čtvrtek 25. prosince 2014

Velký VÁNOČNÍ článek




Krásný den přeji!

Doufám, že jste si všichni užili včerejší Štědrý den naplno a užijete si i celé zbylé svátky.
U nás panuje naprosto poklidná a líná atmosféra, nikomu se nic moc nechce, všichni akorát tak koukáme na pohádky a radujeme se z dárků. A jíme, samozřejmě. Však jsme si to také po tom roce zasloužili.






čtvrtek 18. prosince 2014

Méně je někdy více - SPORT

Zdravím!


Doufám, že si užíváte předvánoční atmosféru stejně jako já. Neskutečně se těším a hlavně jsem dnes odevzdala poslední seminární práci za toto pololetí a nastává období klidu. Tedy – relativního klidu. Spousta nekončící práce mě samozřejmě čeká i o prázdninách, ale rozhodla jsem si zatím dopřát pár dnů ,,voraz“, abych na chvíli vypnula a strávila příjemné chvilky se svou rodinou.

Ale již k tématu – dnešní článek bude věnován pokračování myšlenky ,,Méně je někdy více". Minule jsem psala o dochucování jídel, dnes se zaměřím na sport.
(Tímto děkuji anonymovi na asku, který mi článek připomněl :D)

Pro ty z nás, kteří sportují, někdy může být těžké odhadnout své možnosti a poznat limity svého těla, přes které není dobré cvičení tlačit. Míváme přesné představy o tom, jak by trénink měl vypadat, předem si určujeme dobu, po kterou budeme cvičit, a hodláme ji dodržet, přestože v půlce se již cítíme velmi slabí.


pondělí 8. prosince 2014

Fotookamžiky - Hippies Party aneb slavíme narozeniny o půl roku později

Hezké pondělí přeji,

Píši poněkud unavená po náročném, ale bezvadném víkendu. Někteří z Vás si možná všimli na instagramu (jelikož to musím nacpat všude!), že se v sobotu konala Hippies Party. 

Slavili jsme celkem ve třech - D.,F a já. Já se tedy tak trochu přifařila, protože 19 jsem měla již v červnu. Ale lepší slavit pozdě než nikdy!
D. - je něco jako moje dvojče / ségra / spřízněná duše.. zkrátka #oatmealfamily. A vesmírně jsme si to užili! 


3 oslavenci





Jak už nadpis napovídá, téma celé akce bylo hippies. Kostýmů se nesešlo příliš mnoho, zato těch pár bylo vážně skvěle propracovaných. 
Součástí oslavy bylo i porcování báječných cheesecaků a muffinů, po kterých se jen zaprášilo. Zejména cheesecaky se tedy - troufám si říct- vážně povedly. 


Čokoládový a jahodovo-malinový


Dále pak přišlo na řadu taneční vystoupení - hezky tematicky na písničku Get Lucky, když už slavíme v klubu Lucky Lucky, že? Na konci jsme přidali ještě kousek energické písničky Timber. Musím říct, že vystoupení byla snad největší sranda, ale zároveň stres. Už je to dávno, co jsem vystupovala před lidmi v rámci rock&rollových závodů. Každopádně jsme to zvládly a spadl nám kámen ze srdce. Dokonce i to prokleté fueté jsem jakž takž utočila. Chápejte, nejsem žádná baletka  (na to mám moc velký bicáček, haha:D).

S D. jsme si nechaly ušít barevné sukýnky (já růžová, D. modrá) na míru od naprosto úžasné Elišky, jejíž blog naleznete - ZDE(instagram - ellie_blondie)
Tímto ještě jednou Elišce mockrát děkujeme, byla to vážně krása! Eliška je neskutečně šikovná, dokáže ušít, na co si vzpomenete, takže pokud máte nějaké specifické přání / nápad / požadavek na kostým, neváhejte ji kontaktovat,

Dále patří velký dík fotografovi, který ochotně fotil všechny různé momenty v průběhu večera, včetně našich ksichtů a šílených výmyslů na pózy (:D).

Upřímně moc nejsem ten typ, který by rád organizoval party, narozeninové oslavy a podobné akce, nicméně tohle jsem si opravdu užívala od začátku až do konce. Nejlepší na tom byly ty přípravy, těšení se, plánování každého detailu, trénování na taneční vystoupení... zkrátka už se těším, až se do něčeho podobného zase pustíme! 

No a teď již k samotným fotkám. Prosím, nesmějte se, někdy jsou ty výrazy opravdu... velmi speficické :D


Čekání na vystoupení

Lucky Lucky


čtvrtek 4. prosince 2014

Recept - skořicovo-jablečné muffiny

Ahoj!

Jakožto bloggerka stojím za starou bačkoru, ano ano, já vím. Ale dnes jsem si našla čas, abych se s Vámi podělila o úžasný recept na ty nejlepší muffiny, jaké jsem za poslední dobu měla možnost ochutnat!

Pekla jsem je jako ,,vstupné" na keramické trhy minulý víkend a myslím, že sklidily úspěch. Recept jsem tak trochu splácala dohromady z několika různých receptů na internetu a kupodivu z toho vzniklo něco, co se dalo jíst.

Tady je tedy recept na krásně měkké, vláčné, trochu mokřejší a naprosto výtečné muffiny.

čtvrtek 27. listopadu 2014

Méně je někdy více - dochucování jídla


Méně je někdy více.

Tohle rčení známe asi všichni a jeho kouzlo spočívá mimo jiné i v tom, že se dá uplatnit v mnoha oblastech. Dnešní článek bych ráda zaměřila na jídlo a především jeho přípravu, někdy příště se pokusím uplatnit výše zmíněné heslo ve sportu.



Když u rodinného oběda / večeře pochválíte jídlo, pronese někdy Vaše maminka či babička ten slavný výrok: „Však je vařené s láskou?“. V téhle větě se skrývá mnoho pravdy. Pokud děláte cokoliv s láskou a citem, je to vždy ve výsledku poznat – a to přesně platí i u vaření.

 S radostí a láskou u plotny ale souvisí také určitý cit pro množství užitých dochucovadel, soli, cukru a koření. Během staletí se však lidé bohužel naučili všechno dochucovat až příliš. Používat náhražky a chemické produkty namísto čerstvých bylinek ze zahrádky. Nebo takové to – s kečupem se dá sníst cokoliv, třeba i podrážka.
Své chuťové buňky jsme v podstatě povraždili jídly příliš kořeněnými, slanými nebo sladkými, přestali jsme vnímat drobné rozdíly a přirozenou chuť jídla.

A to je škoda, nemyslíte?

úterý 25. listopadu 2014

Když je potřeba zabojovat.

Opět zdravím po delší době,

Konečně jsem našla čas na sepsání článku. Dnes to bude něco mimo jídlo i cvičení, spíše taková drobná úvaha (rozepsaná 1000 slovy).

Blog jde poslední měsíce stranou a na přední příčky hodnot se posouvá maturita, přijímačky na vysokou a budoucnost. Najednou má přednost zodpovědnost před pohodlností.
K tomuto přeřazení hodnot nedošlo ale pouze v rámci školy, nýbrž i celkově v životě.

Díky nedávným událostem jsem si uvědomila, že nám občas osud staví nepříjemné překážky. To ale není důvod pro to, abychom se stáhli a vzdali to. Případně se zoufale snažili překážku obejít.
Přiznala jsem si, že jsem často v životě před svými problémy utíkala, snažila jsem se tvářit, jakože neexistují, ignorovala jsem zcela zřejmé skutečnosti a tiše v koutě čekala, až odezní.
Snadno jsem proplouvala životem, nikdy se mi nestalo nic vyloženě hrozného a nikdy jsem nemusela za něco urputně bojovat. Vlastně by se dalo říct, že mi všechno samo padalo do klína.

Až do momentu, kdy do mého života vstoupila anorexie. Nyní se na to dokáži podívat s odstupem a vnímat i jiné stránky, než ty negativní. Tato životní zkušenost pro mě byla více než cenná, naučila mě totiž bojovat. Překonávat překážky. Stát si za tím, kdo jsem. A neustoupit z cesty za tím, co chci.

Nicméně povahou jsem odjakživa byla spíše submisivní, přizpůsobivý a laxní typ. Proto jsem se znovu pohodlně vrátila do zajetých kolejí a proplouvala si životem. Stěžovala jsem si na věci, které nemám nebo na skutečnosti, které mě otravují (například bydlení s rodiči), ale nebyla schopná udělat byť maličkost pro to, abych to změnila. Až donedávna.

Stala se totiž velmi nepříjemná událost – kocourek nám spadl z balkonu ze 4. patra. Dnes je to přibližně měsíc a půl a léčba snad konečně skončila.
¨
A co mě to naučilo?

Musela jsem poprvé v životě skutečně převzít zodpovědnost za něčí život (byť zvířecí), musela jsem být neústupná, musela jsem máknout, zatnout zuby a zabrat. A musela jsem jít a něco OPRAVDU udělat pro to, aby Samuel neumřel.

Cca 5 dní po pádu

středa 12. listopadu 2014

Typy běžců

Hezkou středu přeji!

Našla jsem volnou chvilku mezi seminárními pracemi, tak jsem se rozhodla ji využít k něčemu hrozně užitečnému jako napsání článku. Dnes to nebude tak seriozní téma jako obvykle (a že normálně to bývá HODNĚ seriozní, haha).
Je to jen taková hloupost, kterou jsem vypozorovala za ta léta poletování (ta čeština je krásná!) po parcích v teniskách, za těch několik stovek naběhaných kilometrů. 

Při běhu totiž můžete potkat vážně širokou škálu lidí - mladé, staré, hubené, tlusté, zamračené i usměvavé... Je velice zajímavé pozorovat ostatní běžce - jak běží, jestli poslouchají hudbu, jestli jsou zadýchaní, jaké mají tempo... Když běháte déle jak hodinu a v půlce cesty se začnete trochu nudit, je tohle naprosto ideální způsob zábavy. Stalkovat Vaše běžecké kolegy. (Čekám, kdy po mě někdo hodí kamenem za to, jak blbě čumim.)

Běžce jsem si rozdělila hned do několika kategorií.



neděle 9. listopadu 2014

Co jsem do pusy strčila 0.8

Krásné nedělní odpoledne přeji,

a rovnou Vás vítám u dalšího dílu speciálně nazvané rubriky (už jsem byla nařčena, že prý pohoršuji mládež...to tedy nechápu proč.).

Zjistila jsem, že poslední příspěvek tohoto typu se zde objevil přibližně v červnu, za což jsem se málem do země propadla.
Takže dnešní fotografie bude taková směs všeho možného domácího kuchtění i cestovního dlabání z Paříže. 

Karobové lívanečky s tvarohem a oříšky

Podzimní perníková ovesná a jablky a oříšky


pátek 7. listopadu 2014

Každý den může být krásný

Ahoj ahoj,

dnešní článek bude asi poněkud netypický. Normálně se totiž přehnaně rozepisuji, ale dnes - dnes se budu šíleně vykecávat. 

Rozhodla jsem se natočit video s takovým krátkým zamyšlením, s myšlenkou, která mi dnes ukotvila v hlavě a chtěla jsem se o ni podělit.
Video se jevilo jako nejlepší způsob. Najednou jsem měla potřebu to sdělit jinak než textem. A tak jsem překonala nepřekonatelné a svůj ksicht (a hlavně hlas) zvěčnila v takovém poněkud filosofickém snímku.

Prosím, berte to s rezervou, je to spíš takový výkřik do tmy, ale znáte to - občas Vám něco tkví v mozku a musíte to dostat ven! 

Bohužel nedisponuji žádnou kvalitní kamerou a fotoaparátu mi bůhvíproč nejdou nahrávat videa do počítače, takže jsem byla odkázána na poněkud ubohou webkameru s opožděným obrazem (proto se směju se naprosto kamenným výrazem ;D), ale snad mi budete rozumět.
Ještě prosím o pochopení mého zevnějšku - video bylo natočeno asi půl hodiny po cvičení, takže to podle toho vypadá.

A snad Vám to alespoň něco dá. Byť třeba jen ten úsměv. 


video

úterý 4. listopadu 2014

Strava podle ročních období - PODZIM

Zdravím!

(tentokrát po překvapivě krátké době)

K tématu dnešního článku mě přivedla včerejší večeře. Spokojeně jsem si chroupala svůj salát a najednou mi během 10 minut byla příšerná zima. 
Naskočila mi husí kůže a musela jsem si jít pro svetr.

A v tu chvíli mě to trklo - studená zelenina pravděpodobně dost ochlazuje, tudíž není divu, že se klepu jako ratlík. Uvědomila jsem si, že už není léto, a je tedy na čase se začít stravovat trochu jinak.

Se změnou ročního období totiž přichází nejen změny teploty a počasí, ale také změny nálad.





V létě a na jaře mnoho z nás hýří energií, kterou čerpá ze sluníčka a ,,veselého" počasí, na stole kralují saláty, melouny a obecně studené potraviny, na podzim a v zimě bychom naopak nejraději zalezli s knížkou pod peřinu, usrkovali horký čaj a lili do sebe teplou polévku.


pátek 31. října 2014

PPP: Z extrému do extrému

Znovu ahoj!

(Zase po ostudné době, ale to víte - maturita, maturita, vysoká, budoucí práce, děti, rodina, zabezpečení, peníze... a tak)

Předem se omlouvám, dnešní článek může být poněkud krkolomný. Zjistila jsem, že i psaní blogu je aktivita, která je třeba neustále trénovat, jakmile vypadnete ze cviku, najednou zjistíte, že se neumíte vyjádřit a píšete jako barbar.

Dlouho dobu jsem se v žádném článku nezaměřila na problematiku PPP, která se, mám pocit, v posledních letech až nepěkně rozšířila, a je tedy velmi aktuální.
Konkrétně mi už nějaký ten čas leží na srdci jedna myšlenka: Jak snadné je přejít z jednoho extrému do druhého.

A co tím extrémem myslím? V podstatě jakýkoliv přechod z PPP (ať už se jedná o anorexii nebo bulimii) k jiné věci, ke které se člověk příliš upne. 

Řekla bych, že nejběžnější je velmi známý přechod od anorexie k fitness. (Aneb hashtag na instagramu #fromsicknesstofitness).
Na tom přeci není nic špatného, když se člověk stará o své zdraví, sportuje a jí správně, no ne?
Samozřejmě, že ne, pokud to ovšem nepřežene. Opět. 

Především lidé, kteří si prošli anorexií, mají vysoké sklony k perfekcionalismu. Ať už se jedná o výsledky ve škole, v práci a nebo na vlastním vzhledu. Proto je pro ně velmi jednoduché sklouznout do víru posiloven, svalů, proteinů a činek. Najednou je to zcela pohltí a začnou toužit po dokonale vyrýsované a vysportované postavě, ideálně s minimem tuku, chtějí po sobě až nadlidské výkony, zvedat co nejvyšší váhy...

A kam se poděla ta zdravá míra? 



středa 15. října 2014

Udělám to někdy potom, třeba zítra...


…a nebo taky ne.
Ono to počká, ono se to nějak zvládne, ono se to udělá.
A proč to dělat dnes, když to můžu odložit na zítra?



Odkládání povinností – známe to všichni. A všichni to děláme (ne vážně, pokud se najde někdo, kdo dělá povinnosti zásadně v tu dobu, kdy má, tak má u mě kotel arašídového máslíčka).
A děláme to, přestože moc dobře víme, že tím ničeho nedosáhneme. Přestože tušíme, že pak se z toho pravděpodobně zblázníme. Jenže je zkrátka jednoduší si dneska hodit nohy nahoru a pustit si seriál a až zítra ve stresu pobíhat po bytě, hystericky si rvát vlasy a nadávat si Že já blbá to neudělala včera.“



Umět si efektivně rozložit čas je dovednost, kterou bych vážně chtěla mít. Pakliže dovedeme splnit povinnosti včas, v ještě lepším případě s předstihem, uleví se nám nejen fyzicky, ale především psychicky. Teď nemluvím jen o zbavení se zátěže v podobě pomyslného balvanu sedícím na našem srdci, ale také o onom pocitu překonání sám sebe, vlastní lenosti a pohodlnosti. Ten pocit je k nezaplacení.
O to víc, pokud jde o činnost, do které se nám opravdu nechce.

Často se ptám (a googlím na internetu), jak se sakra donutit do včasného plnění úkolů a jak obelstít vlastní línou mysl. Motivačních článků je hodně, lze v nich nalézt všemožné rady a způsoby, jak se efektivně učit, jak být produktivní a jak neztrácet víru, když se v plnění úkolů nedaří.
Nevím, jak u Vás, ale u mě vnitřní motivace tak úplně nefunguje. (Spíš vůbec). Jasně, jsem hrozně chytrá a zodpovědná, všechno si parádně odůvodním, najdu tisíce způsobů, jak daný úkol vykonat dobře a hned…

Ale praktická část už většinou decentně pokulhává.



Zkrátka zůstanu u přemýšlení nad tím, jak všechny ty povinnosti splním s předstihem. A přemýšlím nad tím i když už mám měsíční zpoždění (viz. mé odpovídání na maily).

Jediné, co na mě někdy funguje, je metoda odměny a trestu. Zkrátka nad sebou musím mrskat takovým pomyslným bičem. A řeknu si, že pokud daný úkol splním dnes, dám si potom něco dobrého a nebo si o víkendu koupím něco na sebe. (Pokud budu tento styl přípravy praktikovat neustále, asi ze mě bude kulička na mizině.)
Abych si ještě dostatečně pojistila, že před tím zase elegantně neupláchnu a neskončím u Family Guye, musím uplatnit velmi drastické metody jako – vypnout počítač, wi-fi na mobilu a říct si, že se na internet podívám až po práci, schovat čokoládu a někdy dokonce odstranit rotoped, protože v krizových situací jako nutnost studia matematiky se ráda uchyluji i k hodinovému cvičení navíc. (Protože ujet kombinatorice je geniální nápad!).

Když je vše připraveno a pojištěno, konečně zasedám k úkolu a začínám ho plnit. No a vida, ono to vlastně není tak složité. A najednou je hotovo. A ani to netrvalo tak dlouho. A já si můžu dát pomyslného placáka (a tu čokoládu, na doplnění energie, kterou mozek spotřeboval, žejo). A najednou se cítím daleko uvolněněji, mám dobrý pocit sama ze sebe, vzrostlo mi sebevědomí a teď už zvládnu cokoliv, co se mi postaví do cesty! (přehnaná reakce po uklizení pokoje? NEMYSLÍM SI!).

Toto se samozřejmě netýká pouze studia, úklidu či jiné práce, ale také sportu. Pokud chcete dosáhnout kýžených výsledků, nejlepší doba, kdy začít, je teď. Hned. Je totiž hrozně pohodlné odsunout to na pondělí, protože je to přeci začátek týdne...jenže v pondělí to přesunete na 1. v měsíci, protože to se bude začínat líp... a pak je tu nový rok a ono předsevzetí je stejně chatrné jako loni. 



V tu chvíli, kdy se donutíte a zjistíte, že to vlastně tolik nebolelo, je důležité si ihned stanovit další cíl, neusnout na vavřínech a neupadnout zpět do své pohodlnosti. Pakliže to uděláte, bude Vás totiž čekat ono sebepřemlouvání znovu a znovu…
Zkuste tedy setrvat v onom nastartovaném módu. Protože jednou to stejně udělat musíte.

Oblíbená argumentace na toto téma je například: Lépe se mi pracuje pod tlakem, nejproduktivnější jsem večer, ráno moudřejší večera a tak dále. Jasně, mnoha lidem se lépe pracuje, pakliže jim takzvaně hoří koudel za prdelí, ale pořád se nedostávají do situací, které by jim byly vyloženě příjemné. Stresu máme v životě už tak až až, tak proč si neulehčit a naopak si další stres přidávat?

(Tento článek jsem napsala přemýšlíc nad tím, jak bych měla pokročit s maturitními otázkami.
No co, začnu zítra.)

A co Vy? Dokážete se donutit a plnit povinnosti průběžně? Nebo preferujete systém odkládání „Do nekonečna a ještě dál“ (Buzz Rakeťák, 1995)


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dodatek: Po blogu a hlavně po Vás všech se mi začalo stýskat víc, než jsem si kdy myslela, že by mohlo... A proto jsem se rozhodla, že maturita sice bude na prvním místě, nicméně každý čtvrtek (=jediný volný den) a případně o víkendu se budu snažit sepsat nějaký článek, ať to tu nezeje prázdnotou a ať má hlava není přeplněná všemi těmi hrozně důležitými poznatky, o které se chci podělit (:D). Vaše články jsem stíhala pročítat pravidelně, třeba při přesunech po Praze, takže o Vás vím všechno (Andulka-stalker se zase provařila)! 



úterý 9. září 2014

Začínáme běhat - 3. díl – Na co si dát pozor


Zdravím,

...z postele. Nemocná. A naštvaná, že nemůžu ven. Ale to sem nepatří.
Dnes se hlásím s dalším běžeckým článkem, tentokráte zaměřeným na věci, kterých byste se měli při běhu vyvarovat, abyste předešli zraněním, bolestem i psychickému odporu k běhu. (dobře, tomu se někdy nedá vyhnout úplně :D)

Sama jsem při začátcích (další přiznání – něco dělám doteď) dělala docela závažné chyby a mnohokrát to skončilo nachlazením či bolestí celého těla.
Sepsala jsem proto takový menší souhrn toho, na co si dát pozor.




pátek 5. září 2014

Trhy na Kampě aneb keramika, hudba a cupcaky

Zdravím!

Dnes jen krátce, ale to ovšem neznamená, že se nejedná o zajímavé informace!

Ráda bych Vás i takto prostřednictvím blogu pozvala na keramické trhy v Praze na Kampě, které se konají tuto sobotu a neděli od 10 do 19 hodin.



Tyto trhy se konají v nejkrásnější možné lokaci - přímo na Malé Straně v pražském centru, s výhledem na Karlův most - zkrátka co víc si přát. 
Drží si již dlouholetou tradici sahající snad někam až do 18. století, před rokem hrozilo jejich úplné zrušení, ale naštěstí se lidé nedali a další ročníky si vybojovali pomocí protestů a peticí.

Na této akci prodáváme keramiku pravidelně každý rok a nadšeně se účastní celá rodinka, nejen kvůli tomu, že to máme kousek od domova, ale také pro onu kouzelnou atmosféru a příjemné lidi i zážitky. 

Keramici jsou vůbec bezvadná parta, všichni milí, usměvaví a tak nějak v pohodě. 
Pokud nejste zrovna fanoušci tradičních řemesel, také si přijdete na své. Můžete se přijít podívat na divadlo, poslechnout si dobrou muziku a ochutnat pestrou škálu různých dobrot, kterými se to tam jen hemží.

Když už jsme u dobrot - nelze nezmínit naprosto geniální CAKELAND CUPCAKES - facebookové stránky ZDE.


Tyhle malé miláčky peče jedna neskutečně sympatická a šikovná holčina Hanička a je vidět (a hlavně poznat na chuti), že je peče s velkou láskou. Bohužel se trhů nemůže účasnit osobně, ovšem prodávat bude stejně sympatická Deniska.

Nejsem ten typ člověka, který se nadchne pro kdejakou buchtu či koláček, ale tyhle dortíky? Jsou zkrátka jedny z nejlepších, jaké jsem měla možnost ochutnat. 

Těšit se můžete na borůvkový, malinový a mrkvičkový! 



Cupcaky najdete po levé straně trhů, vedle stánku naší firmy FORTEL ČESKÁ KERAMIKA.


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Budu moc ráda, pokud se přijdete podívat a užít si posledních pár hezkých zářijových dní :-)

Kdo by mě chtěl pozdravit, budu čepovat pivo v hospodském stánku, hned vedle cupcaků po levé straně.





čtvrtek 4. září 2014

Tepová frekvence pro spalování tuků - pravda nebo mýtus ?

Ahoj!

K dnešnímu článku mě přivedla diskuze s kamarádkou na téma běh. Svěřila se mi, že jí běhání vůbec nebaví a hrozně se u toho natrápí. Samozřejmě jsme se hned začala pídit po možné příčině a dělat jí analýzu osobnosti (nojo, budoucí psycholožka v akci). 

Sdělila mi, že prý jí běhání připadá zdlouhavé a nudné, že už ji ani nebaví poslouchat hudbu a zkrátka je to otrava. Nakonec z ní vypadlo, že si pořídila sporttester a běhá zásadně ve frekvenci pro spalování tuků (což je v jejím případě cca 130). No a aby se v této frekvenci udržela, běhá tak pomalu, že je to v podstatě rychlá chůze. 

Aha. Tak proto je ten běh-neběh tak nudný. 



Na toto téma se neustále vedou nekonečné debaty - zda tepová frekvence hraje či nehraje roli při spalování těch potvor. Načetla jsem toho mnoho a mnoho a pořád mám v hlavě akorát tak zmatek. 
Proto jsem se rozhodla se vykašlat na všechny studie a udělat si to po svém (ostatně jako vždy). 

úterý 2. září 2014

Živá a zdravá. Alespoň fyzicky.

Zdravím milí čtenáři!

Tohle je upřímně těžké. Je těžké začít znovu psát po dlouhé době, stejně jako je těžké se znovu pouštět do hopsání s Jillian, když jste hezkých pár týdnů úspěšně ignorovali její motivační ječení.
Takže teď to bude vlastně těžké 2x tolik, protože jsem zaostávala jak v psaní, tak ve cvičení.

Ovšem - obojí hodlám napravit!

Ani nevím proč, ale před určitou dobou jsem začala pomalu ale jistě odsouvat všechny články, které mi ležely v hlavě, všechny potenciální komentáře, dotazy na asku, emaily...na druhou kolej. Stejně tak to bylo se zdravým stravováním a cvičením. Zkrátka jsem asi potřebovala "voraz".


Když se omlouvá, má se prý dívat do očí. no.

Víte - blog i zdravý životní styl (čím víckrát to píšu, tím víc přemýšlím, co si vlastně pod tím pojmem představit) miluji, ale zpětně si uvědomuji, že se mi povedlo žít skoro rok v děsivém stereotypu. Víceméně stejná denní rutina - domů ze školy, zacvičit si, uvařit si, učit se, spát. Výjimečně nějaká party party nebo podobná zábava. Jinak nic.

Asi mi to přerostlo přes hlavu, proto se karta obrátila až extrémně a druhou polovinu prázdnin jsem strávila prakticky flákáním se. Tedy ne že bych se flákala - pracovala jsem, lítala jsem všude možně a pořád měla něco na práci a něco se dělo, ale dala jsem si pauzu právě od té zaběhnuté rutiny. 

Včera začal nový školní rok a já si uvědomila, že mi vlastně ten režim a rutina ohromně chybí. Jenže co si budeme povídat, nic není jen tak a občas není návrat jednoduchý. Chce to ale pevnou vůli a říct si, že je třeba začít hned. Proto jsem dnes odložila jiné věci a píši článek, možná trochu nezvykle formulovaný, možná trochu více osobní a zcela určitě pořádně zmatený.
Cítila jsem totiž potřebu Vám sdělit, co se mi honí hlavou a také podat alespoň chabé vysvětlení, proč jsem byla neaktivní.

Tohle je prosím palačinka s burákovou náplní.
chápete?!
BURÁKOVOU!

A pro změnu cupcaky.
#healthylifestyle
#cleaneating
a tak...


Zítra hodlám skoro po měsíci vylézt na rotoped a začít zase makat. (Běh riskovat nebudu, asi bych se nad svou kondicí rozbrečela).
Ještě je zde ale jeden důležitý bod:

Nehodlám to tolik hrotit. 

Přeci jen - cvičila jsem vážně pilně a poměrně náročně, jídlo jsem si hlídala (i když ne přehnaně, ale hlídala) a obírala jsem se o dost času, který jsem mohla strávit s blízkými lidmi. Takže tentokrát začínám znovu a pokusím se najít onu důležitou rovnováhu, protože jedině ta vede ke spokojenosti a vyrovnanosti.

Lidé se mění a s nimi se mění i jejich priority. I já se změnila a změnil se můj život, už pro mě není tolik důležité, kolik udělám kliků nebo kolik uběhnu kilometrů, při ohlédnutí zpět už vím, že to byl jen způsob, jak si něco dokázat, jak být sama pro sebe cenná a zkrátka "dost dobrá".
Dnes si již nemusím nic dokazovat, pohyb budu mít vždy v lásce, ale čistě pro tu radost, kterou mi přináší. Vždy potěší vidět zlepšení, ale nebude to ukazatel mé hodnoty.

Mám ráda své kamarády.
Třeba Jack, to je fajn kluk. 
Pustila jsem se i do čtení (potlesk pro negramota!)

A trochu pracovala, aby se neřeklo.


Mám kolem sebe mnoho lidí, kterých si nesmírně vážím, potkala jsem někoho, kdo mě má rád přesně takovou, jaká jsem a konečně vím, jaké to je být hlavou v oblacích a mít motýlky v břiše...
(cože?! Já - takový cynik - jsem vyřkla něco takového?!)

A hle, najednou je mi jedno i těch pár kilo navíc (dobře, víc než pár, díky babi!), co jsem za prázdniny nabrala, protože se cítím dobře a spokojeně, nejsem nervózní a daří se mi přijímat většinu věcí s daleko větším klidem než kdy dřív.

A občas je fajn si jen tak hodit nohy nahoru. :-)


Ale už bych měla zastavit ten šílený proud myšlenek, pocitů a citových výlevů - a radši jít odpovědět na všechny emaily! 

Postupně čekejte nával článků o tom, co všechno se událo (a že toho nebylo málo!), mám fotky, zážitky, dojmy i pojmy, nová přátelství, zkušenosti... a většinu z toho si nenechám jen pro sebe.

Moc Vám děkuji, že jste zůstali věrní i přes mou prachbídnou aktivitu a stále navštěvujete tento blog.

Mám Vás ráda, moc a moc! 
(tak a už fakt dost, jsem horší než má matka, kterou rozbrečí i Večerníček!)

pondělí 11. srpna 2014

Dovolená v pohybu

Zdravím Vás!

Ještě stále duchem trochu nepřítomná, myslí mezi rybičkami, srdcem na útesech s překrásným výhledem...a solí ve vlasech.
Dovolená v Chorvatsku byla jedním slovem úžasná a ačkoliv miluji Prahu nadevše, zrovna teď akorát tak smrdí, je tu nedýchatelně, místo vln šumí a hučí pitomá MHD a ty průhledné svině, co padají z nebe - to je jako co? 

Nicméně nezbývá, než se opět aklimatizovat a zvyknout si na poněkud šedivou skutečnost. Ke které ale samozřejmě patří i určité radosti - jako třeba psaní na blog a čtení Vašich článků. Sice jsem zde aktivní asi jako dělníci na českých silnicích, ale to neznamená, že pravidelně nepročítám Vaše příspěvky.
Musím říct, že se mi teď píše poněkud ztuha, přeci jen jsou prázdniny a to je čas, kdy nějaká gramatika a pravidla českého pravopisu leží hodně hluboko zasunuté někde v poličce - pokryté prachem. Doufám tedy, že se mi podaří alespoň trochu srozumitelně vyjádřit myšlenku, kterou mám na srdci.

Jelikož se pravidelně pohybuji v ASK.fm kruzích, často se setkávám s dotazy typu jak nepřibrat na dovolené, jestli mohou povolit ze svého režimu na jeden týden na táboře, kolik zmrzlin týdně mohou sníst...

(Teď přemýšlím, že jsem měla článek nazvat spíše nějak takto: Zatočte s letními kilogramy navíc // Mořský aerobic pro pevný zadeček // 10 účinných způsobů, jak spalovat tuky na plážovém lehátku)




 ...zkrátka prázdninové TÉMA ČÍSLO JEDNA.




neděle 20. července 2014

Začínáme běhat - 2. díl - Co očekávat?

Krásný (a opět horký) letní den přeji!

Konečně pro Vás mám slibované pokračování článku o běhání - první díl naleznete ZDE.
Pokud tedy již máte zhruba přehled, kterým běžeckým směrem byste se chtěli ubírat a čeho vlastně chcete dosáhnout, je třeba se připravit na pár věcí, které Vás zcela jistě očekávají.

Některé budou příjemné, některé už tolik ne.


A to je to hlavní!


pátek 18. července 2014

Co jsem do pusy strčila 0.7

Zdravím!

Opět po delší odmlce, opět se staženým ocasem, ale varovala jsem Vás předem, že o prázdninách to bude s přispíváním všelijaké. Snažím se odpovídat na dotazy na asku, na emaily, ale někdy je toho prostě moc a momentálně se mi rýsuje takových nových příležitostí, že nemám na internet a sezení doma ani pomyšlení. Navíc - podívejte se ven, jak je nádherně! Byl by hřích Vás trápit těmi mými výplody, když se můžete válet na plovárně.

Nicméně - slíbila jsem fotky jídla (a že se jich nakonec nahromadilo docela dost), tak tady jsou, doufám, že se bude líbit. S nějakým aranžováním jsem si ,,pro změnu" moc nelámala hlavu, zase halabala, hlavně rychle, ať už můžu jíst.

středa 9. července 2014

Hýbejte se PŘIROZENĚ

Ahoj!

Znovu se hlásím - tentokrát celá rozjuchaná po návratu z Pálavy, kde bylo jedním slovem nádherně. Hned bych se vrátila zpátky a tak trochu ohrnuji nos nad smradlavou Prahou, ale co se dá dělat. Čeká mě teď nejspíš práce, abych si vydělala na další případné výjezdy, chytla jsem totiž cestovatelskou, takže doufám, že mě doma o prázdninách moc neuvidí.
Ale proč píši tenhle článek... na Pálavě jsem si totiž uvědomila něco, co vlastně asi všichni víme, ale myslím, že  je dobré to neustále připomínat, jelikož člověk je tvor zapomnětlivý.

A to je ten fakt, jak moc je důležité se hýbat. A teď nemyslím zvedání těžkých vah v posilovně, běhání maratonů nebo získání trofeje ve Wimbledonu, mluvím o přirozeném, běžném pohybu jako například chůze, který bychom měli vykonávat každý den.




Kolik procent populace však tenhle pohyb poněkud opomíjí? ¨


úterý 1. července 2014

Jak na sobě "makám" - část II. - CVIČENÍ

Zdravím!

Ještě předtím, než zmizím za vínem a cyklistikou na Pálavu, zveřejním (konečně) článek, který Vám už dlouho slibuji. Týká se toho, co cvičím, jak často a jak dlouho.
Na ASK mi často chodí dotazy právě tohoto typu, prosby o rady ohledně cvičícího programu, aby byl co nejefektivnější a podobně.
 Tak doufám, že tímto článkem odpovím na otázky, které Vás zajímají.




Cvičím už nějaký ten pátek - aktivně přibližně rok a půl. 
Ze začátku jsem dělala hodně chyb, vlastně jsem je dělala ještě nedávno a počkat - určitě jich ještě spoustu dělám! Zkrátka člověk se neustále učí, zdokonaluje a hledá, co je pro něj nejlepší.




neděle 29. června 2014

Pivo, tvarůžky (a jiné krásy Olomouce)

Tak konečně zase ahoj!

Poslední týdny stojím jako blogerka vážně za starou bačkoru, ale dolehla na mě jakási prázdninová únava (možná na tom bude mít podíl i častější společenská únava), nejsem schopná vykonávat běžné denní úkony jako si uklidit, natož pak psát smysluplné články. Ovšem vím, že jsem Vám určité články slíbila a také budou, jen se trochu srovnám zpátky do nějakého režimu.

Zároveň ale vím, že si chci prázdniny, které konečně započaly, pořádně užít a myslet na něco jiného. Na svůj (byť milovaný) stereotyp budu mít čas zase od září.

Jen chci, abyste věděli, že si vážím každého komentáře, dotazu na asku i emailu, přestože někdy nestíhám a nejsem schopná hned odpovědět. Děláte mi neskutečnou radost, jsem ráda, když mohu s něčím poradit a zkrátka jste skvělí!

Nevím přesně, jak moc se budu nacházet doma a nakolik budu aktivní, budu se ale snažit pravidelně ohlašovat. Však to asi všichni, co blog vlastníte, znáte - o prázdninách je to s ním trochu složitější.
Zrovna zítra odjíždíme na Pálavu, vracíme se 6. července, takže budu chvíli mimo internetové připojení (a sakra se na to těším!)

Mám poměrně dost novinek, o které se s Vámi chci podělit, zážitků, které bych chtěla vyprávět, ale musím to vzít postupně, protože takový článek by asi nikdo nepřečetl.

Dnes pro Vás mám jen fotky, útržky, momentky, vzpomínky a zajímavosti ze školního výletu do Olomouce a okolí, ze kterého jsem se nedávno vrátila. Výlet se neskutečně vydařil a můžu říct, že jsem byla se svými spolužáky vážně ráda (i když jindy na ně nadávám a lezou mi na nervy), hlavně také proto, že se jednalo v podstatě o poslední oficiální společný výjezd. Achjo, bude mi to chybět, těch 7 let děsně uteklo...
Když jsem u toho plynutí času - oslavila jsem 19. narozeniny a upřímně jsem z toho vyděšená, celý den jsem měla špatnou náladu a vůbec se mi nechtělo tu hrůzu slavit - poslední náctiny, pak už jen -cet...raději nemyslet. (a přesně kvůli tomuhle se mi smějí, že mluvím jako důchodce)

Tak ale teď už ty fotky!

Olomoucké věžičky

Gymnázium v Litovli

pondělí 16. června 2014

Válka uvnitř nás

Zdravím!
Opět po dlouhé době, já vím... nechci se už posté omlouvat, zkrátka jsou teď důležitější věci než blog a mám neustále napilno, ale již se blíží konec roku a ve škole bude podstatně uvolněnější režim, takže mě čekají volná odpoledne. Nyní ale k tématu - dnes trochu vážnějšímu. 




Ve středu jsem opět měla možnost žít kulturně. Tentokrát to ale nebyl zážitek pouze kulturní, nýbrž i velmi silný, emocionální, a vím, že ještě dlouho zůstane živý v mé paměti.
Nevím, zda se mi podaří pomocí virtuálních písmen vyjádřit, co všechno se mi v hlavě odehrávalo a stále odehrává, co vím ale jistě, je fakt, že jsem za tuto zkušenost neskutečně vděčná a jsem ráda, že jsem se mohla stát součástí něčeho takového.


úterý 10. června 2014

Jak na sobě "makám" - část I. - STRAVA

Krásné (a extrémně horké) úterý!

Omlouvám se, že jsem se o víkendu neozvala, ale v takové dny se raději plácnu na plovárnu a budu se potit venku (místo toho se potit doma).
Když jsme u toho koupaliště – stala se mi taková milá věc – poprvé za dlouhou dobu jsem byla v plavkách v pohodě, nic jsem neřešila, neměla jsem potřebu se neustále kontrolovat. Poprvé od počátků PPP mohu říct, že se cítím dobře ve svém těle, vážím si ho a akceptuji se taková, jaká jsem.
A že je to sakra báječný pocit!


Díky tomu jsem si vzpomněla, že mi několikrát přišel dotaz o tom, jak jsem své postavy docílila, co všechno pro její udržení dělám, jak se stravuji, co cvičím, kolikrát týdně...

Nejdřív mě takové dotazy zarážely (ale co si budeme povídat – zároveň mi lichotily :D) a říkala jsem si, že nevím, co na to říct, že nedělám nic speciálního, nedřu každý den v posilovně ani nedržím striktní jídelníček.
Jenže kdybych řekla, že pro to nedělám nic, tak bych lhala. Přeci jen, když se nad tím zamyslím a rozhlédnu se kolem, dělám nejen pro svou postavu, ale i pro své zdraví víc, než většina mých vrstevníků.

Proto se Vám nějak postupně pokusím nastínit, jak asi vypadá můj běžný režim, co si dovolím a co ne, jak se vyvíjela má cvičící historie a podobně.
(A budu doufat, že Vás tím neunudím k smrti).

Řekla bych, že na postavu člověka má kromě genetiky vliv především strava, pohyb a psychika.

A dnešní článek bych ráda zaměřila právě na STRAVOVÁNÍ.


Jedna ze snídaní - banánový chlebíček, tvaroh, jogurt, skořice, banán, oříšky

čtvrtek 5. června 2014

Jak mít doma kočku a nezbláznit se

 Ahoj!

Jelikož se v poslední době točil blog čistě kolem jídla a cvičení, je načase věnovat se také jiným tématům. Abyste si nemysleli, že se můj život skládá jen z ovesných kaší a zaběhnutých kilometrů (to by bylo hodně smutné).
Konečně mám alespoň chvilku volného času, tak ji ihned využiji k sepsání článku, který mi leží v hlavě už dlouho… vlastně již od té doby, co jsem si pořídila jedno malé, chlupaté klubíčko hrůzy (rozumějte mého kocoura Samuela).

To je on, mého srdce šampion  ničitel


Ti z Vás, co již vlastní onu ušlechtilou šelmičku, mi možná dají v lecčems za pravdu.
Pro Ty, kteří se teprve rozhodují, zda si podobného domácího mazlíčka pořídit, by tento článek mohl být dobrým varováním.

Pokud si totiž plánujete obstarat společnost ve formě kočičky či kocourka, je dobré si uvědomit určitá jasná fakta a smířit se s pár body:


úterý 3. června 2014

Začínáme běhat - 1. díl - Stanovení cílů

Zdravím!

Nedávno jsem psala TENTO článek na téma běh a v komentářích jste se vyjádřili, že byste ocenili nějaké běžecké tipy pro začátečníky, co od běhu vlastně čekat, na co se připravit a podobně.
Nejsem žádný odborník ani znalec, běhám tak nějak intuitivně (stejně jako intuitivně dělám všechno ostatní a ne vždy to dopadá dobře), ale přesto se Vám budu snažit základní informace nastínit a udělat takový průlet běhací oblastí od počátků až k pokročilejšímu stádiu.

Dnes tedy začneme hezky od základů.

Pokud jste se rozhodli, že chcete začít běhat, je potřeba si promyslet tento základní bod:

JAKÝ JE VÁŠ CÍL?



neděle 1. června 2014

Co jsem do pusy strčila 0.6

To máme ale krásnou neděli!

Dnešní den je naprosto parádní, užívám si, co se dá, ukuchtila jsem si 2 luxusní chody, zaběhala si s kamarádem a málem umřela (neměřte se chlapama a už vůbec ne s těmi, co chodí na thai box!) ... jak málo stačí ke štěstí.

Vzpomněla jsem si na tuhle rubriku a měla bych se stydět, že nepřidávám pravidelně, jenže já holt asi nikdy nebudu vyloženě ten typ bloggerky, která by byl 24h denně kreativní a mohla tak přidávat článek plný nápadů a barev každý týden. Jsem člověk jednoduchý, většinou mi naprosto stačí a vyhovuje osvědčená klasika a na nějaké kuchtění a pečení jsem ani poslední dobou neměla čas. Nečekejte tedy nic extra, spíše vysokou originalitu v podobě ovesných kaší, ale doufám, že i přesto se Vám to bude líbit.