neděle 26. ledna 2014

Materialismus

Slíbila jsem ,,chytrý článek", tak tady je.

Inspirovala mě k němu včerejší zastávka v Terranově při cestě domů z kina. Nějak jsem totiž najednou nemohla odolat tomu volání nakupovacího šílenství a všudypřítomných cedulek SALE! A to jindy nakupování příliš v lásce nemám. A jak jsem se tam tak prohrabovala tunami krásných svetříků, sukní, kalhot, podprsenek a bůhvíčeho ještě, napadlo mě právě téma materialismus.


Ať chceme, nebo ne, žijeme ve světě, který je na věcech prakticky založen. Média a široké okolí nás tlačí k tomu toužit po pozemských statcích, vlastnit a při nejlepším ve velkém. A když si toho nekoupím kvantum, tak to alespoň bude nejlepší a nejkrásnější a všichni mi to budou závidět.





Vždyť se stačí rozhlédnout kolem-na všechny ty billboardy, občas zapnout televizi a nebo nahlédnout do nějakého časopisu. Ten tlak je všude. Reklamní hesla jen hýří frázemi, které nás mají přesvědčit, že pokud si dotyčnou věc koupíme, budeme neskutečně IN. A nebo ještě lépe-že bez dané věci zkrátka nemůžeme žít! 



Ale opravdu nás pozemské statky činí šťastnými? 

To je těžké téma, na které by s dalo diskutovat dlouho-stejně jako o penězích a jejich kladech i záporech.
Často právě nad tímhle přemýšlím, snažím se vnímat svoje pocity, když si například koupím něco nového na sebe, snažím se se zamyslet nad tím, zda to opravdu potřebuji a chci a nebo je to jen jakási iluze vytvořená právě onou mediální masáží. 



Dříve jsem o sobě často s hrdostí tvrdila, že jsem naprosto osvobozená od jakýchkoliv zbytečností, že se bez nich obejdu a k životu je vážně nepotřebuji. Tohle jsem Vám byla schopná do očí odříkat, ale druhý den jste mě potkali v nákupním centru-ověšenou taškami a s kelímkem Starbucks v ruce.

Někdy to ale pravda je-někdy vážně nepotřebuji nic víc než rodinu, lásku, přátele a svobodu. Například odjedeme na hory a já si ani nevzpomenu na svůj notebook, mobilní telefon nebo růžový mp3 přehrávač. A víte co? V takových chvílích jsem asi nejšťastnější a je mi krásně. Jen si užívám přírody a jako by se mi lépe dýchalo.

Na druhou stranu si umím užít být materialista se vším všudy. Na Vánoce se těším hlavně kvůli rodině, že budeme všichni spolu, ale co si budeme povídat-ty dárečky také potěší. A někdy vlastně vážně ráda vyrazím nakupovat, třeba si i koupím nějakou zbytečnost, po které v tu chvíli bůhvíproč prahnu... zkrátka si  to dovolím. Dovolím si se nechat pohltit tím vším pozlátkem kolem.
Ale pak kráčím domů a zase přemýšlím...

Igelitky plné, ale duše prázdná.

Samozřejmě, že mám z nové věci radost (a občas ji i ráda někomu předvedu...respektive VECPU).

Ale s odstupem času mě nadšení přejde a vlastně z toho nejsem opravdu šťastná. Dlouhodobě šťastná.
Takže abych to shrnula-dokážu si užívat věcí, někdy svoje věci miluju a nedám na ně dopustit, ale pravá hodnota a pravé štěstí pro mě spočívá v něčem úplně jiném.

Asi je dobré najít nějakou míru... jako ve všem :)

Na závěr má milovaná sada do školy: Keep Cup na kafíčko, ultrarůžová mp3, růžové hodinky a nový bílý telefon.
Achjo.
Andulo, ty MATERIALISTKO!!

8 komentářů:

  1. Zajímavý článek, donutil mě zamyslet se nad mým nakupováním. Hrozně ráda se jdu sem tam potěšit do nákupního centra, jen tak chodím, probírám se ramínky a i když NIC nepotřebuju, stejně si něco koupím. A pak jsou Vánoce a já nekouknu ani na mobil, ani na internet a je mi dobře.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Většinou to tak má každý, že když už v nákupním centru je, tak si něco koupí, třeba jen z principu.) A je zajímavé sledovat, jak ty psychika funguje-když kolem sebe nemáš ,,lákadla", tak si na ně většinou ani nevzpomeneš)

      Vymazat
  2. Mám stejné výčitky po nakupování a máš pravdu společnost je hrozně materialistická, jako by nešlo o nic jiného než boty z nejnovější kolekce nebo vlastnit nejmodernější mobil. Taky se snažím si nekupovat zbytečnosti,ale někdy je to tááák těžké... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hlavně je to vážně všude kolem, takže se tomu nevyhneš a je na každém, jak s tím naloží:) Hlavní je, že si to člověk aspoň uvědomuje a není jen konzument bez mozku :D

      Vymazat
  3. Uplne suhlasim! Ja sa snazim v poslednej dobe nakupovat co najmenej a odkladam si vela penazi na byt alebo cestovanie..ale aj tak samozrejme neodolam vzdy aj ked si uplne uvedomujem, ze 99% veci nepotrebujem a zaobisla by som sa bez nich :(

    Pozyvam na giveaway o znackove plavky, tu: http://biancaprincipessa.blogspot.sk/2014/01/pripravte-sa-na-leto-sutazte-s-biancou.html

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je dobře, cestování asi dá člověku do života víc než oblečení :)
      Někdy přemýšlím nad tím, jaké by bylo ty věci prostě zahodit a naučit se žít bez nich, ale ...ne :D

      Vymazat
  4. Nad tímto už taky dlouho přemýšlím. Mám vlastně vše, co potřebuji, a když si náhodou něco koupím, tak z toho ani dlouho radost nemám a ten pocit mi chybí. Když jsem byla malá, tak obchodní centra byla leda tak v Praze, kam jsem se dostala párkrát do roka, ale to se pak toho nakoupilo víc a jakou jsem z toho měla radost, protože jsem věděla, že nějakou dobou si zase nic nekoupím. To samé mám s dovolenou, dřív bych byla nadšená, že pojedu k moři, ale jak se to opakuje rok co rok, tak kouzlo nějak vyprchává a stává se to samozřejmostí. Je to škoda, dnešní doba je úžasná tím, jaké možnosti nám nabízí, ale má to taky svá proti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tak. Nejdříve jsem z nové věci nadšená, ale pak ji poprvé vyzkouším, poprvé si ji vezmu na sebe a najednou křivka nadšení prudce klesne na minimum.
      Napsala jsi to dost výstižně, s tou dovolenou je to přesné, prostě člověku časem leccos zevšední. Máme miliony možností a příležitostí, ale jako by už o to nikdo pomalu ani neměl zájem.

      Vymazat