úterý 28. ledna 2014

(Ne)báseň první

Dobrý večer,
hlásím se vážně jen na rychlo, dnes bohužel nestíhám napsat článek, teprve teď jsem přišla domů a čeká mě ještě chemie a fyzika (ultraskvělá kombinace, to Vám tedy řeknu).
Zítra snad ale budu mít více času, a tak napíšu o tom, co se dnes dělo  a jaké z toho mám poznatky, protože mi to přijde jako zajímavé téma. A ještě bych chtěla říct, že mockrát děkuji za všechny komentáře! Hned jak budu mít chvíli, tak Vám odepíšu :)

Takže Vás jen odbudu kouskem ze své básnické tvorby. Sama ani nevím, co si o tomhle výjevu mám myslet, byl tvořen v hodně zvláštní melancholické náladě a ani jsem neměla chuť na to dodržovat rým a rytmus, takže se celkově může zdát trochu neuspořádaný a chaotický a vůbec beze smyslu. Ale musím říct, že se tak nějak krásně hodí právě k dnešní atmosféře.




Klec ze čtyř stěn,
jsem tu jen já a ty,
je to jako sen,
jako mlžný opar,
tvé živoucí rudé rty..

Rytmus houpe nás v bocích,
to šedé kabaretové blues,
vůně čerstvě upražené kávy,
slyším tvůj dech, jsem v koncích,
kolem zápach lůz a tvořivost múz.

Ticho, prázdno, jen hudba v našich srdcích,
staré rádio už dohrálo svou píseň,
slunce už políbilo horizont,
stále tvrá našich těl tíseň,
Slyšíš? To šedé kabaretové blues...


8 komentářů:

  1. jen hudba v našich srdcích.. :) snad písemky zvládneš!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, nakonec to snad nedopadlo tak špatně :)

      Vymazat
  2. Úplně si představuju šedé kabaretové blues:) Náhodou je to pěkný, takový bittersweet, řekla bych :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to mě těší, pokud se mi podařilo navodit atmosféru :) Děkuji!

      Vymazat