čtvrtek 23. ledna 2014

Rodina jako základ

Dobrý podvečer.

Právě tu sedím s nateklým kolenem a chladím si ho mraženým kuřetem. Nějak jsem z toho chytla filosofickou náladu, tudíž je zde jeden povídající-rádobychytrý článek, týkající se RODINY.



Kdo byly první osoby, které jsme po příchodu na svět spatřili?
Kdo byli ti, kteří se o nás starali, starají a nejspíš i budou starat po celý život?

Kdo zachytil všechny naše pády a popostrkoval nás vpřed?
Kdo byl u většiny významných okamžiků v našem životě,

Byli to právě členové rodiny - lidé nám nejbližší, lidé, kteří o nás vědí téměř vše.




Pro mě je rodina symbolem bezpečí, důvěry, zázemí a v neposlední řadě také bezmezné lásky. Představuje pro mě jakýsi záchytný bod - záchranný kruh, kterého se chytám, když se topím v záležitostech, se kterými si nevím rady.
Bez pomoci rodiny bych určité momenty v životě neměla šanci zvládnout. Jsem vděčná za to, co mě rodiče naučili - za zdravý přístup ke spoustě věcem. 
Náš domov je místo, kde se cítím chráněná a klidná.
Členové rodiny jsou osoby, kterým bezmezně důvěřuji a před nimiž mohu být v jakékoliv situaci sama sebou. (Beztak mě znají natolik dobře, že i kdybych se něco snažila velmi důkladně skrýt, nepodařilo by se mi to.)

Denně se však setkávám s lidmi, kteří si své rodiny absolutně neváží. A nejen to - dokonce na ni v jednom kuse nadávají a snad nikdy jsem od nich neslyšela nic milého týkající se jejich rodičů.
Naopak označeními jako ,,ta kráva matka" a ,,debil fotr" rozhodně nešetří. Musím říct, že když tohle slyším, je mi z toho až smutno.

Jistě, chápu, že v některých rodinách nefunguje vše tak, jak by mělo a nejde jen o maličkosti, nýbrž o zásadní věci. Bohužel existují rozvrácené rodiny, ve kterých proudí nenávist, křik a hádky jsou na denním pořádku. To je ale jiný příběh.

Lidé, o kterých mluvím, pocházejí z normálních a zdravých rodin. Samozřejmě, že člověk nevidí dovnitř, ale znám je a vím, že v jejich rodině žádný zásadní problém není.
Rodiče se jim snaží vyjít vstříc a společně najít cestu ke komunikaci. A co dostanou jako odezvu? S prominutím jim jejich děti akorát tak serou na hlavu. Neváží si ničeho a nic jim není dost dobré. Je to čirý nevděk, rozmar z jejich strany. Dostávají vše a nedávají nic.

Jako kdyby snad bylo IN nadávat na rodiče, i když k tomu není žádný pádný důvod - prostě z principu. Jako kdyby bylo něco divného a trapného na tom milovat svou rodinu. Často se setkávám se zvláštními pohledy a komentáři, když prohlásím, že ráda trávím čas s rodinou.
,,A to tě to s nimi jako baví?", ptají se mě. Ano, baví. A dokonce si s nimi v některých momentech rozumím víc než s jakoukoliv kamarádkou.

Ovšem, že jsou momenty, kdy odcházím naštvaná z domu s tím, že se nějakou dobu nehodlám vrátit.
Jasně, že občas doma dojde ke konfliktu. Jasně, že někdy se ve svých 18 letech poperu s mladším bráškou.
Ale důležité je, že se máme rádi a víme, že se o sebe můžeme opřít.



Vážím si toho, že mám tak skvělou rodinu a vím, že se budu vždy ráda vracet domů, i po tom, co jednou založím rodinu vlastní. Doufám, že až jednou rodiče zestárnou, budu jim moci vrátit všechnu lásku a péči, kterou mi dali.

A myslím si, že rodiny by si měl vážit každý. Vždyť je to základ.
Přátelé mohou odejít, partner Vás může opustit, ale rodina vždy zůstává.

5 komentářů:

  1. Rodina na prvním místě! :-)
    Taky trávím moc ráda čas se svojí rodinou. A ano, taky mě to s nima baví!
    Moc hezký článek. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. pre mna je rodina strasne dolezita!

    Posledne dva dni Nobilis Tilia giveaway, tu: http://biancaprincipessa.blogspot.sk/2014/01/novorocna-nobilis-tilia-giveaway.html

    OdpovědětVymazat
  3. Díky. :-) V jogurtovém dipu taky máčím skoro všechno. :-D Ale ještě lepší je tvaroh s jogurtem a pažitkou. :3
    Když jsem měla období těžké puberty :-D, chovala jsem se k našim hrozně a nechala jsem se oblbnout blbými kamarádkami, naštěstí to se mnou naši nevzdali a máme teď báječný vztah. Ve svých 22 s nimi jezdím na výlety a tak, prostě si chci vynahradit těch pár ztracených let. Naštěstí jsem dostala rozum a něco se sebou začala dělat, ale to si někdy člověk uvědomí až zpětně, jaký byl. :-)

    OdpovědětVymazat