pátek 14. února 2014

Páteční "random" nebo jak to nazvat

Hezký páteční den přeji,

Ráda bych napsala nějaký veselý a čtivý článek hýřící optimismem, ale nemám sílu. Je mi špatně jak fyzicky, tak psychicky. Skolila mě nemoc, ale mám pocit, že i psychoanalytická diagnóza. Znáte to – když se něco sere kazí, tak se sere kazí všechno. Nedokážu cvičit ani spořádaně jíst, to, co mě dřív těšilo, už jako by mi nepřinášelo nic, žádnou radost.

Ale už vím, že ne vždycky je dobré takové věci někomu „cpát“, že ne každý to může zpracovat, ne každý může pochopit. A já bych nerada děsila, nerada bych způsobovala nechápavost a nebo vyvolávala špatné myšlenky. Jen jsem to potřebovala vypsat... protože když už po padesáté padáte na držku, skoro se Vám pak ani nechce vstávat - s tím vědomím, že zase sletíte pěkně dolů. 

někdy je těžký furt se jen smát,
někdy je dobrý na všechno srát

Takže kdo chce vědět, co se odehrává v mé zmatené, možná trochu nemocné hlavě, může si to přečíst v následujících řádcích.

A kdo nechce, tak asi dobře dělá. Vždyť pokud to jen trochu jde – mít radost a žít naplno – tak s chutí do toho, proč se stahovat zpátky?

-------------------------------------------------------------------
Když bolí tělo, je to nepříjemné,
Ale když bolí srdce…
To je nepotlačitelné.
Zaražená kudla, co se jen pomalu vytahuje ven.
A i když už je pryč, rána zůstává otevřená.
A jizva…
Jizva – ta je napořád.


Proč milovat, proč cítit,
Když můžeš všechny kolem sebe odehnat,
Všechnu lásku vymýtit.
A zůstat chladný jako kámen,
Nezničitelný a věčný,
Kámen, jehož nic nezlomí,
Střely ani rány sečný.


Jak můžeme někoho milovat?
Jak můžeme být milováni?
….
Když nemilujeme sami ani sebe.

Jak si nás někdo může vážit?
Jak si můžeme vážit jeho?
….
Když každý dotek nás jen zebe.

Opustil jsi mě a já opouštím tebe.


Mám strach.
Strach milovat, strach cítit, strach být někomu příliš blízko.
A aby on byl příliš blízko mně.

Protože pak jsem jako kus porcelánu
-                        -  Stačí se mnou prudčeji mrštit a roztříštím se na tisíce kousíčků.
Protože pak jsem jako starý kmen stromu
-                         - Stačí silnější vítr a zlomí mou křehkost.
Protože pak jsem jako plastová láhev
-                          - Stačí mě jednou zmačkat a už nikdy nebudu jako dřív.
Protože pak jsem jen já a moje obnažená duše
-                           - Stačí trochu rýpnout, poškrábat….
A vykrvácím.

A tak se stahuji, stahuji se do své schránky z nepřístupnosti,
Obaluji se lhostejností a nesnášenlivostí,
Stěny vyztužím dávkou cementu s příměsí narcismu.
Protože pak na mě nikdo nemůže.
Jsem jen já a….

Jsem jen já.

aspoň něco, co mě pobavilo :D

A já se loučím, dnes večer mířím na ples, ale vůbec se mi nechce.
Snad se karta zase obrátí, snad bude zítřek lepší…
A když ne, tak se s tím budu muset naučit žít.

Stejně je to všechno v hlavě.


19 komentářů:

  1. Mám zrovna podobný stav. :( Musíme se z toho nějak vylízat! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Mě máma vždycky říká: "najdi si nějakej světlej bod".. ale ono občas žádnej najít nejde..doufám, že ty svůj "světlej bod brzo najdeš" a bude ti líp :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha, to je hezký, máme stejné maminky! :D
      A díky moc, nevzdávám to, protože vždycky nějaký ten světlý bod je :)

      Vymazat
  3. Ani nevíš jak moc ti rozumím, vlastně rozumím každému řádku, co si napsala. Tyhle stavy mám hodně často a jak píšeš, všechno to začíná v hlavě a pak se to přesouvá na celého člověka a šíří se to ve finále i na okolí. Chápu, že se ti na ten ples dneska nechce, ale třeba to bude nakonec dobrý. Z vlastní zkušenosti vím, že to tak většinou je. Ráda bych ti poradila, ale sama si většinou v takových situacích nedokážu poradit, jen čekám, až to odezní. V tu chvíli totiž nemám sílu s tím nějak bojovat a vlastně mi to sžírání se vyhovuje. Smutný to je.
    xx

    OdpovědětVymazat
  4. Žel se v té básničce "tak trochu" vidim, co se týká posledních slok.. :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to smutné, ale je to tak..spoustu lidí si radši vytvoří ochranou schránku, jak se stáhnou :/

      Vymazat
  5. Chápu tě...po pár světlých okamžicích, kdy jsem se cítila fakt hezky, stačilo pár nepovedených věcí a jsem zase tam, kde jsem byla :( přeju ti, ať je zase brzy dobře :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, někdy stačí maličkost a člověka to rozhodí.
      Ale někdy zase i když lidi kolem rýpou, ustojíš to v pohodě. Záleží na vnitřním rozpoložení :) A mockrát díky, už je to lepší :)

      Vymazat
  6. :P pokud se ti na ples nechche to je supr znamení, pak to toiž stojí mnohem víc za to :D :P Drž se, nasaď úsměv a překonej to, rptoože to já sama neumím :D ale rady,jo ty bych dávaa stále a všem! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nakonec to bylo samozřejmě fajn, klasika :D Takhle to vždycky bývá :)
      A mockrát díky, vážím si všech takových podpůrných komentářů :)

      Vymazat
  7. Moc ti to sluší na té první fotce!:-)

    OdpovědětVymazat
  8. Působí na mě z tebe trochu pesimismus :D Nic ve zlém, taky se tak občas cítím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem byla pesimismu plná:/ Asi je nemožné pořád být v pohodě:)

      Vymazat
  9. Víš, děsí mě, že takhle dokážeš popsat moje pocity. jako kdybys mi viděla do hlavy.
    Ono je lepší, se z toho zkusit vypsat, mně to docela pomohlo.. Protože snažit se s tím někomu svěřit .. Ach, přesně tak, jak si napsala. Ne každý může pochopit.
    Je mi prostě.. Stejně. Bojím se, že jakmile si někoho pustím k tělu, tak mi ublíží. Nebo já jemu. Radši budu sedět doma, nikomu se nebudu svěřovat a nikoho nebudu zbytečně zatěžovat.. Protože pak na mě nikdo nemůže!
    Vím, je zvláštní říct tohle o takovém článku, ale je to prostě krásně napsaný. Nejsem si jistá, s tím pesimismem.. Asi už jinej pohled na svět nemám, takže mi to zas tak pesimistický nepřijde.
    Doufám, že sis ples užila. Vždycky, když se mi někam nechce, tak to končí překvapivě.. Pozitivně. A taky doufám, že je dnešek lepší! :) Určitě je! A bude ještě líp, musíme v to věřit na natlouct si to do tech našich palic! A nevzat se!

    OdpovědětVymazat
  10. opožděně, ale přece: cvičení a spořádané jídlo máš teď pomotané kvůli tý nemoci asi, ne?:) nehroť to a buď v klidu Aní:-** nic se nekazí, až se uzdravíš - bude všecičko OK! buď pozitivní
    moc ráda bych tvou jizvu potlačila, můžeme ti pomoci?:) vymýtit lásku je dle mého píčovi**, pro mě není nic důležitějšího... i vy mi dáváte lásku - svými komentáři, nejsi tu sama!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však vy už mi neskutečně pomáháte takovými krásnými komentáři, děkuju!! :)

      Vymazat
  11. na ples? jabadabadúúú! ako dopadol? dúfal ze si si tam troska uliala a hned si mala lepsiu naladu ;) ano alkohol je metla ľudstva ale ked už chces tu lásku "vymýtiť" tak sa ti tá metla zíde no nie? :D a btw... myslis si ze tie usmiate, sexi zeny v motivacných fitness videách majú také tréningy 24/7 ? :D nikdy nie je vsetko take ako sa na prvý pohľad zdá ver mi :) preto nezúfaj, keď ti je blbo rob len to, čo ti zlepší náladu a budeš mať z toho super pocit... to že si dáš light tréning alebo ze ho uplne vynechas nic sa nestane :) vsak rok 365 dni no nie? :) a inak psychika je tiez odrazom fyzického stavu, mozno zi tvoje telo hovori "spomal mááás privysoku rýchlosť" = to je z jednej SK pesnicky :D sooo keeep smiling

    OdpovědětVymazat
  12. Zase bude lépe, musíme se naučit být asi silnější, nebo nevím, ale moc dobře chápu, jak se cítíš. Nemoc odejde, jídlo i cvičení zase bude podle tvých představ a to ostatní se taky bude ubírat k lepšímu. Tohle smutnění je hrozný, dokážu tím zabít celý den. Tak hezky na nohy a úsměv na tváře, prosím :)*

    OdpovědětVymazat