pondělí 24. února 2014

Role psychiky ve sportu

K sepsání tohoto článku mě inspirovaly jednak události posledních dní a jednak vlastní zkušenosti.

Všichni asi víme, že psychika hraje v životě člověka obrovskou roli a je těžké se s ní naučit zacházet, aby život tolik neovlivňovala  a nezasahovala do každodenních úkonů. Skvělým ukazatelem toho, co psychika dokáže, je sport - tedy naše sportovní výkony. 


Někdy je cvičení nejlepší návod na dobrou náladu

Je jasné, že když jsme v pohodě, všechno jde líp, ba někdy dokonce skoro samo. A i když ne, nijak nás to nerozhodí.
Ale pak jsou momenty, kdy je (a kolikrát z nevysvětlitelného důvodu) všechno špatně a člověk s tím nedokáže udělat vůbec nic.
Takový stav bude mít pravděpodobně vliv na všechno, co se ten den budete snažit udělat, dokonce i na cvičení.

Zrovna předevčírem, včera a dnes jsem zažila vzorovou ukázku toho, jak moje myšlení ovlivňuje mé sportovní výsledky. 

Netuším proč, ale nebyla jsem schopná podat výkon jako obvykle. Asi v tom hrála roli nedávná nemoc, ale přeci jen už je mi dobře a fyzičku jsem snad za 14 dní kompletně ztratit nemohla...
Tak proč jsem nebyla schopná uběhnout ani 3 km? Proč jsem nedokázala běžet déle než 5 minut v kuse? 
Věřte mi, tuhle otázku jsem si pokládala asi stokrát a byla jsem z toho úplně nešťastná. Po prvním běžeckém pokusu jsem se začala pomalu hroutit, že je ze mě troska, která nic nedokáže. 

A víte co byla největší chyba? 
Další den ráno jsem vybíhala rovnou s pocitem, že to ZASE nezvládnu, že zase zklamu a bude to stát za prd. No a světe div se, ono to vážně za prd stálo. Uběhla jsem ještě menší vzdálenost než předtím.
Dnes se celá situace opakovala znovu, jen byla ještě vyhrocenější. Nebudu lhát - málem jsem se v jednom kopci rozbrečela.

A teď tady sedím, bolí mě celé tělo a nadávám si. 




Někdy se při cvičení nálada obrátí k lepšímu. Třeba když jste na někoho naštvaní nebo potřebujete vypnout hlavu. Jenže pokud jdete cvičit s vážně špatnými myšlenkami a co hůř - se strachem, že zklamete, popř. s přehnaně vysokými cíli, které nebudete schopni splnit, pravděpodobně rychle odpadnete. Respektive dopadnete podle Vašeho očekávání. A tímto se tvoří krásně začarovaný kruh - očekávání a strach - neúspěch - zklamání a zloba.

Jak proti tomuhle bojovat? (Jooo, to povězte Vy mně!)
Řekla bych, že nejlepší asi je to tolik neřešit a hlavně se na sebe nezlobit. Nezlobit se na své tělo, že něco nezvládlo. Vždyť není všem dnům konec, někdy se zkrátka nedaří, ale kdo říká, že zítra nebo třeba za týden nemůže být lépe?



Jistě, že je dobré se překonávat, ještě trochu zabrat, když už máte pocit, že nemůžete. Ale nic se nesmí přehánět. Pokud vážně cítíte, že Vám není dobře a tělo je unavené, dopřejte mu odpočinek, netlačte cvičení přes něco, přes co to zkrátka nejde.

Tohle je pro mě osobně hrozně těžké přijmout. Sice tady píši sáhodlouhé rady o tom, jak k takovému problému přistupovat, ale sama si s tím moc nevím rady. Stačí maličkost, aby mě rozhodila. Třeba odpoledne na snowboardu - jeden malý pád, jedno malé selhání a už jsem se nesnášela a zlobila se na sebe, že to nezvládám. 
Jenže venku nádherně svítilo sluníčko, byla jsem se svou rodinou, kterou miluji, tak proč si kazit den? Uklidnila jsem se, usmála se a zase bylo rázem dobře. A dokonce mi to snowboardování hned lépe šlo!

Dalším typickým úkazem jsou výkony sportovců na olympiádě. V mnoha rozhovorech jsem slyšela, že závod doslova podělali, protože prostě neměli den a nešlo to. 
Nebo se někdy podívejte na slalomy - stačí malá chybka, které se závodník dopustí a většinou ho to rozhodí na zbytek závodu.



Co říct na závěr? Snad jen malou radu - i když je to těžké a hlava často kecá úplně do všeho, zkuste se tomu tolik nepoddávat. 
Pokud Vás přepadne vážně špatná nálada, tak klidně jednou cvičení vynechejte, protože byste si ho nejspíš vážně ani neužili... a nebo to zkuste přetlačit a uvidíte. Ale když se to nepodaří, když nepodáte výkon, jaký byste chtěli, nezlobte se za to na sebe.



Co Vy a psychika při sportu? Ovlivňuje Vaše nálada cvičení? 

24 komentářů:

  1. Psychika hraje ve všem svou roli. To s tebou jednoznačně souhlasím. A mám zkušenost, třeba teď když cvičím BR a mám nové video, které mi moc nejde, že si řeknu, že mi nešlo minule a že mi ani určitě nepůjde dneska. A je to v p*deli. Naopak když si řeknu, že to dneska půjde a mám na cvičení náladu a chuť, jde to samo :) Psychika je prostě psychika.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Svatá pravda, prostě a jednoduše - s pozitivním přístupem a dávkou sebedůvěry jde vše hned lépe :)

      Vymazat
  2. To je krásný článek.
    Souhlasím. Když jdu cvičit s tím, že nic nezvládnu, vážně nic nezvládnu.
    Nejlepší je cvičit naštvaná. To pak jde všechno samo. A udělám třeba dvojnásobek toho, co normálně a zvednu dvojnásobný váhy. (trochu přehánim, ale asi mi rozumíš :-D)
    A nevěš hlavu, příště to bude lepší! :-)
    Každý den není posvícení přece.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji mockrát :)
      Haha, přesně vím, co tím naštváním myslíš, cvičení je dokonalý způsob "emoční ventilace" :D
      Nevzdávám se, však se to zas obrátí, máš pravdu :)

      Vymazat
  3. Jak vejdu do posilovny, vsechny ostatni veci hazu za hlavu a soustredim se jen na trenink. Takze o nejakem ovlivnovani nemuze byt rec. Ovsem pokud se necitim, tak cviceni radeji vynecham. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to Ti upřímně docela závidím, že se dokážeš soustředit čistě jen na aktivitu :) Já jsem právě často myšlenkově někde mimo.

      Vymazat
  4. Hezký článek :-)
    Já jsem se dneska přesvědčila, že když věřím, že něco dokážu, tak to fakt jde - vždycky jsem brala uběhnout 10 km jako něco šíleně těžkého, na co budu muset ještě dlouho trénovat, ale pak jsem si řekla, proč bych to nezkusila hned, že to určitě dám a povedlo se. Takže psychika je určitě důležitá :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :))
      Hezky, tak to mockrát gratuluji, přesně tohle je ten správný přístup! :)

      Vymazat
  5. Psychika hraje i v mém životě hodně velkou roli. Když jsem začala cvičit, tak jsem po cvičení chtěla jen to, aby mě udělalo hubenější. Hrozně jsem se na to soustředila a prostě to nešlo! Asi 3-4 měsíce jsem stále stála na místě. Pak jsem ale hodila za hlavu to, že nutně potřebuji zhubnout a soustředila jsem se na to, že to dělám pro sebe. Od té doby to jde jako po másle. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je krásné, že sis to takhle přenastavila :) Protože cvičit jen kvůli touze zhubnout, to přece pak není na celý život :)

      Vymazat
  6. O psychice mi ani nemluv, jednou jsem nahoře, potom hned zase dole ... většinou jsem přes den v pohodě, ale večer si můžu oči vybrečet, jak na mě vše dolehne .. a potom druhý den, kdy chci cvičit jógu, nejsem schopná, protože mám zalepené oči, špatně se mi dýchá .... ale je to vlastně i minulost ... myslím tím jen to cvičení .. teď nad tím mávám rukou a řeknu si, že je jedno, že jsem zrovna neschopná, hold nebudu to tělo tolik mučit a povolím, zaberu zase příště a ono to funguje. Ne každý den je člověk zralý vybít ze sebe energii, nějaký hněv .. když ho třeba ani nemá. Kor tu energii.

    Přeji ale spoustu dalších dnů, kdy se ti bude běhat s radostí a budeš spokojená ze svých výsledků. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také to na mě doléhá většinou večer, pak jen sedím a nejsem ničeho schopná. A nebo je naopak všechno špatně už od rána-pro jistotu.
      Jinak jsi to hezky napsala...někdy energii není z čeho čerpat.také mám docela "pestrou" minulost plnou špatných zkušeností, co se cvičení týče, dlouho mi trvalo, než jsem si to srovnala a našla k němu znovu lásku a obnovila radost z pohybu.

      Mockrát děkuji, věřím, že takových dnů ještě bude :) A Tobě samozřejmě přeji to samé, ať Ti pohyb dělá jen a jen radost)

      Vymazat
  7. je hubená,ale mě se líbí,protože ta hubenost není díky anorexii,ale tomu,že sportuje a jí,takže to je ,,zdravé" a to na tom oceňuji

    OdpovědětVymazat
  8. moc hezky jsi to napsala a dávám ti zcela za pravdu,psychika umí dělat divy a hrozně nás ovlivňuje:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně, když je hubená díky sportu a zdravé stravě, tak na tom asi není nic špatného, jen mně už se to nelíbí:)
      A děkuji, bohužel někdy i dost negativně ovlivňuje:D

      Vymazat
  9. Tak naše psychika je kouzelnice nejen ve sportu, když si před písemkou řeknu, že nemám den a p*oseru to, tak to tak vždycky je. Poslední dobou je mi sport spíš lékem, když jsem smutná a zaběhám si, tak je hned svět krásnější-zvlášť pokud je takové počasí jako třeba včera. Ale pak mám taky dny, kdy se přemlouvám, nechce se mi, nedokážu ze sebe dostat maximum, jakoby se mi ta energie někde vytrácela. Myslím, že v tom nejsi sama, neznám člověka kterej by všechno dělal na 100% nejlíp, však jsme jenom lidé a můžem si dovolit chybovat a nebyýt perfektní. Což je pro nás, kteří se o tu dokonalost snažili, pokoušeli se být perfektní a 100% nesmírně těžké.
    Zase Tě chválím za super článek!:)
    Po přečtení článku o tom horolozectví se mi pak zdálo, že někde takhle šaškuju :D Musim to někdy hecnout. Vzhledem k tomu, že se přítel teďka taky zbláznil a chce makat, tak by nemusel být špatný nápad mu to zkusit navrhnout jako program na víkend :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, s písemkami je to přesně jak jsi napsala. Tohohle se trochu bojím u nadcházející maturity-že si řeknu, že to nedám...no a nedám to.
      Jo. Tak teď jsi to trefila naprosto přesně. Totiž to, že si člověk víceméně něco srovná ještě neznamená, že ta touha po tom být perfektní nezůstává v hlavě. Jako kdyby se přesouvala někam jinam, v mém případě zrovna do sportu a nebo výsledků ve škole. Ale věřím, že se jednou naučíme si odpouštět, vždyť ty drobné nedokonalosti jsou to, co nás činí krásnými a jedinečnými :)
      A děkuji za pochvalu článku! A určitě běž lezení zkusit, když už se Ti o tom i zdálo, tak je to rozhodně znamení! Navíc stěna je super místo na rande:)

      Vymazat
  10. Odpovědi
    1. :-) teď to ještě předat do mozku :D

      Vymazat
  11. Skvělý článek! Máš naprostou pravdu a se vším s tebou souhlasím!:-)

    OdpovědětVymazat
  12. Nemohla bych žít bez cvičení, miluju pohyb! Nabíjí mě pozitivní energií, cítím se dobře a sebevědomější a mám hroznou radost z jakýchkoliv pokroků:) Moc hezký článek!:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je hezké, že máš z pohybu takovou radost, pak se tížených výsledků dosahuje daleko lépe :)
      Díky!

      Vymazat
  13. Any, ani nevíš, jak jsem ráda za tenhle příspěvek. Uf, nejsem sama, řekla jsem si právě. Nálady, kdy jsem neměla chuť vůbec na nic, jsou pro to jít cvičit zabijácké. Nesnáším, když mi cvičení nejde a z nějakého důvodu mi prostě nejde dýchat, neudělám klik, necítím tu "naspeedovanost" na video. Cítím se jako looser a lemra, která by měla vyskočit na nohy a dalších 20 minut, ale nejde to. Nestačí nic jiného než vypnout video a jít dělat něco jiného. Ale ani do toho samozřejmě není chuť. A jak jsi napsala, stačí maličkost, u mě stačí mini blbost ve škole nebo ve vztazích doma a je to tady. Ale musím říct, že se to za poslední dobu zlepšilo a přestala jsem všechno tolik řešit. To mi pomohlo a samozřejmě se to pak odrazilo ve cvičení. Vždycky si říkám: už toho smutnění a chtíče jen ležet a nic nedělat bylo dost, už to nedopustím! A pomáhá mi to. Taky je dobrý o tom s někým mluvit, po svěření ti bude hned lépe.

    OdpovědětVymazat