sobota 22. února 2014

Sportomilec a lezení

Zdravím opět z jizerských hor!

Omlouvám se za neaktivitu v posledních dnech, ale už bylo na čase, abych šla do školy, a tak začaly i povinnosti. Znáte to-přijdete po týdnu, ani Vás nenechají vydechnout a už na Vás navalí miliony informací, zadaných testů a podobných krásných záležitostí. Ale naštěstí si teď můžu užívat jarních prázdnin na čerstvém vzduchu. A zase se začít hýbat! Dnes jsem po 14 dnech nicnedělání vyběhla a no... hrozný, hrozný, HROZNÝ! Takhle špatně se mi už dlouho neběželo, myslela jsem, že po 20 minutách vyplivnu plíce, točila se mi hlava a kdybych byla bývala běžela déle, asi bych hodila šavli (to jsou mi ale krásné informace, že?) No snad to bude zítra lepší, ten první cvičící den je vždycky teror.

Ale teď již k tomatu...minulý článek této rubriky byl věnován plavání.
Tentokrát bych se ráda rozpovídala o sportu, který mi neskutečně přirostl k srdci - LEZENÍ.
(Nebo horolezectví / stěna / lezectví / zoufalýpokudovyškrábánísenahoru ? Nikdy nevím, jak tomu mám říkat.)


Nádhera!




Nejdříve to vezmu takovým krátkým průletem minulostí
Nikdy jsem k lezení nechovala bůhvíjak vřelý vztah. Ani jsem k tomu neměla šanci, protože jediný moment, při kterém jsem se s tímto sportem setkala, bylo občasně na hřišti, když jsem vylezla pár stupů nějaké ministěny, zběsile mávala rukama a řvala na rodiče, že jsem opice. (Takže to se asi nepočítá, co?)

Pořádně jsem si zalezla až v 11 letech na táboře v Adršpašských skalách, kde jsme dokonce měli k dispozici profi vybavení a závodili jsme, kdo na skálu vyleze dřív. Dodnes si pamatuji ten zvláštní pocit, když jsem stála nahoře, celá zadýchaná, ale naprosto šťastná, kolem nádherný výhled a naprosté ticho. Tedy až na to mé funění. Jo a také jsem si v těch lezeckých neklouzavých botách připadala jako spiderman!
Z tábora jsem se vrátila celá nadšená a okamžitě si doma vydupala návštěvu nedaleké lezecké stěny. Jenže samozřejmě rodiče neuměli jistit, a tak jsem lezla jen tak na cvičných stěnách a po chvíli mě to přestalo bavit.

Od té doby jsem si s myšlenkou začít chodit na stěnu jen tak lehce pohrávala, hlavně jsem neměla nikoho, kdo by chodil se mnou a já jsem srab a sama jsem se bála. Až na začátku tohoto školního roku za mnou přišla spolužačka, že by ráda začala lézt a shání parťáka. Podtrženo, zpečetěno, domluveno.



Již po první návštěvě jsem věděla, že mě to bude neskutečně bavit. Začátky byly sice krušné, ale to už tak bývá. Nevěděla jsem, jak co funguje, jak si na sebe sakra navleču ten debilní sedák, jak asi mám vydržet tu bolest v malých tlačících botách a co mi hlava vůbec nebrala – jak mám jako vylézt až nahoru a nezabít se?!
Postupně jsem si na to ale přicházela, v čemž mi pomohli také skvělí lidé kolem. Lezci mi v něčem dost připomínají vodáky, také je to taková pohodová parta, nikdo nic moc neřeší, jsou v klidu, ale zároveň mají jasně stanovená pravidla a jsou ochotní kdykoliv poradit. Jo a taky je s nimi neskutečná sranda, každé úterý odcházím s bolestí břišního svalstva.

Hned první hodinu jsme se naučili jistit, takže od té doby lezeme ve dvojicích, případně trojicích a víceméně libovolně. Můžeme zkoušet převisy, kolmé stěny, 3D stěny i bouldery, takže máme tréninky opravdu variabilní a nikdy se nenudíme.

*pozn.: boulder je nízká stěna, na které se leze bez jištění a když náhodou spadnete (což se Vám nejspíš stane, protože je to sakra těžký, tak padáte do krásně měkoučké žíněnky. Ze které se Vám už nikdy nebude chtít vstát!)

boulder

A co mám na tom lezení vlastně tak moc ráda?
Nejlepší je na tom asi ten pocit překonávání sama sebe. Víte, když visíte 10 metrů nad zemí, klepou se Vám ruce i nohy, máte pocit, že každou chvíli sletíte, ale potřebujete dosáhnout na ten chyt…tak se prostě musíte rozhoupat a zkusit to. Budete padat hodně a budete padat často. Ale o tom to je. Nejdůležitější je to alespoň zkusit a nevzdat se. Když už máte pocit, že nemůžete, určitě ještě rezervy jsou. Navíc ze začátku budete pozorovat rychlé zlepšení, každou lekci budete silnější, jistější, polezete rychleji a výš. Další (a trochu přehlížený) fakt je, že u lezení musíte zapojit nejen tělo, ale i hlavu, cestu je dobré si předem alespoň trochu naplánovat, přemýšlet o fyzikálních zákonech (tak a teď se divím, že zrovna tohle vytahuji jako pozitivum … nesnáším fyziku!), zjistit, kam se naklonit a co si ještě můžete dovolit, abyste neztratili stabilitu. No a pak je tu ten pocit, když stojíte úplně nahoře a díváte se dolů. Ten pocit, že jste to dali, že jste se překonali… to jsem vždycky na vrcholu blaha!
A pak z posledních sil zoufale křičím „dobeeer!“

Joo, takhle nějak si připadám! :D


No a dalším z důvodů proč lézt je fakt, že děláte něco pro své tělo. Ono se to možná nezdá, ale takové 2 hodinky poctivého lezení udělají hodně. Pokaždé odcházím úplně vyčerpaná a vylézt schody do 4.patra je horší než kdejaký převis. Vsaďte se, že ucítíte svaly, o kterých jste do té doby možná ani nevěděli. Já byla velmi překvapená, jak se mi vyrýsovaly svaly na předloktí!

Je lezení pro každého? Myslím si, že víceméně ano, pokud tedy nemáte vyloženě velké zdravotní problémy. Můžete si totiž zvolit stěnu podle toho, jak se zrovna cítíte, podle svých fyzických dovedností.
Jediným problémem je strach z výšek. I já trpěla mírnými závratěmi a ze začátku mi pohled dolů nedělal vůbec dobře, nicméně překonala jsem to a dnes už mi to vůbec nevadí.


A to je asi k tomuto tématu vše. Jsem neskutečně ráda, že jsem s tímto sportem začala, protože je to makačka, člověk se vybije a vyřádí, ale na druhou stranu je takové lezení úžasná relaxace.
Slíbili nám, že někdy na jaře pojedeme do pravých hor, kde si zkusíme lézt v terénu, na což se šíleně těším, protože to je zase něco úplně jiného. Pokud to jen trochu půjde, časem bych si chtěla najít partu spolehlivých lidí a začít jezdit lézt do hor pravidelně.

Aach.

Co Vy-zkusili jste někdy lézt? Jestli ne, láká Vás to?

19 komentářů:

  1. skvělý článek! :) ja jsem chodila lézt když jsem byla mladší, ale jenom na bouldery většinou:D Ale úplně jsem to milovala!!:) Ty jo, úplně jsi mi to připomněla tímhle článkem, snad zase začnu!:D (Pokud na to ještě někde najdu čas:D) Dík za nápad!:))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, děkuji :) Mě právě ty bouldery vůbec nebavily!:D A jsem moc ráda, že jsem Tě snad inspirovala, určitě dobře uděláš, pokud si čas na lezení vyhraníš, je to úžasný sport :))

      Vymazat
  2. Nikdy jsem to nevyzkoušela ale slyšela jsem o tom uř dost. Vzhledem k tomu, že mám strach z výšek, tak mě to moc neláká. Ale překonat samu sebe, postavit sew strachu z výšky a zkusit to možná není špatnej nápad :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Za zkoušku nic nedáš, můžeš se tam mrknout jen na jednu zkušební hodinu a uvidíš, co Ti ty výšky budou dělat. Třeba bys zjistila, že to jde :)

      Vymazat
  3. Nikdy jsem takto nelezla, ale rada bych to zkusila, :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je škoda, určitě to zkus, lezení je paráda! :)

      Vymazat
  4. Já jsem jenom na školním výletě vylezla jakousi horolezeckou stěnu a byla to paráda :) Ale poprvé docela fuška - hlavně ruce, ty makaly! :D Máš skvělý koníček :) První den cvičení po nemoci znám, nesnáším! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak- na ruce je to záběr obrovský! :D Mám lezení moc ráda no, nechápu, proč jsem se k tomu nedostala dřív :)
      je to hrůza, člověk má pocit, že vypustí duši! :D

      Vymazat
  5. Na tyhle stěny mi nikdy lést nešlo, vůbec nemám sílu v rukou. Vždycky jsem se na tom jenom pověsila a pak spadla dolů jako zralá hruška :D :D Každopádně bych moc chtěla zase zkusit znovu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha, tak to vítej v klubu, já padám téměř permanentně, ale právě ta síla v rukou se lezením skvěle vybuduje! :) Určitě stojí za to to zkusit:)

      Vymazat
  6. Už dlouho o tom přemýšlím a na základě Tvého článku se nejspíš odhodlám :D :)
    Můžu se zeptat prosím kam chodíš? :)

    OdpovědětVymazat
  7. Lezení není zrovna sport, co by mě extra lákal - výšky nejsou pro mě. Ale pocit při vyšplhání až na vršek musí být parádní. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Třeba by jsi zjistila, že to není tak hrozné :) Ale chápu, výšky mi taky nedělají úplně dobře :D
      Ten pocit je k nezaplacení, vážně:)

      Vymazat
  8. Mě baví lézt nahoru, ale mám problém se spustit dolů.. hrozně se bojím. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha, tohle mě rozesmálo :D ALe chápu, co tím myslíš, také mám takový zvláštní pocit, když se mám pustit všeho a jen si "sednout do prázdna". :D

      Vymazat
  9. dej mi nějak přesnějš vědět kvůli tomu festivalu:-* a 29.3. si nic neplánuj! kejmii3@seznam.cz
    zase jsi v jizerkách? oo, závidím :) moc si to užij:-*
    s lezením nemám žádné zkušenosti, vypadá to báječně, ikdyž bych asi měla trošku strach z výšek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně, ozvu se :* A neboj, už to mám poznamenané v diáři (se srdíčkem a čokoládkou :D)
      Jojo, je tady krásně, díky moc! :))
      Ten strach jde překonat a nebo "natrénovat", určitě to někdy zkus, je to paráda :)

      Vymazat