středa 12. března 2014

Drbu, drbeš, drbeme

Ahoj!
Hlásím se s trochu delším úvahovým článkem, který mi ležel v hlavě (a vlastně i na srdci) už delší dobu. Doufám, že Vás to množství textu neodradí, článek si přečtete a třeba i dodáte Váš názor na věc. 

Konkrétně půjde o drby a pomluvy.



Je zajímavé, jak přichází lidské myšlenky, jak se tvoří úvahy. Mě osobně k tomu většinou podněcují lidé kolem. Baví mě je pozorovat a nechat se jimi inspirovat. Zrovna dnes to byla má spolusedící v lavici. Klasická situace při filosofii : Já se snažím poslouchat a ona mluví. Mluví ráda a mluví hodně. Jo a taky mluví pořád. Náplní jejích proslovů jsou většinou stížnosti na okolní svět a především na určité lidi. Skoro na každém si najde nějakou chybku a tu umí krásně zveličit, přibarvit a prezentovat jako ten nejhorší prohřešek. Stačí ji chvíli poslouchat a pomalu začnete osobu, o které mluví, nenávidět.
Jenže pak je zde druhá stránka věci. Jakmile s takovou osobou má spolusedící přijde do styku, usmívá se jako sluníčko, pochválí dotyčné/dotyčnému nějaký kus oblečení a odkývá všechno, co řekne a horlivě s ní/m souhlasí.
Celou tuhle estrádu sleduji zpovzdálí jako tichý pozorovatel a nestačím se divit.


A to mě přivedlo na myšlenku, co jsou to pomluvy, proč vznikají a proč jsou tak rozšířené. Jistě, někdo by řekl, že pomluvy jsou součástí společnosti odjakživa a že především k ženám zkrátka patří. Ale je to opravdu nutné? Je vážně akceptovatelné či dokonce nezbytné šířit o lidech kolikrát dokonce nepravdivé informace za jejich zády a nebo jim vytýkat jejich špatné vlastnosti bez jejich přítomnosti?

Proč vlastně lidé "drbají"?



• chtějí být součástí společnosti - Je to tak, mnoho lidí ve snaze zapadnout dělá věci, které by je třeba ani nenapadly. A zrovna o pomlouvání se dá říct, že svým způsobem lidi stmeluje - mají společný cíl - a to pomlouvaný subjekt. Když pomlouváte a znáte na ostatní špínu, cítíte se součástí celku, takzvaně se vyznáte a jste v obraze.

• léčí si vlastní komplexy - Ne nadarmo se říká, že co nás štve na nás samých, vytýkáme ostatním. A pak se najdou tací, kteří jsou zkrátka nešťastní ze života a musí si svůj vztek vylívat na ostatních.

• nudí se - Znám mnoho skupinek, které drží pohromadě právě jen pomluvy a společní nepřátelé. Nemají jiná témata k hovoru, potřebují neustále něco řešit. A když se něco řeší, pak mají pocit, že se něco zajímavého konečně děje.

• mají strach - ať už je to strach z nezapadnutí, z vyčlenění se a nebo třeba z dotyčné osoby, kterou pomlouvají. Mohou v ní vidět konkurenta a nebo se jí nedokáží postavit čelem a otevřeně před ní mluvit. 


------------------------------------------------------------------------



Totiž - pokud mi na dotyčném člověku opravdu záleží a myslím to s ním dobře, mohu si ho vzít stranou a nějak mírně ho na jeho chyby upozornit. Třeba ani ne proto, že by mi tolik vadily, ale spíše pro jeho dobro. A pakliže s ním mám vyloženě problém, není nic jednoduššího než mu to říct do očí. Vyslechnout si jeho pohled na věc, snažit se domluvit. 

Pokud naopak jde o člověka, na kterým mi nezáleží, neznám ho a zkrátka se nestarám, pak se nestarám ani o jeho chování. Ať si dělá co chce a pak si za to třeba nese následky. Jak už bylo řečeno - toho člověka neznám, takže nevím, zda náhodou jeho chování nemá nějaké skryté důvody. Proto si ho raději nebudu všímat a zároveň ho nebudu soudit. 

Přiznám se ale, že mi trvalo velmi dlouho, než jsem se tohle naučila. Od malička mám totiž takový problém - a tím je snaha se zavděčit všem. Ano, je to blbost. Ne, není to možné. Nicméně jsem se často dostávala do situací, kdy jsem nebyla sama sebou. Často jsem říkala a dělala něco, co bych normálně neřekla a neudělala, často jsem kývala na názory, se kterými jsem nesouhlasila. Jen proto, aby mě měli lidé rádi. 
Paradoxně se stal pravý opak a tahle vlastnost mi byla vyčítána. 
Není se čemu divit -  v pondělí jsem horlivě tvrdila například Ditě, že nesnáším Justina Biebera, ale v úterý jsem už s Klárou nadšeně trsala na song Baby.

S tímhle šly ruku v ruce právě i ty drby. Neměla jsem problém zdrbat kohokoliv. Sice jsem nikdy nebyla ta, kdo to začal, ale většinou jsem se přidala a přikládala tak svá polínka do nebezpečného ohně. 
Postupem času jsem si ale uvědomila několik věcí.
Za prvé : pravda vždycky vyjde najevo.
Za druhé: když jsem se dozvěděla, že někdo pomlouvá mě, bylo mi z toho až do breku.
Za třetí: nedělalo mi to dobře, neměla jsem se ráda, ztrácela jsem sama sebe.



A proto jsem se rozhodla z toho kolotoče pomluv vystoupit.
Ze začátku to nebylo vůbec lehké. Když jsou totiž lidé zvyklí, že se k nim přidáte, jakmile spustí, pravděpodobně je velmi udiví a ne-li náhodou i urazí, když to najednou bude jinak. Postupně jsem se však od drbů úspěšně odprošťovala a dnes si troufám tvrdit, že mám jakž takž čistý štít. Samozřejmě, že mi občas ujede nějaká poznámka, kterou třeba ani tak nemyslím, občas prohlásím něco o někom za jeho zády, ale rozhodně se snažím to korigovat a srazit na minimum. Když chci něco říct, řeknu to nahlas. Pokud ne, tak mlčím.

A jak se od pomluv oprostit? 



• komunikujte přímo - Možná se to bude zdát jako děsivé řešení, ale zkuste ten strach překonat a promluvit si s člověkem, se kterým máte problém, z očí do očí.

říkejte svůj pravý názor - Vy jste Vy. A Vy jste originál-a snad také máte svůj vlastní názor na danou problematiku a nebo danou osobu. Tak přestaňte pochlebovat ostatním a podřizovat se jen proto, že máte pocit, že se to od Vás vyžaduje. Možná budete za své názory souzeni, ale nebudete ztrácet sami sebe. Navíc budete mít jistotu, že Vaši přátelé Vás mají rádi takové, jací jste. 

zarazte to - Nesnášíte drby a nechcete je poslouchat? Pak není nic jednoduššího, než slušně říci - ,,Omlouvám se, ale tohle nebudu poslouchat, protože si nemyslím, že je to správné.". Možná v tu chvíli budete za exota, ale to už není Váš problém. Navrhněte, že se budete bavit o něčem jiném. A pokud si pomlouvající nedá pokoj, zkrátka odejděte. 

nepodporujte šíření - Pokud drby vydržíte poslouchat jedním uchem dovnitř a druhým ven, jste přítomní, ale téma konverzace jde mimo Vás, pak alespoň nešiřte to, co jste právě slyšeli, tím ničemu nepřispějete. 


-----------------------------------------------------------------

Tak a co Vy? Pomlouváte, nebo to nesnášíte? Rádi drbete s kámoškou u kafíčka a nebo se raději bavíte o něčem jiném?

41 komentářů:

  1. Já myslím, že pomlouvá každý bez výjimky. Ale někdo to dělá spíš nevědomky. A hlavně je dost těžké najít tu hranici, od které už se dané řeči dají považovat za drby. :D
    Co se týče mě, tak já jsem člověk hodně přímý, neberu si servítky, občas má upřímnost dost bolí a vím to. Jsem prostě taková držka, která než aby pomlouvala za zády dotyčného, tak mu to vysype pěkně od plic. Mám kvůli tomu dost nepřátel, protože pravda holt lidi bolí, a pro pravdu se lidí nejvíce zlobí, ale tak jako ty ses neuměla bránit pomlouvání a zavděčování se všem, tak zase já neumím mlčet. :))
    Ale co se týče takových těch drbů u kávy, tak těm se jednou za čas neubráním, když jdu s bývalou spolužačkou na sedánek. Nicméně že bych tím nějak žila, to ne. Já jsem spíš samotář, kterého všeobecně okolí moc nezajímá, žiju si spíš pro sebe a své blízké, takže tady ty záležitosti jiných jdou spíš kolem mě. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je pravda, že znám i lidi, kteří si vůbec neuvědomují, že pomlouvají a nebo že by tím někomu mohli ublížit.
      A upřímně musím říct-klobouk dolů za to, jaká jsi a že si za tím stojíš. Alespoň víš, že lidé kolem Tebe Tě mají vážně rádi. Vždycky jsem si upřímných lidí hodně cenila, už právě proto, že jich moc na světě není.
      Občas si sednout s kamarádkou ke kafi a probírat svět kolem je náhodou fajn, jen by si asi měl člověk hlídat tu hranici, aby to nepřešlo v něco nehezkého)

      Vymazat
  2. Já se přiznám - pomlouvám, ale jen lidi, kteří mi nějakým způsobem ublížili. Mám totiž pocit, že za to ublížení jim něco dlužím. Každopádně drbání o lidech, které mám ráda, nesnáším.
    Také mám "kamarádku" (v uvozovkách ne proto, že se ke mě jako kamarádka chová, ale za rohem na mě hází tu největší špínu), která mele pantem a nezastaví, dokud jí někdo nějak "nesetře"...
    Pomluvy jsou děs, ale asi nikdy se jim neubráníme úplně. :/
    Každopádně chválím ti tvou úvahu! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takhle jim to "vracet" asi také není nejlepší řešení, nicméně Ti rozumím, člověk má pocit, že se musí aspoň nějak bránit.
      Přesně takové kamarádky mám nejradši-hezky falešné. Bohužel jsem zažila partičku 3 holek, které se pomlouvaly všechny navzájem, včetně mě, takže jsem z toho raději vystoupila.
      Asi máš pravdu, můžeme se ovšem aspoň snažit tomu bránit :) Díky!

      Vymazat
  3. Odpovědi
    1. Každý to asi obcas udělal nebo sem tam udělá :D ale nemyslím si,že je to správně.

      Vymazat
  4. Já (doufám) moc nepomlouvám, asi i proto, že na veřejnosti moc nemluvím. S pomluvami mám jen ty nejhorší zkušenosti - kdysi jsem měla "kamarádku", které jsem se svěřovala se vším možným a pak jsem zjistila, že mě pomlouvá, říká to ostatním, dělá si ze mě srandu...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel podobnou zkušenost máme asi všichni. Takové zjištění opravdu zaboli...
      Proto je dobře to nedělat ostatním :)

      Vymazat
  5. tak já se snažím pomluvám bránit a prostě když mi někdo něco řekne, tak nereuguju nebo řeknu ''Když myslíš'', ale když slyším někdy nějakou opravdu zlou pomluvu, tak se toho člověka snažím bránit. Přeci jen každý je jiný, a nikdy nemůžeme vědět co ho k něčemu vedlo, kvůli čemu je pak následně vystaven pomluvě .

    OdpovědětVymazat
  6. Já pomlouvání a pomluvy nesnáším, ale musím se přiznat, že jednu dobu jsem hoodně pomlouvala :D Ale naštěstí se s tou dotyčnou, se kterou jsem pomlouvala nejvíc, už nestýkám. Teď spíš příležitostně, ale chci se toho zlozvyku zbavit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takovým obdobím si prosel snad každý:D je dobré si to alespoň uvědomit a snažit se pomlouvání vyvarovat :)

      Vymazat
  7. Mluvíš mi z duše. Samozřejmě i já někdy něco řeknu za někoho zády.. ale rozhodně to je už minimálně. Přesně jako ty jsem se chtěla vždy všem zavděčit a kývala a dělala jsem vše, co se po mně chtělo. Nástupem na střední školu se ale vše změnilo a já taky. :) Prostě víc jak 2/3 třídy nemám ráda, nemám ráda jak se chovají, že jen umí chlastat a hulit trávu atd... a tak když se mi něco nelíbí, tak to na plnou hu*u řeknu a je mi jedno co si o mně myslí :) Mí kamarádi ví, že říkám věc na rovinu a někteří si mě za to i prý váží :) Jinak bych ti chtěla moc moc poděkovat za milý komentář u mě na blogu, máš tam ode mě odpověd, tak se koukni :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je dobře, že sis to také uvědomila, ona ta snaha se zavděčit vážně k ničemu nevede. Smířila jsem se s tím, že jsou lidi, se kterými si zkrátka nesednu. A přesně jak říkáš-třída je toho typickým důkazem, také tam máme lidi, jejichž jednání nepochopím..a ani chápat nechci:) Jen to ještě neumím říct zcela otevřeně, za to máš můj obdiv :) Je fajn, že jsi upřímná, však takových lidí je třeba si vážit, moc jich na světě není.
      Nemáš vůbec zač, už jsem odepisovala :)

      Vymazat
  8. Tenhle článek se mi moc líbí :) Bohužel, někteří jedinci jsou na pomluvách založení - bez nich by byli nezajímaví, nudní a nevýrazní, což je dost smutné a politováníhodné. Já jsem byla úplně přesně taková - každému všechno odkývat, se vším souhlasit a hlavně se snažit udělat cokoliv proto, abych terčem pomluv nebyla já. Když došlo i na mě, vzpamatovala jsem se.
    Super článek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, díky:) Je to tak, kolikrát to vypadá, že pomluvy jsou smysl jejich života-že tak nějak žijí životy ostatních a ne ty svoje. A smutné to bezesporu je, podle mě jsou někde vnitřně třeba hrozně nešťastní.
      Právě, až když si člověk uvědomí, že se mu to vážně nelíbí-a hlavně-že se tomu stejně nevyhne, aspoň tomu nechce přispívat. :)

      Vymazat
  9. Ty jo úplně mi mluvíš z duše. Zrovna dneska jsem nad tím přemýšlela, když jsem šla ze školy a měla jsem z toho hrozně špatnou náladu. Lidi jsou hrozně zlí! Ale máš pravdu, obvykle to dělají jenom kvůli tomu, že se nudím nebo si tím řeší své vlastní komplexy. Nejlepší je si prostě takovýhle lidí nevšímat

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, obzvlášť ve škole je tohle hrozně vidět, všechno se šíří rychlostí blesku a kolikrát se o sobě člověk dozví informace, které ani nejsou pravda. Zlí nebo nepřející lidé se najdou vždycky, asi je třeba se s tím naučit zacházet a nebrat si to..a nevšímat si-přesně tak :)

      Vymazat
  10. Moc pěkný článek! Já se musím přiznat, že s mojí nejlepší kamarádkou drbeme o sto šest!:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji:) No jo, však to zkrátka z tomu patří :D

      Vymazat
  11. Uáá ani mi ho nepřipomínej! :D Ten byl tak zatraceně dobrej. Určitě jsem ho nedělala naposledy :) Je ale pravda, že vyjde poněkud dráž, ale tak občas...
    No vidíš, Move jsem tam zapomněla přidat :D Taky moje oblíbená :)
    Taky mám docela strach ze své vlastní krve, dneska jsem tam fakt málem zkolabovala :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je na cheesecacích to nejhorší-jsou vždycky výtečné :D Není to nejlevnější záležitost, hlavně tedy ty sušenky na korpus a pak když ještě děláš z mascarpone no :/
      Taková energická:) na Little Mix jsem přišla nedávno, jsou super:)
      Tak to se nedivím, jsi blázen, že jsi běžela dál :D

      Vymazat
  12. Nebudu říkat, že nepomlouvám. Ale když je mi ten člověk ukradený, většinou ho opravdu neřeším, pokud mi na něm záleží, snažím se to řešit s ním. Ale pak jsou tady situace, kdy se dostávám k řešení vyšší moci (aneb spolužačka, která prostě nemá na to, aby vysokou dostudovala a my řešíme, že pokud dostuduje, pak je něco opravdu špatně se školstvím. Aneb, je tam od všeho trocha.)

    Jinak jsem se stala spíše typem, co raději mlčí, než aby se s někým o tom hádal. Dokud někdo nezačne vyloženě pomlouvat někoho, koho mám fakt ráda, očerňovat nebo tak, tak držím hubu a proslov druhého zakončuji větou "Když myslíš.".
    Ale tak záleží, drbeme všichni, nikdo není svatoušek :))
    Ale článek super! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Řešení vyšší moci je docela výstižný pojem.. Ono je asi důležité především najít tu míru, aby člověk neříkal/nešířil něco, čeho by pak litoval. Je dobré odhadnout situaci a jednat také tak, aby to neubližovalo:)
      Nechat si dotyčné myslet, co chtějí je asi ideálním řešením:) Nicméně přiznám se, že já se občas hádám až moc ráda :D
      Díky:)

      Vymazat
  13. No jo no, nejlepší je okolí neřešit vůbec ani co řikají, ani nic o nich neřikat ,nemá to cenu a jak se řiká, ti co závidí , ti mluví nejvíc :P
    Ale každý měl své období kdy to bylo trendem závidět , já jsem takový mlčenlivý člověk že sjem byla spíš terčem pomluv než jejich stvůrce :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tak, lepší od toho ruce pryč:)
      Máš pravdu, že možná je to něco, čím si leckdo projde..nicméně znám lidi, kteří se toho dokázali vyvarovat úplně a mají takzvaně čistý štít :D

      Vymazat
  14. Krásně ožehavé téma :) U mě je to takové, že když mám někoho ráda, tak prostě držím jazyk za zuby a i když si něco myslím, nejsem schopná to vyslovit. Kolikrát už mě kamarádky tak zklamaly, ale stejně jsou to kamarádky. Nedělám si iluze, že je taky někdy nakrknu, a proto by mě mrzelo, kdybych se dozvěděla, že o mě nějak ošklivě mluví. Horší je to u lidí, které nemusím a vadí mi (a o závisti to fakt není). Tam si moc servítky neberu a je mi jedno, jestli se to donese nebo ne, protože jsem schopná to tomu člověku říct narovinu...ale stejně si někdy říkám, že už nikoho řešit nebudu, ať je každý, jaký chce a že nemám právo ho soudit...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to ožehavé téma, jen co je pravda:) A k tomu, co jsi napsala..nevím, jestli je dobré mlčet, když Ti něco vadí na blízkém člověku..tak nějak z vlastní zkušenosti jsem vykoumala, že to kolikrát vede jen k hromadění problémů a celkové nespokojenosti a může se stát, že pokud si to s dotyčnou osobou nevyříkáte hned, vyplave to na povrch později. A také vím, že někdy jsem ráda, když mě kamarádi upozorní na chyby, které dělám (i když v tu chvíli mě to samozřejmě naštve, že jo :D)
      Asi to mám opačně-já si právě servítky neberu, pokud jde o lidi, které velmi dobře znám:)

      Vymazat
  15. Nesnáším pomluvy. Je pravda, že občas s kamarády probíráme co se dělo a tak podobně..:) Takže to asi dělá každý, ale lidi, co řeší neustále ostatní a jejch život..to je unavující no :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně, že se občas probírají cizí životy, jen to chce najít tu hranici :)

      Vymazat
  16. Haha tohle je takové ožehavé téma docela :D...Myslím si, že ten, kdo tvrdí, že nikdy nepomlouvá, neříká pravdu...ale třeba musím říct, že já jsem poslední dobou docela antipomlouvač,prostě nerada s někým probírám ošklivé věci , týkající se jiných. Uvědomila jsem si totiž, že vždy když zjistím, že mě někdo pomlouval, je mi to strašně a možná až nepřiměřeně líto...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu-je to ožehavé téma, už právě proto, že málokdo si přizná fakt, že také občas pomlouvá :D Hezky řečeno, ono je vážně daleko lepší probírat ty hezké věci. A že jich není málo :) Jen mi přijdou někdy lidé až negativní a že vyloženě ty chyby vyhledávají.
      No ano, tak to bývá-dokud si to člověk nezkusí na vlastní kůži...taková ostře mířená pomluva vážně zabolí :/

      Vymazat
  17. Super článek k zamyšlení..Také jsem dříve dělala vše pro to, abych se ostatním zavděčila a prakticky neměla svůj názor, respektive ho neříkala nahlas..S tím ale už naštěstí bojuju a snažím se to každým dnem zlepšovat..A pomluvy, které jsou vymyšlené jen proto, aby druhému ublížily, jsou odporný..:-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, je to docela často spekulované téma :)
      Tak to jsme na tom byly koukám velmi podobně, také jsem vlastní názor neprojevovala a měnila se prakticky ze dne na den.
      Je dobře, že si to uvědomuješ a snažíš se to změnit :))
      No, odporné rozhodně jsou, bohužel se stále najdou tací, kteří je budou vypouštět :/

      Vymazat
  18. Jak všichni říkají, je to ožehavé téma! :)
    Nevím, jestli pomlouvám, nebo ne. Spíš konstatuji fakta, když si na něco/někoho stěžuji. A vlastně většinou říkám pravdu. Když se mě někdo zeptá, jestli jsou ti dva dotyční ještě spolu, a já odpovím, že ne ještě, nýbrž zase, je úplně jasné, že bude následovat otázka "co se stalo". A pokud odpovím popravdě, nejsou to drby, či ano?
    Jistě, na světě by bylo lépe bez drbů a pomluv. (A také bych měla snazší život, kdyby se všude kolem nešířily různé fámy a polopravdy.) Jenže také chápu, že občas je příjemné vypnout a řešit život někoho jiného, než ten svůj.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ona je ta hranice mezi drbem a konstatováním faktu někdy docela tenká. Ale pokud odpovídáš na otázku, není to šíření mylných nebo zkreslených informací :)
      Hezky řečeno, takhle jsem nad tím neuvažovala...že pro někoho je možná jednodušší se zaměřit na život někoho jiného než aby řešil vlastní problémy.

      Vymazat
  19. Tohle je úžasný článek a jsem potěšená, že existují lidé co to vidí tak jako já :-) Naprosto se ztotožňuji se vším co jsi napsala :-) Také jsem bývala taková, ale naštěstí mi to 'došlo'. Nejhorší je, jak někteří dělají chytré ohledně životů druhých, a přitom o nich neví absolutně nic. Nic není takové, jak se zdá. No, jak se říká, boží mlýny melou pomalu, ale jistě :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát díky, také jsem ráda, že jsem si to srovnala :) Kdyby nic netušili jen o životě těch druhých, někdy mi totiž připadá, že netuší nic o životě obecně a nemají nic lepšího na práci. Ta poslední věta je neskutečně pravdivá, asi si na to musí každý přijít sám:)

      Vymazat
  20. Drby,pomluvy,nelibí se mi to vubec,zel bohu byly a budou.Tem co takto jinym ublizuji bych nejradej nakopala do zadnice,a vzkazuji jim,at si hlavne sami zametou pred vlastnim prahem,at necini jinym to co nechteji aby jim cinili jini.Nikdo nejsme dokonaly,myslim ze tato doba prinasi dost starosti.tak proc se zabyvat hovadinama.Ja sama jsem tercem utok u pomluv,obcas je mi do breku,no nijak to neresim,mam dost starosti.Presto si rikam proc,co z toho vsichni maji?Lide jsou zkratka stvury.

    OdpovědětVymazat
  21. Drby,pomluvy,nelibí se mi to vubec,zel bohu byly a budou.Tem co takto jinym ublizuji bych nejradej nakopala do zadnice,a vzkazuji jim,at si hlavne sami zametou pred vlastnim prahem,at necini jinym to co nechteji aby jim cinili jini.Nikdo nejsme dokonaly,myslim ze tato doba prinasi dost starosti.tak proc se zabyvat hovadinama.Ja sama jsem tercem utok u pomluv,obcas je mi do breku,no nijak to neresim,mam dost starosti.Presto si rikam proc,co z toho vsichni maji?Lide jsou zkratka stvury.

    OdpovědětVymazat
  22. Drby,pomluvy,nelibí se mi to vubec,zel bohu byly a budou.Tem co takto jinym ublizuji bych nejradej nakopala do zadnice,a vzkazuji jim,at si hlavne sami zametou pred vlastnim prahem,at necini jinym to co nechteji aby jim cinili jini.Nikdo nejsme dokonaly,myslim ze tato doba prinasi dost starosti.tak proc se zabyvat hovadinama.Ja sama jsem tercem utok u pomluv,obcas je mi do breku,no nijak to neresim,mam dost starosti.Presto si rikam proc,co z toho vsichni maji?Lide jsou zkratka stvury.

    OdpovědětVymazat