sobota 1. března 2014

Jsem to ale paličák

Ahoj!

Přeji Vám krásný víkend. Moc jsem nevěděla, jakým článkem dnes obohatit blogový svět (:D), a tak Vás dnes čeká asi jen snůška zmatených poznámek, výkřiků do tmy a nemoudrých mouder.

Takže zaprvé: Jsem opět nemocná.
A moc dobře vím proč.

Byla jsem totiž nemocná celý minulý týden, nechodila jsem do školy a konečně jsem si dopřála trochu odpočinku. V sobotu jsme odjeli na hory, kde jsme v rámci prázdnin strávili další krásný týden. Jenže někde se stala chyba. A to v mém přístupu - klasika.
Mám totiž takovou vlastnost a tou je uspěchanost. Chci všechno hned a když si to zamanu, tak to tak musí být.



No a já si zamanula, že už bylo dost flákání se, že jsem celý týden necvičila, tak to musím honem honem dohnat! 
Takže jsem chodila skoro každý den běhat. Sice jen chvíli - tak 20-30 minut, ale byla zima a byla jsem po nemoci.
Zde na blogu jste možná postřehli, že už po prvním vyběhnutí jsem se rozčilovala, že mi to nějak nejde... uběhla jsem ani ne polovinu toho, co normálně a navíc mě všechno bolelo. Tohle se mi už dlouho nestalo.
Místo toho, abych se uklidnila a dala tělu ještě zasloužený odpočinek a hlavně - začala se sportem pomalu a opatrně, klasicky jsem to přepálila hned na začátku. Jsem zamanutec zamanutý, a tak jsem šla běhat podruhé, potřetí, počtvrté, snažila jsem se přetlačit bolest svalů a dostat se "zpátky do formy".



Kdo by to byl řekl - stal se pravý opak. Tělo oslabené nemocí mi to dalo pěkně sežrat. Už včera večer jsem cítila, že mi není úplně dobře, dnes ráno jsem se vzbudila s plným nosem, bolestí v krku, kašlem...no a vlastně mě bolel celý člověk. Diagnóza jasná - chřipka se mi vrátila a přichystala dvojnásobnou dávku nepříjemností.



Má první reakce - zoufalost a vztek. Vztek, že nemůžu dělat, co jsem si naplánovala, vztek, že budu zase muset týden sedět doma na zadku, nebudu moc cvičit, nikam se nepodívám, budu meškat ve škole...
A tak jsem seděla nasraná  naštvaná a zhroucená a fňukala jsem, že je to nespravedlivé, že se celá rozkydnu, že ztratím svou fyzičku...
Až musela opět zasáhnout má moudrá maminka, která mě doslova seřvala, ať se proberu, že se chovám, jako kdybych přišla o nohy. Co asi tak mají dělat ti lidé, kteří skončili na vozíku?

Jo, zase měla pravdu.



Takže jsem se zase pěkně uklidnila a šla si lehnout. Protože mé tělo teď odpočinek evidentně potřebuje a já mu ho dopřeji. I kdybych měla ležet 14 dní. Nechci ho už trápit a přetahovat, to nevede k ničemu. Hezky mě to vypeklo a pořádně jsem se poučila. Na cvičení budu mít celý zbytek života, ostatně jako na všechno ostatní...

Takže taková malá rada na závěr : neperte se se svým tělem, mějte ho rádi, respektujte ho, važte si ho a buďte na něj opatrní. Když se necítíte dobře, vykašlete se na všechno a běžte si lehnout... ono Vás to stejně dožene.



(Je dost možné, že tohle víte, ale mně to hold dochází trochu pomaleji)


29 komentářů:

  1. Nejsi sama, mně tohle dochází taky trochu pomaleji a potom je nemoc dvakrát horší. V úterý jsem totiž VĚDĚLA, že na mě něco leze, ale i přesto jsem šla cvičit. A to ještě cvičím v pokoji s otevřeným oknem. Takže jsem dostala rýmu jak prase, bolelo mě v krku a kašlu jak chuligán.
    Přeji brzké uzdravení a tu školu určitě doženeš ;) A cvičení taky, máš dokonalou postavu, takže tobě to zas tak vadit nemusí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koukám, že jsme na tom podobně, nejhorší je, že si kolikrát člověk i řekne, že by neměl, ale pak to stejně pokouší, až narazí :/
      Děkuji, Tobě také brzké uzdravení :) Návrat do školy je ale vždycky krušný :D A ještě jednou díky, ale mám pocit, že k dokonalosti budu mít po tomhle období ještě podstatně dále než předtím :( :D

      Vymazat
  2. Taky se mi nikdy nechce přestat cvičit, když jsem nemocná, přítel mi to musí zakazovat a pak mám tendence to pořád dohánět. Objektivně vím, že se za pár dnů vynechání cvičení nic nestane, ale stejně mě to pořád hlodá, že já prostě nesmím necvičit...takže tě chápu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, hlavě neporučíš a i když si udáváš všechny racionální důvody, stejně Ti to nedá :D

      Vymazat
  3. Skvělý článek a naprosto pravdivý :) aneb naše tělo ví nejlépe co chce a co potřebuje, jen my ho ne vždy posloucháme :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, je to tak, někdy bychom možná měli méně myslet hlavou :)

      Vymazat
  4. Jéje, tak tohle naprosto znám. Měla jsem to stejně :D Zraněné lýtko, bolest jak čert a já chytrák, že to "rozběhám" :D Bolest ještě větší, takže doktorka. Ta mi nakázala alespoň 10 dní klidu. Tak teda, že jo. Desátý den ale běžím. A co to, lýtko zase v háji. Opět dokrorka a já že jakto, když jsem vyběhla až desátý den :D Opět tejpovací pásky a klid. :D Tentokrát 14 dní. Tak jsem teda v klídku, relaxuju. A pak opět - start. Taky jsem to přepískla, hodně rychle, najednou každý den, protože už "můžu". Bohužel se vše opakovalo :D A já se s tím mizerou trápila víc jak 3 měsíce :D Doteď tam mám fleky od spálenin, když jsem si ho ledovala. Ale POZOR! Asi před dvěmi týdny mě zase začalo pobolívat. Ale tentokrát jsem neudělala chybu, hezky odpočívala a jsem zase READY na to, zítra běžet ;D :)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to je tedy radost :/ Ale hlavní je, že sis to uvědomila a doufám, že dneska se Ti běželo dobře a nic nebolelo. Koukám, že jsi taky pěkný paličák :D

      Vymazat
  5. Mluvíš mi z duše. Z vlastní zkušenosti vím, že obzvlášť po nemoci se na tělo musí hooodně opatrně. Kolikrát se mi stalo, že jsem nějakou tu chřipku přechodila, a pak mi to tělo dalo pěkně sežrat. Takže furt člověk musí myslet na to, že zdraví je nade vše! :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tak, bohužel tělo je kolikrát chytřejší, než si myslíme a dobře si všechno pamatuje :) Bez zdraví totiž pak jeden nezmůže nic.

      Vymazat
  6. Přesně tohle se mi stalo v únoru a kvůli tomu jsem až na nějaké výjimky necvičila tři týdny. Příště si už rozmyslím, jestli půjdu cvičit a nebo si ještě den dva odpočinu :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, to mi povídej, únor se v tomhle nevydařil a teď se to táhne i do března :D Také se příště radši zastavím a logicky zvážím situaci.

      Vymazat
  7. To znám také, když něco chci, tak prostě hned!:-) Jinak přeji brzké uzdravení!:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Povídej mi o tom! Mockrát děkuji :)

      Vymazat
  8. Taky mám problém s tím, že jsem umanutá. Bohužel nikdy ne v souvislosti s cvičením. To nastupuje moje příšerně líné já a už jsem ze sebe těžce znechucená:D Ovšem když se občas přemůžu tak si většinou něco udělám. Momentálně mám jako módní doplněk límec a potvrzení, že už na snowboard tuhle zimu nemám lézt :D
    A přeji brzké uzdravení!:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někdy je ale ta tvrdohlavost i přínosná, zas si můžeš jít hezky za svým cílem :)
      Haha, líné já, proti tomu je potřeba bojovat :D A nebo taky ne...někdy je to boj předem prohraný. ( a obzvlášť jestli to s sebou přináší taková rizika!)
      Děkuji, Tobě také, snad budeš brzy zase fit a bez límečku :D

      Vymazat
  9. To je mi líto. :(( Tak se brzy uzdrav! A neboj, nerozkydneš se :D :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji mockrát, snad se brzy dám do kupy a nebude ze mě puding ! :D:)

      Vymazat
  10. já myslím,že jsem na tu správnou tedy narazila:) lepší psycholožku jsem snad ani narazit nemohla :) a důvěru k ní mám,ale nemám potřebu se bavit o věcech, o kterých si myslím,že tam ani nepatří

    OdpovědětVymazat
  11. Přeji brzké uzdravení ;) když nebudeš mít pár dní pohyb,tak se toho nic moc neděje,když jinak pořád cvičíš ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ach tak, v tom případě je to skvělé, jestli jste si s psycholožkou sedly :) Chápu ale, že ne každé téma se chce člověku rozebírat.
      Díky moc, ono se to nezblázní, však to zase doženu :) Ale tentokrát tedy s rozumem a opatrně :D

      Vymazat
  12. Tak ses aspoň pro příště ponaučila a už nic neuspěcháš. Věřím tomu :). Tohle opravdu nebyl dobrý tah, takže se koukej pěkně vyležet, fyzička se neztratí a i kdyby trošičku klesla, tak to zase rychle doženeš. Cvičíš hodně, není na škodu to snížit i celkově.
    Takže brzké uzdravení :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To tedy rozhodně ponaučila, snad příště zapojím víc mozek a méně zamanutost :) Zkrátka si poležím a budu ležet do té doby než mi bude dobře. A musím Ti dát za pravdu, vůbec jsem to celkově přehodnotila, když se podívám na lednové cvičení, tak jsem se docela slušně přepínala, ono se to podle mě nashromáždilo za delší dobu :)
      Mockrát díky!

      Vymazat
  13. Děkuji za tenhle článek :) Občas taky tak potřebuju od někoho spražit, protože jsem na tom stejně. Jsem taky umanutá, zbrklá a občas mi prostě šibe :D A nedochází mi, že se ty věci dějí z nějakého určitého důvodu třeba. Že mi něco nejde, protože tělo je prostě unavené a potřebuje ještě nabírat síly a podobně. Ale, co je lepší než zkušenost? :) Víš, že příště ti to za chřipku stát nebude :))

    A větu o tom, že mám milovat své tělo prostě potřebuju slyšet často, občas na to zapomínám. Takže za to také díky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, jestli sis díky článku něco uvědomila..právě proto jsem ráda, že mám maminku takovou jakou mám-ona mě také často takhle zpraží, ale vím, že to myslí jen v tom nejlepším:)
      Občas je prostě potřeba se trochu zastavit a srovnat se:)
      A přesně tak-vlastní špatná zkušenost je nejcennější (a také nejbolestivější:D)

      Na to nikdy nezapomínej, však si to určitě zaslouží :)

      Vymazat
  14. Hezky si odpočiň a přeju brzké uzdravení. :)
    Já naštěstí za ten rok, co jím vegansky, nebyla ani jednou nemocná, tak jsem ráda. Nejhorší je vždycky ten stres z toho, jak doženu věci ve škole. :x

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát děkuji, snad už budu brzy fit :)
      Páni, tak to je asi velmi dobrý signál toho, že Tvému tělu takový typ stravování vyhovuje :)
      Právě, trochu se děsím... (ale zároveň do té školy nic nedělám, že :D)

      Vymazat
  15. Haha, máme stejnou vlastnost- také chci všechno hned, hlavně co se výsledků a zlepšení mé postavy a fyzičky týče.. :/ :D Ale naštěstí, když jsem byla týden s chřipajznou doma a moje dvě osobnosti se ve mě pořád hádaly, nakonec vyhrála vždycky ta- pořádně si odpočiň, je lepší ležet doma týden, než pak měsíc s angínou. No a tak i přes veškeré ty myšlenky běz si zkusit zacvičit, notak kyneš, zkus to! :D Jsem poctivě ležela a ležela... a prostě dopadlo to dobře, se cvičením jsem začala po týdnu pěkně lehce a teď samozřejmě už chci od sebe zase ty nejlepší výsledky :D :D ale bez nových cílů by to, co děláme nemělo smysl :) Tak držím palce, ať jsi co nejdříve fit a můžeš zase obout tenisky!:) Odpočinek je opravdu důležitý a nesmíme ho zanedbávat.. i mně to trvalo pěknou řádku týdnů než jsem si naordinovala jen 5x týdně cvičit a 2dny odpočinek..i když jsem z toho vždycky uplně hotová, nesnáším rest days! :D Ale je to důležité a tělo to potřebuje, takže odpočívej:)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to věčný boj, ono totiž když vidíš výsledky, tak Tě to neskutečně motivuje...a naopak-když nejdou, tak to fakt naštve :D
      A ráda slyším, že nakonec vyhrála ta rozumná stránka, akorát bych sis přitížila jako já a bylo by to zbytečné :) A děkuji za přání, snad už budu brzy moci žít svůj aktivní život...už mi z toho totiž doma hrabe :D
      Koukám, že jsi také měla problém zařadit odpočinkové dny..já se s tím doteď peru :/ Nějak to ve mně všechno vře, když necvičím :D Ale vím, že to potřeba určitě je :)

      Vymazat