středa 5. března 2014

Keramika - tradiční řemeslo české

Hezkou středu přeji!

U nedávno zveřejněného jídelního článku se objevily komentáře, že se Vám líbí mistička, ve které si chystám ranní kaše. A to mě přivedlo k sepsání tohoto článku.

Mí rodiče jsou totiž keramici.


Celý setík s barevným páskem


Oblíbený kočičí set 



K tomuto povolání přišlo oba trochu jako slepý k houslím. Tatínek je vyučený stavař, ale po letech přišel na to, že ho taková práce nijak nenaplňuje a vlastně vůbec nebaví, a tak dali s kamarádem hlavy dohromady, chvíli tápali v tom, čím se živit a pak je napadlo začít právě s keramikou.

Nejdříve vystupovali v rámci poutí na Střeleckém ostrově tady v Praze, kde si lidé mohli zakoupit jejich výrobky (tenkrát ještě vážně směšné). Ale kupodivu se to uchytilo a veřejnost o keramiku projevila velký zájem. A tak postupně založili dílnu a začali si budovat klientelu. Po čase ale zjistili, že každý chce dělat tohle řemeslo trochu jiným způsobem, a tak se jejich cesty rozdělily (jen v rámci profese, nejlepší kamarádi jsou dodnes). Jelikož u nás po pádu režimu nic takového jako tradiční česká řemesla moc nebylo,  keramické dílně se dařilo skvěle. Pak do tatínkova života vstoupila maminka, která byla původně vychovatelka v družině a vše bylo zpečetěno. Vzali se a začali spolu nejen žít, ale i pracovat. No a světe div se, vydrželo jim to dodnes.


Starší vázy


To bylo jen pro úvod, abyste věděli, jak to všechno vlastně začalo. V dnešní době mají rodiče krásnou keramickou dílnu i se zahradou, v budově protidrogového centra Sananim, který vlastní tátův jiný kamarád. Takže naše dílna funguje zároveň i jako chráněná dílna, kam mohou přijít vypomáhat léčící se klienti.

Hlavní důvod, proč tento článek píšu, je ale fakt, že když se zmíním o práci svých rodičů, často se setkávám s nepochopením, údivem a někdy také kritikou. 

,,Keramika? Cože? Vždyť to vás nemůže uživit!"
,,V dnešní době tohle snad už nikdo nedělá, ne?"
,,Řemeslo? A to je jako povolání?"
,,Ty jo, keramici, tak to je divný..."

A tak dále a tak dále. Zkrátka spoustu lidí netuší, že tohle ještě někdo dělá a když už tuší, tak nechápou proč by to někdo dělal. 


set pro čajovny

Přitom keramika je nádherné tradiční české řemeslo, které zde vždycky mělo své místo a jeho historie sahá dlouho do minulosti. Je to práce s přírodním materiálem, práce rukama... pro mě to symbolizuje jakési spojení se zemí. Navíc z vlastní zkušenosti vím, že při takové činnosti si zároveň odpočinete. Na chvíli vypnete hlavu. Občas chodívám k rodičům do dílny, jen si sednu a matlám se v hlíně. No a jsem spokojená.
Zároveň však je to práce neskutečně náročná. Tatínkovi je sice přes 60 let, ale tahání barelů s desítky kil hlíny se mu stejně nevyhne. V neposlední řadě také k takovému povolání potřebujete zručnost. Věřte, že naučit se dobře točit na kruhu není nic snadného. Proto se mi líbí, jak se oba rodiče doplňují. Taťka je spíše přes manuální práce a kruh, mamka zase dělá drobné úpravy, montování, retuše a malování.

Tenhle fešák nás vítá u vchodu do dílny :-)


A jestli se uživíme? Ano, uživíme. Ale nebudu Vám lhát - za cenu tvrdé dřiny. Být na volné noze totiž může znít idylicky a pravda - smět si sám korigovat dovolenou je příjemná záležitost - ale je to také obrovská zodpovědnost. Táta je v práci téměř každý den od rána do večera, máma je doma přeci jen o něco víc, ale také žádná sláva. Hlavní ale je, že je to neskutečně baví a to, co dělají, dělají s láskou. 
A že je to pak vidět i na výrobcích. 
Do každého malého hrnečku totiž dávají kus sebe. Mnozí lidé vidí jen ten hrnek, ale už ne vykonanou práci.
Vytočit, nechat zaschnout, oretušovat, vypálit, namalovat, znovu vypálit...
Každý ten hrneček protočí v ruce alespoň 10x. A od toho se musí odvíjet i cena. Není to sériový výrobek z IKEI (nic proti Ikee, miluji to tam!), co kus to originál.
Sama si někdy říkám, že být kolemjdoucí, asi bych si nic takového nekoupila právě kvůli ceně. Já jsem člověk jednoduchý a mám ráda ty prosté bílé talíře a jednoduché skleničky. Ale pro lidi, kteří chtějí mít originálně a nebo zkrátka "trochu jinak" vybavený domov, je keramika ideální. Plus je pravda, že u nás doma máme (nečekaně) skoro vše z keramiky a k takovému keramickému hrníčku nebo mističce mám úplně jiný vztah než ke skleničce z té již zmíněné Ikei. Není nic lepšího, než si vychutnat pořádný kotel zeleného čaje z našeho bezedného ucháčku (tak tomu mému oblíbenci říkám :-))

Ze "zákulisí" trhů v Berouně


V České republice je více keramiků, než byste řekli. Každoročně se koná nespočet trhů, jarmarků a tradičních poutí, kde se svou práci snaží udat desítky prodejců. Nejznámější a největší jsou asi keramické trhy v Berouně, které se konají na podzim a na jaře. Na takové akce často jezdím vypomáhat a musím říct, že většina prodejců a řemeslníků obecně jsou skvělí lidé, skoro pořád nabití pozitivní energií a usměvaví. Navzájem si pomáhají a i když se jim zrovna kšefty nehýbou, stále neztrácí naději. A v klidu si dají třeba pivo a alespoň si popovídají.
Navíc mě moc baví stát za stánkem, tvářit se důležitě, vyvolávat a vyzývat kolemjdoucí k nákupu a připadat si jako ve středověku na jarmarku! (dobře, přiznám se, na vyvolávání nemám odvahu, takže jen stojím a krásně se usmívám.)

Pokud byste chtěli nahlédnout do naší dílničky, klidně se můžete přijet podívat! Stačí mě zkontaktovat a můžeme se domluvit.
A článek jsem obohatila i trochou fotek, ať můžete nahlédnout, jak vlastně ta naše keramika vypadá.


Občas si maminka "hraje" a tvoří různé mandalky 


Na závěr bych chtěla říct, že své rodiče za to, co dělají, OBDIVUJI. Nikdy by mě nenapadlo na ně shlížet shora jen proto, že nejsou zrovna ekonomové, právníci nebo doktoři, že nemají oba vysokou školu a že nesedí v kanceláři a nechodí v oblecích. Obdivuji je za tu dřinu a práci, kterou denně odvádějí, za jejich přístup k životu a práci obecně, za jejich výdrž a odhodlání. Za to, že si šli za svým snem a dělají, co mají rádi navzdory všem útrapám. 

Co Vy a Vaše rodiče? Také vykonávají nějaké netradiční povolání? 

49 komentářů:

  1. Kočičí set je úplně dojemně něžný a rozkošný ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, děkujeme, vyřídím to doma :D Tyhle kočičky jsou mamčina specialita, miluju je :))

      Vymazat
  2. To je opravdu zajímavé :) keramiku a vůbec řemeslné práce vždycky na trzích obdivuji. Povolání je to sice zvláštní a neobvyklé, ale nejdůležitější je, že je to naplňuje a baví. A výsledek je opravdku krásný. Třeba ten "totem" u dílny nebo ty setíky, opravdu krásné :) Naši dělají docela běžná zaměstnání. Taťka je právě stavař, ale jeho to naštěstí baví a mamka pro změnu poštovní doručovatelka ačkoliv vystudovala ekonomku. Práci má hrozně ráda, i když je to dost náročné, ale je v ní vše, co ona potřebuje - pohyb, pobyt venku a komunikace s lidmi. Jen teda ty nadřízení, škoda mluvit. V tom mají vaši vlastně výhodu, že si dělají šéfy sami sobě. Jak píšeš, že na ně nepohlížíš shora...docela mi to přijde smutné, jak se dnešní společnost dívá na lidi, kteří nejsou třeba doktoři nebo úředníci. Nesnáším tohle škatulkování. Já se za své rodiče rozhodně nestydím, protože vím, že oni jsou ohromně chytří (každý má hlavu na něco jiného) a někdo musí i tato povolání dělat.
    A co ty, napadlo tě někdy jít v jejich šlépějích?:) Nemáš i nějaké své výrobky? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, je vidět, že všichni ti lidé tam to dělají s láskou...jinak by to snad ani nešlo :)
      Mockrát děkujeme, to potěší:)
      Věřím, že zaměstnání poštovní doručovatelky není jednoduché, známá to dělala a říkala nám, že se dokonce často dostávala do konfliktu s lidmi.
      Rodiče tvrdí, že už si ani nedokáží představit, že by pod někým pracovali-právě kvůli té "buzeraci" ze strany nadřízených. :D
      Líbí se mi, co jsi napsala, jak na to pohlížíš a jak rodiče vnímáš. Je pravda, že dnešní doba je o tom, že každý chce dělat "zaměstnání na úrovni", ale co to vlastně je? Vždyť potřeba je každá práce, dokonce i v té továrně u pásu někdo musí stát, abychom měli hotové výrobky. A když budou všichni ekonomové, tak ty výrobky nebudou. Tohle by si mělo spoustu lidí uvědomit.

      No a abych byla upřímná-keramika je krásná, ale není to nic, co bych chtěla dělat. Já se chci asi spíše "živit hlavou", navíc když vidím, jak se rodiče nadřou, asi by to nebylo nic pro mě :D :) Ale svých výrobků mám spoustu, zkoušela jsem různě plácat a točit (i když to nedopadlo dobře) a jako malá jsem rozdávala každý rok k Vánocům výrobky z keramiky :D

      Vymazat
    2. Úplně s tebou souhlasím :) A rodičům se nedivím, sama si říkám, že teď ta buzerace ze strany učitelů mi leze na nervy až až a to je nic proti tomu, co třeba jednou budu zažívat v práci :D Ale rozhodně se chci taky živit hlavou, i když člověk nikdy neví jak to dopadne. Navíc teď je tolik vysokoškoláků, kteří musí dělat běžné manuální práce. Znám i pár lidí, co si museli udělat učňák, protože vysoká je jim k ničemu, protože by se neuplatnili.
      Uvidíme, kam se jednou vrtneme my :D

      Vymazat
    3. Noo, toho se přesně obávám no :D Vůbec celkově budoucnosti v tomhle směru...když vidím, co se děje třeba ve Španělsku a tak, docela mě z toho mrazí. Ale co, člověk musí akceptovat, co přijde. Když budeme muset jít makat do továrny, tak hold půjdeme :/

      Vymazat
  3. Tento článek se mi četl moc dobře. Je to skvělé, že vaši dělají keramiku a ještě lepší je to, že je jejich zábava schopná vás uživit. Nevím, co je na tom divného, vždyť je to super. :D Sama jsem u kruhu seděla, ale jsem spíš na kreslení a malování ... u kruhu mi trvalo, než jsem udělala pořádnou kouli, ze které by se mi dobře dělala miska nebo cokoliv jiného a nakonec jsem skončila s oškubanou kůží :D protože nám tehdy paní učitelka donesla cosi, co v sobě mělo ty malé šutříky.. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je pravda, že je skvělé dělat práci, která člověk živí a zároveň ho baví :) A také jsem ráda, že Ti to přijde super :D
      Hah, práce s kruhem není žádná sranda, (ještě když jsou tedy v hlíně střepy :D), jednou mi celý kus hlíny odletěl a naplácl se kamsi na zeď :D Takže jsem asi zručnost po tatínkovi zrovna nezdědila.

      Vymazat
  4. Jj právě tohle video :) Dnešek byl pro moje nohy náročnej, nemohla jsem se hnout :D A teď ještě spíš po dalším cvičení :D
    Máte krásnou keramiku :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uff, tak to chápu, přeji Ti, ať to brzy rozchodíš! :D
      A mockrát děkujeme:)

      Vymazat
  5. děkuju,děkuju!:-** tu vanilkovou fakt ochutnej ale :D
    moc se mi líbí ten kočičí, a mističky miluju úplně nejvíc! :D hezky popsaná historie, obdivuju že to v dnešní době ještě někdo dělá! pracovat na volné noze není jednoduché, taťka je obladač:) skvělej musím podotknout! nepotřebujete udělat koupelnu? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobřee, dám jí šanci, když si ji tak vychvaluješ tedy! :D
      kočky jsou super, ještě děláme pejsky, ale ti se mi tak nelíbí :D Mističky jsou super třeba na polévky nebo čaje:)
      Díky, musím říct, že rodiče upřímně obdivuji. A Tvůj tatínek je borec, obkladačství také není žádná sranda, když se to má udělat pořádně.
      Sranda, že se ptáš, protože když jsem se stěhovali, obložili nám koupelnu úplně příšerně, takže je celá zapatlaná a křivá a vůbec ošklivá! :D

      Vymazat
  6. wow, klobouk dolů! keramiku mám moc ráda! chtěla bych si vyrobit nějaký hezký svícen ;) Moc se mi líbí ty barevné konvičky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, je to krásné řemeslo :) Svícen jsem zrovna nedávno zkoušela a dopadlo to...hrozně :D Jsem asi nešikovná.

      Vymazat
  7. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  8. díky za tvůj zájem,kam budu směřovat :)

    OdpovědětVymazat
  9. Kočičí set je úžasný! :-) A vůbec všechno je krásné :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Za prvé musím říct, že jsi to všechno o rodičích krásně napsala, z celého článku číší vaše láska. To je tak krásné!
    A samozřejmě, tvoji rodiče jsou opravdu moc šikovní, jsou to úžasné kousky, však jsem vám jen obdivovala už v tvých článcích o jídle. Obdivuji, že se takovému řemeslu někdo v dnešní době věnuje tolik jako právě tvoje rodiče. Výrobky jsou úplně kouzelné, mistička s mandalkem by se mi popravdě moc líbila, škoda jen, že se jen tak do Berouna nedostanu. Ale aspoň pozdravuj rodiče a přeji jim stále hodně zakázek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jinak ptala ses na naše rodiče... Moje mamka taky šla za tím, co ji baví, to znamená, že se láska a koníček k zahradničení stal profesí, je zahradní architektka a pracují s tátou spolu. Kreslí projekty, ale protože má k rostlinstvu a estetice blízký vztah, tak sama s taťkou všechny ty zahrady i realizuje s pár brigádníky. Jen teď v zimě mají volno a jak oni říkají: nabírají síly na další sezónu.

      Vymazat
    2. Jé, to je krásné, jestli to takhle vnímáš, máme se doma rádi :)
      A děkujeme, určitě jim to vyřídím, vždycky je potěší, když se někomu líbí jejich práce :)) Nabídla bych Ti, že mističku můžeme poslat, ale bohužel máme špatné zkušenosti s českou poštou-kde se keramika vždycky buď rozbila nebo ztratila :/

      A musím říct, že Tví rodiče mají také úžasné a kreativní povolání, zahraní architektura mě jeden čas lákala kvli tomu, jak moc mám ráda přírodu. A tedy jsou dobří, že do toho jdou takhle na vlastní pěst včetně realizace :) Když se to povede, pak je taková zahrada vážně nádhera a pohlazení po duši, známí si ji nechali udělat od architekta a no...mohla bych tam strávit zbytek života :D

      Vymazat
  11. Bože.. ten kočičí set je dokonalý ♥
    Miluju kočky - na všem. Sbírám je, takže mě tenhle kočičí set dost okouzlil.. nádhera! :)

    http://minuscin-svet.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme, to je skvělé, že se někomu takhle líbí!:) Třeba se jednou potkáme na trzích a setík bude Tvůj :)

      Vymazat
  12. :O Do Berouna na trhy jezdím skoro pokaždé, naprosto je miluju, bydlíme od něj kousek :)) Je to tolik úžasný :)) Všechno nádherný :)) Jsou strašně šikovný :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tak to je úžasné! :)) Je vážně potěšující vidět i mladé lidi, že se zajímají o takové události! A mockrát děkujeme!:)

      Vymazat
  13. tak to jsi mě úplně dostala... keramika je úžasná záležitost a já se strašně ráda procházím v obchodech s keramikou, je to krásný a já to obdivuju :) Je úžasný, že tvoji rodiče a vůbec celá tvoje rodina se tomu věnuje! Máte nádherný výrobky, pošli mi nějakou sadu k snídani prosíííím :D :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Páni, díky moc, to opravdu potěší, rodičům vyřídím!:)) Haha, přijeď se někdy podívat na trhy, určitě si vybereš :)D

      Vymazat
  14. Tvým rodičům patří můj velkej obdiv, nenapadlo by mě, že si v téhle době "sedavých zaměstnání" umí vydělat rukama :)
    Všechny ty výrobky jsou moc krásný, vždycky jsem obdivovala konvičky v čajovnách, podobné jako máš Ty tady na té fotgrafii a přemýšlela jsem, kdepak se asi dají sehnat :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nenapadá to hodně lidí, občas jsou až šokovaní :D :)
      Mockrát díky, vyřídím :) Jé, tak to je hezké, právě do čajoven dodáváme hodně :)

      Vymazat
  15. Myslím, že nezáleží na tom či je tá práca náročná alebo jednoduchá, ale skôr by mali mať obdiv za to že robia to čo ich naozaj baví :) Lebo dnes sa to už málokedy vidí :) A určite bude vždy lepšie robiť niečo čo ťa napĺňa aj keď je to možno v dnešnej dobe náročné ako prácu ktorú z duše nenávidíš :D
    No a nakoniec musím ešte pochváliť, je to krása :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tak...zjistila jsem, že pro mě je asi priorita spíš abych dělala zaměstnání, které mě baví a naplňuje, než finanční obnos, který za to dostanu. I když budu akceptovat i pokud nebudu mít na výběr a budu muset dělat to, co se naskytne :)
      Mockrát díky!:))

      Vymazat
    2. No ono v dnešnej dobe je vlastne pravda to že by sme asi mali byť radi za akúkoľvek prácu :D:D

      Vymazat
  16. Mě by vůbec nenapadlo se na ně kvůli tomu, že jsou keramici, dívat skrz prsty. Naopak. Je to nádherné řemeslo a sama vím, že něco vytvořit není zrovna lehké, roky jsem na keramiku chodila (a jsem těžký levák, o to těžší jsem to měla :D). Spíše než doktory a právníky obdivuju právě takovéhle lidi, jako jsou tvoji rodiče. Ale přiznávám, že mě také napadlo, jestli se dá takhle uživit.
    Moje rodiče dělají klasičtější práce - máti pracuje ve školce, otec v dopravním podniku... Nuda. :D

    Btw, kdyby někdy tvoji rodiče měli stánek na nějakých trzích v Hradci Králové, tak mě informuj! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je hezké, díky:)
      A chápu, také jsem levák, takže vím, co myslíš :D A vybavila jsem si všechny děti, které vždycky nadšeně chodily na keramický kroužek a já nechtěla, protože jsem měla keramiky všude dost :D

      Náhodou mají rodiče hezká zaměstnání, taková práce s dětmi ve školce není určitě žádná sranda + velká zodpovědnost :)

      Jasně, i když myslím, že zrovna tam bohužel nejezdíme, nejblíže do Litomyšle :D

      Vymazat
  17. Já jsem na základce chodila do keramiky, čímž se samozřejmě pasuji na velkého odborníka. :-D Ne, sranda. :-))) Já mám keramiku moc ráda, baví mě okukovat stánky s mističkami a hrníčky, mamka sbírá zase zvonečky. Ta poslední fotka je skvělá, tyhle mističky se mi líbí nejvíc. :-) Když mi vytvoříte misečku s koníčkem, stavím se o prázdninách. ;-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hehe, přesně takovéhle "odborníky" miluju -_- :D Neboj, taky sranda. (A nebo ne? >:D)
      Hrníčky jsou také moje parketa, vlastně všechno, co čeho se dá dát jídlo nebo pití, protože jíst a pít z keramiky mi přijde takové sympatičtější než z chladného skla nebo porcelánu :) A maminka má ovšem taky pěkný koníček, zvonečky jsou kouzelná věc.
      Mockrát děkujeme, mamka si s tím hrozně ráda takhle hraje, někdy se jí povede vytvořit vážně krásné obrazce :)

      A ohledně mističky s koníčkem...no, jde o to, že u nás v rodině nikdo koníčky malovat neumí :D respektive já se o to pokoušela už několikrát, ale prostě...ne, vypadalo to na tom talíři jako ohyzdné prase :D

      Vymazat
  18. Páni, to je paráda! Tví rodiče jsou šťastní lidé, jen málokdo se živí tím, co ho opravdu naplňuje:-) Ve mně je kus ikeákového maniaka, zároveň ale nedám dopustit, stejně jako ty, na pití z velkých ucháčků, na koleji mám hned tři, naprosto nesourodé, každý minimálně o objemu tři čtvrtě litru a z ničeho ten čaj nechutná lépe. Máte nějaké internetové stránky? A prodejna je stejně jako dílna v Sananimu? Ráda bych se na výtvory podívala a pořídila hrnkům kamaráda:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, mockrát díky za tak milý komentář, je na nich vidět, že je tahle práce vážně neskutečně těší :)
      Přesně tak, na Ikeu nedám dopustit, ale pro určité rituály mám vyhrazenou právě keramiku)
      Internetové stránky bohužel nevedeme, tatínek je odpůrcem novodobé technologie (:D), a tvrdí, že člověk by měl výrobek vidět, "osahat" si ho, než si ho pořídí :) Nemáme vyloženě prodejnu, dodáváme do pár galerií, ale dílna je přímo v areálu Sananimu v Nových Butovicích. Můžu Ti dát na sebe kontakt: ennebell@email.cz a případně pak předám tel.na rodiče (nechci to tady šířit veřejně:) a můžeš si domluvit návštěvu a nějaký si vybrat a nebo přímo objednat určitý typ a barvu hrnku :)

      Vymazat
  19. Tak to je krásné povolání. Na škole jsem chodívala do keramiky a moc mě to bavilo. Pěkné kousky jsi nafotila. U nás doma toho máme požehnaně, protože moje mamka má věci tohoto stylu moc ráda.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, znám hodně lidí, kteří právě chodili na keramický kroužek, je hezké, že se něco takového na školách organizuje :)
      Super je, že keramické věci vydrží po generace, pokud to někdo neroztříská :D

      Vymazat
  20. Naprosto chápu o čem mluvíš, moje mamka je květinářka, taky na vlastní noze. A když je doba prosince a lidé kupují adventní věnce, dost často se setkávám s názory, že jsou drahé. Jasně, protože oni vidí jen ten konečný výsledek-já v tom vidím tu práci, usílí. Vím, kde to všechno začíná a mám pocit, že kdyby si lidé uvědomovali, kolik lidí za jedním výrobkem stálo a kolik dřiny na tom bylo, už by jim to vůbec nepřišlo drahé.

    Keramiku mám moc ráda, na 1. stupňi základy jsem do ní chodila a výrobky máme do dnes doma. Moc se mi líbí ten první barevný set a ten kočičí..:-) Mimochodem, podílíš se taky na trzích?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hezky vyjádřeno, ono dokud si to člověk nezkusí na vlastní kůži, nepochopí :) A nemá cenu se snažit jim to vysvětlovat.

      Líbí se mi, že právě je keramika často jako kroužek na školách, to mi přijde super :) Jinak děkuji za komentář! Na trzích se podílím aktivně, téměř na každých prodávám nebo pomáhám nosit zboží a tak:)

      Vymazat
  21. Milá Andillie, jsem ráda, že jsem tenhle blog objevila. S keramikou vašich rodičů i s rodiči samotnými jsme se potkali prvně v Kostelci nad Černými lesy, kde jsem si koupila svůj první štrůdlák. Od té doby jsme pravidelnými zákazníky, jezdíme za nimi do Kostelce i do Berouna. Kromě řady štrůdláků pro celou rodinu i přátele, máme téměř kompletní řadu keramiky s kočkama, kostičky svícny, květináče, struhadýlka na česnek...tak jsem ráda, že jsem si o nich mohla něco přečíst a taky jsem se chtěla zeptat, jestli mají prodejnu nebo e-shop. Mám dost známých, kteří u nás keramiku obdivují, ale nemohou cestovat tak daleko. Bydlíme v Jablonci nad Nisou, ale rádi si na trhy vyrazíme. Zdravím vaše rodiče a moc je obdivuji a přeji mnoho spokojených zákazníků.

    OdpovědětVymazat