neděle 16. března 2014

Spánek nadevše


Spánek-taková krásná věc. Moment, kdy naše tělo odpočívá, kdy se regenerujeme a na chvíli zapomeneme na veškeré starosti. Moment, kdy „vypneme realitu“ a necháme se pohltit sny, kdy nás nic nebolí a netrápí. Zní to až idylicky, že?
Proč tedy mnoho z nás věnuje takové příjemné aktivitě tak málo času?
Protože času je obecně málo.



V dnešní době málokdo stíhá vše, co by stíhat chtěl. Obzvlášť pokud jste třeba student – většinu dne prosedíte ve škole a až potom máte čas na nějaké vlastní aktivity a radosti.
Většina mých spolužáků se rozdělila na 2 pomyslné skupiny:

Ti, kteří staví spánek na přední příčky, ať se děje, co se děje. Takoví lidé se nezaobírají tím, kolik povinností mají na nadcházející den, prostě si jdou lehnout, protože se jim chce spát. Většinou mají trochu horší známky a méně kvalitní sociální život. Ale zase jsou vyspalí.



Pak jsou tady jedinci, kteří spánek úspěšně odsouvají až na spodní příčky žebříčku hodnot. Neumí si zkrátka představit, že by vynechali své oblíbené aktivity, ať už je to sport, čtení anebo posezení v hospůdce s kamarády. Snaží se stíhat všechno – školu, sociální život, kroužky, zájmy, volnočasové aktivity, umění, hudbu, sport, vaření, psaní blogu…
A to vše na úkor spánku, samozřejmě. I já k téhle skupině patřím.
Po škole si jdu zaběhat, protože je krásně, pak se zakecám s kamarádem a řešíme životní otázky, takže dojdu domů v 7, uvařím si večeři, do 11 se učím a pak jdu ještě komentovat Vaše články na blogu a nebo psát článek na blog vlastní, protože mě to zkrátka baví a těší.
Následující den – když na mě řve budík už v 6 hodin ráno – si ovšem nadávám, jak jsem hloupá, že jsem se měla vykašlat na to Vám cpát své myšlenky a raději jít spát. Nebo že jsem neměla slintat nad Damonem Slavatorem do 1 do rána. Poučím se z toho? Ne. Samozřejmě to další den udělám znovu.



Ale jak dlouho takhle dokáže naše tělo fungovat? U každého je to asi trochu jiné, je pravda, že mám kamaráda, který pravidelně přes školní týden spí cca 4 hodiny denně, takhle to dělá už kolik let a navenek vypadá v pohodě. Akorát tedy dospává často ve té škole.
Pak jsou ale typy lidí, které taková hektická životospráva dřív či později semele. On má totiž člověk pocit, že všechno zvládá, vše je takzvaně OK, spát nepotřebuje, protože do sebe ráno kopne kafe, dvě, tři a to ho nastartuje. Ano, možná, že se donutíme k tomu takhle fungovat – skoro nespat, studovat, vyrážet večer ven a ještě k tomu třeba cvičit, třeba nám to vydrží i týden, dva, tři, někomu několik měsíců…
Mám ovšem dojem, že to ale není nic, co by se dalo vydržet delší dobu. Prostě to jednou člověka dožene a on pak odpadne.

Nedostatek spánku totiž vážně není nic zdravého. Projevy únavy nemusí být jen venkovní, jako že se cítíte slabí a pobolívá Vás hlava…nebo že máte kruhy pod očima. Nevíte totiž, co se děje uvnitř v těle. Při nedostatku spánku se Vaše tělo oslabí kompletně, klesne obranyschopnost, imunita nefunguje tak, jak by měla, a tak se stáváte náchylnější k jakýmkoliv nemocem, svaly se nemají kdy regenerovat a růst, takže může dojít k jejich přetažení, můžete mít dokonce rozhozenou hladinu cukru v krvi a špatnou termoregulaci – to vše kvůli dlouhodobému nedostatku spánku.
Z toho plyne, že spát bychom zkrátka a jasně MĚLI, ať se děje, co se děje.



Osobně jsem si vyzkoušela, že prvních pár dní – maximálně týden – to ještě jde. Spím cca 4-5 hodin denně, cvičím, lítám, všechno stíhám, funguji, nic mě nebolí, jsem v pohodě. Ale pak to přijde: začne mě bolet hlava i celé tělo, jsem slabá, hlavně po ránu mám pocit, že prostě nevstanu, kolem 4. odpolední už opět usínám a je jedno, kolik kafí vypiji, nemám sílu na cvičení, svaly protestují, navíc mám pokaždé šílený hlad, je mi zima… a takhle bych mohla pokračovat.
Většinou si při těchto projevech začnu říkat, že něco není úplně v pořádku. Nicméně jsem palice zabedněná a vesele pokračuji ve své zajeté rutina. Až se stane co?
Většinou onemocním.
A pokud neonemocním, tak na mě padne deprese, úzkost, pocity skepse, nechuť k tomu cokoliv dělat, na všechno se vykašlu, rezignuju a jen dokážu jen ležet a koukat do zdi.
Dlouho jsem si myslela, že je to nějaká psychická porucha, že tyhle stavy nejsou normální. Ale pak jsem zjistila, že vážně téměř výhradně nastávají, když jsem tak utahaná, že tělo řekne dost. Taková stopka. Takhle jsem naposledy odpadla na celé 3 týdny. A během těch 3 týdnů jsem si krásně odpočinula, udělala dost věcí, na které jsem předtím neměla čas, nafotila mnoho fotek, naspala stovky hodin, načerpala životní sílu a v pondělí zase vyrazila do života.

Dnes je neděle. A já jsem hrozně unavená, už zase. Už zase přeháním, blázním, lítám, snažím se všechno stíhat. A nespím, samozřejmě. Jenže asi to neumím jinak, nedokážu si poručit, abych šla spát, i když se mi zavírají oči, protože i když si lehnu, stejně myslím na desítky věcí, které jsem nestihla udělat, a tak nemůžu usnout.



Doufám, že se jednou naučím organizovat si svůj čas tak, abych měla na spánek dostatek prostoru. Protože vím, že když není spánek, není pak ani zdraví. A když není zdraví, není nic, ne nadarmo se říká, že je to to nejdůležitější, co máme.

Jo a slibuji, dnes večer si půjdu lehnout brzo!


Co Vy, spíte? Dodržujete alespoň těch doporučených 8 hodin? Pokud ne, jaký to na Vás má efekt? 

40 komentářů:

  1. Když jsem ještě byla na střední, tak jsem to vedla jako ty. Ráno brzo vstávat do školy, odpoledne nějaké ty povinnosti a večer jsem chtěla stihnout všechno, pokec s kamarády, posezení v hospůdce, sledování oblíbeného seriálu a dočtení napínavé knihy. Končila jsem tak ve 3 ráno a před sedmou vstávačka. A následky to mělo stejné jako na tebe. Po nějaké chvíli strašlivá únava, skleslost, zima, hlad... Takže od té doby patřím do tábora "nezajímá mě, co je ještě třeba udělat, já jdu spát" a vyhovuje mi to teda o dost víc :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel...ty 4 hodiny spánku jsou vážně hrozivě málo, cítím, že bych potřebovala minimálně 7-8, jenže neumím to jinak. Možná právě i proto, že kdybych šla spát, aniž bych udělala, co potřebuji, stejně bych na to pořád myslela :D

      Vymazat
  2. Ve školní dny nejsem schopná spát 8 hodin, prostě to nejde... Také podle toho pak vypadám. Celý den, od rána do večera, dřepím ve škole a hlava mi padá každých 5 minut.
    Ale už ani o víkendech nespím tolik, kolik bych doopravdy chtěla a budím se brzy. Celý den tak nějak přežívám a kolem 4. odpoledne už na mě leze únava a já bych zase spala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Povídej mi o tom, s tou pozorností to jde pak také rychle z kopce :/
      A koukám, že máme stejný problém-o víkendech se vzbudím klidně kolem 7..a hlavně si chci užít volna a ne ho prospat :D

      Vymazat
  3. Já spím celý víkend málo a proste to jinak nejde a ted na nedeli 12h a zitra zas jedem málo =D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aspoň, že se vyspíš o tom víkendu, to já ani tehdy ne :D

      Vymazat
  4. Ještě donedávna jsem to měla jako ty, ale u mě to bylo spíš ve škole tak náročné (většinou končím ve 3 či ve 4), že jsme psali třeba 3 hodinové písemky z kvanty papírů za den. Spala jsem tak 4-5 hodin denně a to vesměs i ten sociální život šel strannou. Po týdnu jsem si připadala jak chodící mrtvola. Většinou jsem to akorát odležela, tak na týden... Za tenhle školní rok se mi to stalo hodněkrát a vždycky jsem se nepoučila. A jelikož mě opravdu nebaví věčně dopisovat zápisy, řekla jsem si a dost. Teď už na to trošku kašlu, mám prostě strop, že nejpozději v 10 (když vstávám v 5 tak v 9:30) jdu spát a jsem "happy". Známky mám sice o trošku horší, ale to mi výšku stejně neovlivní. pro mě je důležitější, že spím, netrpím nedostatkem spánku a nespavostí, nejsem tak podrážděná a kolikrát mi to učení i jde snadněji :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Páni, tak 3 hodinové písemky si nedokážu představit, to bych asi nespala už vůbec.. někdy mi přijde až šílené, jak nám to školství "nakládá", ale asi to k tomu patří.
      Pojem chodící mrtvola je docela přesný. Ona je asi nemoc obecně znakem toho, že něco není úplně v pořádku a tělo už toho má po krk.
      Je dobře, že sis nakonec našla systém, který Ti vyhovuje, snad i já k tomu někdy dospěju :)

      Vymazat
  5. Ja som ten typ človeka, ktorý si radšej ľahne a vyspí sa. A zatiaľ sa mi to vyplatilo. Pokiaľ sa dobre nevyspím, učenie mi trvá 2x (ak nie ja 3x) tak dlho ako po dobrom spánku. Do cvičenia sa nútim, nič ma nebaví, som slabá. Potrebujem aspoň tých 6 hodín, aby som správne fungovala. Ideálnych je samozrejme tých 7-8. Niečo medzi tým. Ak to cez týždeň preženiem, tak víkend celý prespím a nestíham to, čo som si predsavzala. Takže u mňa spánok jednoznačne vyhráva. Tých 7 hodín je ideál :) A to aj keby som mala 10 testov na druhý deň, radšej nech som v psychickej a fyzickej pohode, ako potom tam kdesi odpadnúť, kvôli nedostatku energie :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V tomhle máš pravdu, když málo spím, také pozoruji, že se soustředím podstatně méně. A vůbec jsem pak jako tělo bez duše. Právě že já si zakážu spát i o víkendu, abych vše stihla..:D
      Ovšem líbí se mi Tvůj přístup, tohle bych se také potřebovala naučit, jenže mám problém usnout, pokud vím, že mě čeká test a neumím to.

      Vymazat
  6. Já potřebuji dostatek spánku a je na mně znát když nespím aspoň 8 hodin. Měla bych se naučit chodit spát dřív a ne do noci sjíždět pinterest :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha, no jo, to je nejhorší-tyhle žrouty času :)

      Vymazat
  7. Aoj :) aj tebe krásnu nedeľu! Ja si veľmi rada pospím, ale ja bojujem s problémami spánku už dlhééé roky, mám vždy problém zaspať :( doma som šla spať okolo 21:00 každý deň ale teraz na výške a netolerantným spolubývajúcim, pre ktoré som nespoločenský človek, preťože nemám vo zvyku stráviť noci na facebooku, chodím spať až okolo pol 11 večer + keď prirátam viac než hodinu kým zaspím ... veľmi mi to nabúralo môj biorytmus, na ktorý som bola zvyknutá... najhorsie je na tomto, že keď uz aj zaspim, mojim "kamoskam" na izbe prepne a zacnu sa rozpravat a rehotat a som hore! a potom to zaspavanie trva aj 3 hodiny, ale slecny uz tu dobu davno spia :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za přání:) Mrzí mě, jestli máš problémy se spaním, kamarádka tím trpěla a říkala mi, že je to peklo-člověk je unavený a stejně neusne. A je tedy dost příšerné, že spolubydlící nerespektují fakt, že je pozdě a chceš spát, nezkoušela sis s nimi o tom promluvit? Nejhorší totiž je, když to člověk "přetáhne" a pak právě už usnout nemůže.

      Vymazat
  8. Já prostě spát potřebuju. O víkendu jsem vzhůru maximálně do půl dvanácté, v týdnu chodím spát ještě o hodinu dřív s tím, že vstávám v půl sedmé, nebo v půl šesté, podle začátku školy. Ale ani o víkendu v posteli ráno moc dlouho nevydržím, v půl osmé už lezu ven a z tohoto zdlouhavého popisu mých spacích návyků plyne, že mám velmi pravidelný spánkový režim... :)

    Mám jednu spolužačku, u které jen pozoruji, jak se ničí. Nikdy toho moc nenaspala, vstávala ve čtyři, aby se učila. Teď však ještě po škole dělá v McDonaldu a tam se prostě jedou dvanáctky, nehledě na další milion na druhou jejích dobročinných aktivit. Když ji vždycky vidím, jak ve škole odpadá, sotva se dotkne lavice, až mě z toho mrazí. A ptám se, jak dlouho tohle může vydržet?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je dobře, že sis našla svůj režim, který Ti vyhovuje :) a hlavně klobouk dolů, že to vážně dodržuješ.
      Z popisu životosprávy spolužačky mě až mrazí v zádech...vždyť to snad nemůže zvládnout, tímhle stylem by to s ní také mohlo za chvíli seknout :/

      Vymazat
  9. Patřím do stejné skupiny jako ty. Zájmů mám hodně, ale nějak se to všechno nechce uspořádat, tak jak chci já. Uznávám, že mé nároky na delší den jsou jaksi nesplnitelné, ale stejně: ať se snaží! Večery chci mít "pro sebe", lehnout si k televizi nebo mobilu, prohlédnout snad všechny obrázky na weheartit a nebo jak ty poslintat si nad nějakým hercem (A že Damon Salvatore je ale kus! :D) Celkem bych to i stíhala, kdyby tady nebyla škola. Učení všechno odsune nebo jednoduše shrne ze stolu.
    Máš pravdu, že chvíli si člověk hraje na hrdinu, jak to bez spánku zvládá a má tím horu času navíc. Ale mě osobně to vždycky rozhodí myšlenky a duševní pohodu obecně. Připadám si jak vyplyvlá. Člověk by neřekl, jak moc je spánek důležitý. Přeju sladké usínání! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někdy mě právě také štve, že leccos vůbec není podle mých představ :D A tak si ten den snažím co nejvíce přizpůsobovat,abych vyhověla všem lidem, potřebám i učitelům. Jakmile máme prázdniny, zjišťuji, že najednou mám na všechno spoustu času. Ono je to rozdíl oproti tomu, když člověk sedí do 5 ve škole, a tím pádem má den zabitý.
      Tak pod tohle se podepíšu, nejen, že to rozhodí tělo fyzické, ale právě i tu psychiku a to už je docela problém.
      Děkuji, děkuji, snažím se toho vážně naspat víc :D

      Vymazat
  10. Min. 8h musim spat, jinak jsem uplne mimo..... Tedy zvladam to max ten tyden :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Právě, ten týden je takový strop, pak už je to cesta do pekel :D

      Vymazat
  11. čas spát naštěstí mám, tenhle víkend například jsem spala oba dny do jedenácti:) když jsme dva, jsem medvěd
    přes týden spím tech šest hodin a stačí mi to, dokonce když spím dýl, jsem protivná. určitě se s tím naučíš hospodařit :) a moc děkuju za krásný komentář:-*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, tak to Ti upřímně závidím, já právě i o víkendech vstávám brzy, abych všechno stihla:)
      Vážně Ti 6 hodin stačí? Já mám pocit, že bych potřebovala tak těch 7-8 minimálně :D Doufám, že jednou si najdu svůj pravidelný spánkový režim no:)
      Nemáš za co :*

      Vymazat
  12. Myslím, že jsi to vystihla úplně přesně. Taky jsem ten typ, co za den udělá šíleně moc věcí a pořád má pocti, že toho udělal málo. Denně spím nějakých 6-7 hodin. A když bych si šla lehnout dřív, tak to vyjde stejně, jako bych něco dělala, protože pokaždé, když ulehnu do postele dřív než obvykle, tak nemůžu usnout a přemýšlím nad vším možným, převaluju se... No hrůza. Je to zapeklité, protože to usínání ve škole mě fakt štve. Člověk není schopný se pořádně soustředit a spoustu věcí mu unikne. :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je přesné-pocit, že jsem toho udělala málo-to mě stíhá každý den :D Potřebovala bych ty dny nafukovací.
      Klasika-když už si člověk lehne, stejně právě přemýšlí nad tím, co mohl dělat, kdyby neležel a oka nezamhouří. A samozřejmě soustředěnost, o té ani nemluvě, ta jde do "kopru" jako první :/ Snad se jednou naučíme s tím zacházet:)

      Vymazat
  13. No já taky patřím k těm, co spánek odsouvají - jak mám moc povinností do školy, tak prostě dělám do noci a spánek jde stranou. Ale v poslední době se to snažím napravit a spávat alespoň těch 7-8 hodin, ne vždy se to daří, ale je to lepší, než bývalo :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tak, stejně nemohu usnout, dokud školu víceméně nemám z krku.
      Je dobře se alespoň snažit tělu dopřávat odpočinek,:)

      Vymazat
  14. Já určitě patřím do té první skupiny :) Nedokážu si představit, že bych spala 4-5 hodin, jak jsi to popisovala ty. Přes týden to sice moc nejde, snažím se aspoň těch 7-8 hodin denně, ale teď o prázdninách jsem spala třeba až 10 :D Jsem spací maniak :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je dobře a upřímně Ti trochu závidím :D Já si zkrátka neumím zpřeházet priority a musím stíhat vše, co si zadám.

      Vymazat
  15. já spánek miluju ! dokazala bych spat hodiny a hodiny.. posledni dobou mam vsak nejaky problemy ze se v pulce spanku treba vzbudim, podivam se na hodiny a pak se prevaluju nez najdu super polohu ..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Spánek je krásná věc, jen na něj mít víc času... :D
      To je zvláštní, že se budíš takhle uprostřed noci, to já když už usnu, spím jako zabitá až do zazvonění budíku.

      Vymazat
  16. Pokud mám usnout, tak potřebuji absolutní klid. Nejhorší je, když u mě spí můj kluk a začne chrápat...prý mu občas nadávám ze spaní a zkopávám ho z postele, ale já o tom nevím :D :(.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám to podobně, když jsem hodně unavená, usnu kdykoliv, ale jinak musím mít ticho.
      Haha, tak to chápu, chrápání je zlo, proto je dobré usnout dříve než chrápající člověk :D

      Vymazat
  17. Já jsem na tom tak že každý den musím spát minimálně osm hodin..Dneska mě štěňě probudilo v půl7 že chce ven ,pak už jsem neusnula a u cvičení jsem doslova umírala..Těším se až půjdu spát..Mimochodem moc super článek!!! dávám (y) :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 8 hodin bych si také přála denně napsat, cítím, že to by byla ta ideální doba :/
      Bohužel to právě hodně ovlivní i cvičení no :)
      Děkuji mockrát!

      Vymazat
  18. každýmu vyhovuje jiná délka spánku. Jako mladší jsem strašně málo spala a věčně ponocovala, ale jak jsem se začla zajímat o zdravý životní styl, tak jsem i začala chodit dřív spát. Od tý doby mi to lépe myslí a mám více energie přes den. Ještě na jednu věc jsem přišla, když jdu spát s pocitem mírného hladu, tak se tak krásně vyspím a ráno jsem plná energie (a hladu) :D Dávám to zavinu tomu, že mí tělo nemusí trávit potravu a může v klidu regenerovat :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pamatuji si, dkyž jsem jako malá smlouvala, že chci být dlouho vzhůru...no karta se obrátila a co bych teď dala za možnost jít spát třeba v 8 :D
      Myslím si, že dostatek spánku je velmi důležitá část zdravého životního stylu a neměl by se podceňovat. S tím hladem to máme podobně, když jdu spát přecpaná, tak se budím a také se mi zdají noční můry :D

      Vymazat
  19. Dřív to se mnou bylo tragické, spávala jsem pouhých 6 hodin, a někdy ani to ne!
    Dneska už zvládám 7 hodin, a to je takové moje maximum. Tělo je tak naučené, dýl prostě nespím ani kdybych chtěla. :D Ale vyhovuje mi to, cítím se odpočatě. :)) I když je pravda, že jednou bych těch osmi hodin chtěla dosáhnout, ne, že ne. Ale prozatím mi to můj režim nějak nedovoluje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je dobře, že sis přišla na to, co Ti vyhovuje a necítíš se unavená :) Doufám, že si také jednou na svůj systém přijdu.
      Obecně bych řekla, že těch 8 hodin je asi ideál:)

      Vymazat
  20. Ahoj mam te moc rada a miluji tve clanky jsi hrozne moc sympaticka :) momentalne tez bojuji s anorexii. Videla som ze jsi jeden clanek o tom uz mela. Nechtela bys napsat neco vic. Nepriklad jak si jedla nez si pribrala co jsi delala s vycitky zda jsi byla v nemocnici nebo navstevovala psylologa. Jiste jen pokud chces ale mic by to pomohlo :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, především mockrát děkuji za tak krásný komentář, nesmírně si toho vážím a jsem ráda, že se Ti mé články líbí! :)
      Mrzí mě, že bojuješ s touhle zákeřnou nemocí, doufám, že se Ti bude dařit jen a jen lépe, kdybys cokoliv potřebovala, klidně napiš. Článek na tohle téma se určitě chystám brzy sepsat, jen co budu mít více času, abych to všechno pořádně promyslela, protože toho mám na srdci ohledně této problematiky ještě hodně. Pokusím se k tomu dostat ve středu, nejpozději o víkendu :)

      Vymazat