pátek 11. dubna 2014

Do boje s PPP - část třetí

Zdravím, milí čtenáři!

Konečně je ten tlak ze školy pryč, konečně můžu volně dýchat... je mi krásně! Venku je krásně, svět je krásný! Chytila mě naprostá euforie, takže ani dnes nemám náladu věnovat se nějakému těžkému tématu...nicméně článek mám předpřipravený již nějakou dobu. 
Jedná se o 3. a konečnou část soupisů mých postřehů a poznámek týkajících se toho, co mi pomohlo dostat se z PPP.

Tomuto tématu jsem věnovala již několik článků předtím: ZDE1. ČÁST2. ČÁST




PŘÍTEL


Ne nadarmo se říká, že láska je lék na všechno. Jestli mi něco opravdu velmi pomohlo, byl to právě on-přítel, který vstoupil do mého života a tak trochu mě nutil ho žít. S ním jsem najednou zapomínala na všechny starosti, protože prostě nebyly důležité. Když jsme byli spolu, nějaké jídlo a cvičení se odsouvalo až na poslední příčky. A když jsem byla sama, myslela jsem na něj a na to, jak mu nechci působit žádné starosti. Najednou moje problémy a ego nebyly středobod celého vesmíru, byl tady člověk, na kterém mi záleželo tak moc, že jsem si nedokázala představit mu ubližovat. Také jsme o tom spolu mluvili…vlastně to byl první člověk kromě nejbližší rodiny, se kterým jsem o své situaci hovořila. Byl tady zkrátka pro mě, když jsem ho potřebovala. A i když spolu už nejsme, nikdy nezapomenu, co pro mě udělal. Pro člověka bojujícího sám se sebou je hrozně důležité slyšet, že to bude dobré, že mu to sluší. Že ho někdo miluje přesně takového, jaký je.

JÁ SAMA



Naschvál jsem si tenhle bod nechala až na úplný konec. Proč? Protože je to to nejpodstatnější.
Můžete mít totiž dobré rodinné zázemí, skvělé přátele, veškerou podporu světa, tisíce koníčků, 300 koček…ale dokud VY SAMI nebudete chtít žít plnohodnotně, dokud nebudete chtít něco změnit, něco se svou situací udělat…do té doby Vám není pomoci. Musíte si uvědomit, proč to děláte, proč se chcete vyléčit. Najít si záchytné body a jasně vědět, kam míříte a co chcete. Hlavní je věřit a mít odhodlání. Jasně, že Vám to možná občas „ujede“, občas se něco nepodaří tak, jak jste si přáli, možná Vám to okolí vyčte, ale důležité je to nevzdávat a nezlobit se na sebe. Co jsou výčitky? Nic jiného než pocit, že jste zklamali. Ale Vy jste nezklamali, jste lepší, než si myslíte a stojíte za to.
Neupínejte se zoufale honem k něčemu jinému než k hubnutí, k něčemu, v čem byste byli dokonalí. Věřte, že tím si nepomůžete.

Anorexie jako taková je o honbě za dokonalostí, proto je třeba si právě ony nedokonalosti připustit. Ať už jde o nedokonalosti nás samých nebo světa kolem.
To je totiž cesta ke zdravému životu.




Nevím, co víc bych napsala. Teď již nezbývá než doufat, že takové články mohou někomu pomoci, otevřít mu oči a nasměrovat ho na správnou cestu.
A Vám všem, kteří se s PPP potýkáte, přeji hodně štěstí, odhodlanosti, odvahy, lásky, radosti a úspěchů. Však Vy to zvládnete a posunete se dál. Taková zkušenost toho totiž hodně vezme, ale také mnoho nového přinese, změní pohled a vnímání každodennosti…ale o tom zase třeba někdy jindy.


22 komentářů:

  1. Andulko myslím si, že série Tvých článků na toto téma rozhodně ovlivnila řadu lidí a bezpochyby pomohla! Jsou tak silné proto, že jsi vše prožila a dokázala jsi zvítězit...kéž by to dokázali i všichni, co si články přečtou!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsi zlatá,mockrát děkuji za tak milá slova!:)
      Ano, kéž by! Kéž by pro všechny bylo víc síly bojovat.

      Vymazat
  2. moc hezky sepsaný, snad to někomu pomůže. I když ze své zkušenosti vím, když jsem jedla málo, a uvedomovala jsem si to, tak jsem podobné články nehledala, ale spíše jsem se snažila pochopit, jak to tělo funguje a co potřebuje k tomu aby dobře fungovalo a podávalo dobrý výkon. To je to co mi asi pomohlo, po psychické stránce mi nejvíce pomohlo hodit se do klidu a užívat si krásy kolem sebe:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, také doufám.)
      Evidentně jsi na to šla hodně rozumně. Já se bohužel spíše plácala nejdřív na pro-ana blozích a pak na těch lifestylových, ale nikdy jsem se těmi radami neřídila.
      A moc se mi líbí ta poslední věta-hodit se do klidu:D

      Vymazat
  3. jsi úžasná, že si to dokázala vše tak zveřejnit....a hlavně zvítězit - i když sama ze své zkušenosti vím, že ten malilinkatý hlásek PPP v té hlavě pořád vězí a sem tam se ozve...ale přeiji ti, aby se ozýval co nejméně :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel je to tak, asi to v hlavě zůstává, nicméně se s tím člověk musí naučit pracovat a přijmout to :) Děkuji, Tobě přeji to samé!

      Vymazat
  4. Je strašně fajn, že o tom někdo takhle otevřeně píše, máš můj obdiv! :)) A zároveň mě mrzí, že sis tím (jakou spousta dalších holek) musela projít .. Ale zdá se, že teď už je vše na nejlepší cestě, možná ses přes to přenesla už úplně, což bych ti moc a moc přála! Dřív jsem taky měla sklony k anorexii. Občas jsem měla třeba měsíc, kdy jsem hladověla a pak jsem se zase nekontrolovatelně přejídala. A tak asi půl roku dokola. Pak se moje tělo dostalo do takového tlaku z neustálého odpírání jídla, že jsem se další rok jenom a jenom přejídala. Nerada na to vzpomínám, ale jakmile si tím člověk jednou projde, uvědomí si, že už to nikdy zažít nechce. Ale nebyl to takový extrém. V té době mi to ani nepřipadalo. Myslela jsem, že je normální sníst třeba 5 rohlíků s nutelou na večeři a zajíst to čínskou polívkou .. :D Dělá se mi špatně jenom si vzpomenu .. :D:D
    Každopádně mě moc těší, že tě moje články baví a moc děkuju za tip na článek - napíšu ho příští víkend jako oslavu roku mého cvičení! :))

    gettingfit.blog.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát děkuji za tak milý komentář a podporu! :) Nelze říct, že bych se z toho dostala ven úplně, protože kdo ví, jestli je to vůbec možné, ale hlavní je, že už mi to nijak nebrání v tom žít šťastný a normální život.
      Přejídání bohužel většinou přichází právě po hladovkách, prostě tělo chce všechno doplnit a chce to hned:/ Jsem moc ráda, že jsi se z toho dostala a je to za Tebou, evidentně jsi ušla také pořádný kus cesty!:) Na článek se budu těšit!

      Vymazat
  5. Hezký článek se šťastným koncem :) Doufám, že z anorexie jsi už plně vyléčená, je to škaredá nemoc. Já jsem ráda, že jsem do ní taky nesklouzla, i když všechno tomu už nasvědčovalo. Měla jsem vlastně taková dvě období, kdy jsem nehladověla, ale jedla hrozně malinko. A z toho plyne nízký tlak, podrážděnost a ostatní následky. Všechno oblečení na mě viselo, až to nevypadalo hezky. Jakou jsi vlastně měla ty postavu v průběhu anorexie? Musela jsi přibírat? Navrhuju další článek o tomto tématu ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji mockrát :) Otázkou je,co je to pojem úplné vyléčení, ale jsem v pohodě a to je podstatné :)
      Ono jsi ani nemusela hladovět, také jsem jedla klidně i 6x denně, ale porce to byly směšné. Jakmile vypadá člověk nezdravě, je mu zima, má výkyvy nálad atp., už je prostě něco špatně.
      O přibírání asi také někdy napíšu, i když se to táhlou dlouho a já to pořád oddalovala :D Takže to v podstatě bylo takové skoro roční přibírání. A postavu jsem neměla jako z odstrašujícího článku v časopise, nicméně byl to hnus..mám jen pár fotek a při pohledu na ně mě mrazí v zádech./

      Vymazat
  6. Opět úžasný článek...přítel je pro mě všechno a mnohdy taky kvůli němu odložím cvičení.Ze začátku mi dělalo problém zvládat jeho učení cvičení atd atd ,ale teď už jde vše tak ňák samo,protože vše děláme spolu:) A to je to krásný,jsme na to dva nejsme ani jeden na nic sám...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji:)
      Musím říct, že přesně s tímhle jsem měla také problém-bohužel jsem často dávala přednost právě cvičení a učení před přítelem. Jelikož on necvičí, takže jsme to nějak nemohli skloubit:D Proto je pěkné, že jste v tom spolu :)) Přeji, ať to vydrží co nejdéle

      Vymazat
  7. Všechny tři články jsou skvele napsané :) přečetla jsem je jedním dechem a je super, že ses s tím takhle skvěle dokázala poprat :) můžu se zeptat, k jaké psycholožce jsi chodila? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, to mě vážně těší!:) Chodila jsem k paní doktorce Chválové - Trapkové.

      Vymazat
  8. Krásně napsané. Celou sérii těchto článků jsem zhltla a i když můj problém není anorexie, nýbrž její protipól a jsem na tom poměrně již dobře, dost jsem si z toho převzala i pro sebe :)
    Věřím, že těmito články pomůžeš spoustě lidem. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za taková slova :) Jsem moc ráda, jestli Ti byť jen maličko článek pomohl nebo sis něco uvědomila a doufám, že takových bude víc:)

      Vymazat
  9. Mít rád sám sebe je něco, co se spousta z nás učí celý život. Ti, kteří na to přijdou a umí to, jsou nejšťastnější lidé.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tohle je jedna z nejpravdivějších vět, co jsem za poslední dobu četla. Je to běh na dlouhou trať:)

      Vymazat
  10. Andullie, opravdu hluboký článek a věta, že: "Ale Vy jste nezklamali, jste lepší, než si myslíte a stojíte za to.", tak ta platí pro cokoliv, když něčeho chceme dosáhnout a nemáme pevnou půdu pod nohama. To by se mělo tesat do kamene...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lidské myšlení je neskutečně silná věc, jen co je pravda:)

      Vymazat