sobota 31. května 2014

Jak jsem pokořila 20 km


 Krásné sobotní ráno přeji!

Tedy ne že by bylo bůhvíjak krásné. Sedím tu poníženě s bolavou hlavou, zataženými žaluziemi (citlivost na sluníčko), permanentně hladovým žaludkem a nulovou sebeúctou. (:D) Potřebovala jsem po té době striktního učení se, cvičení a daného denního režimu vypnout, ale vidím to tak, že si  od nějakých party dám zase na měsíc pauzu.

Dnešní článek bych chtěla věnovat tématu, které je mi čím dál tím bližší – a tím je běh.
Ti z Vás, kteří mě sledují na INSTAGRAMU jste možná zaregistrovali, že jedno nedělní ráno se mi povedlo zaběhnout půlmaraton.

Výraz vítězství ! 

středa 28. května 2014

Let me take a selfie… tedy vlastně AUTOPORTRÉTY

 Ahoj! 

Mám v hlavě spoustu nápadů na články, takže si pilně zapisuji témata a až bude trochu více času, všechno to sesmolím a pak Vás zahrnu svými moudry (a že byste se bez nich rozhodně neobešli!). Dnes mě ale opět čeká seminárka, metafyzika, genetické poruchy… zkrátka už ani na tu prokrastinaci není moc času (což mi ale asi nezabrání, abych si něco dobrého upekla, protože trouba se nečinila ani nepamatuji). Dnes tedy jen krátce…

Ti z Vás, kdo se běžně pohybují na sociálních sítích jako je facebook či instagram, jste určitě zaregistrovali, že autoportréty – tedy fotografie sám/a sebe – se těší velké oblibě. Na facebooku se skrze vlastní fotky denně odehrávají hony na lajky a když rozkliknete hashtag #selfie na instagramu, vyvalí se na vás miliony cizích tváří v různých polohách, s různými grimasami a s různým umístěním na stupnici strašlivosti.


sobota 24. května 2014

Pár důvodů, proč zvednout zadek

Krásné nedělní ráno přeji!

Venku je prostě báječně, vzbudilo mě sluníčko již v půl 7 ráno, chvíli jsem se povalovala a teď se chystám vyběhnout, dokud tam není úplná výhěň. A pak zase učení, učení, držte palce!

Jelikož poslední dny trochu bojuji s touhou se na veškeré cvičení vyprdnout a jít si raději pustit Family Guy, rozhodla jsem se sepsat tento článek a skrze něj provést menší boj proti vlastní hlavě a především lenosti.



Asi každý z nás občas zažil dny, kdy se mu opravdu, ale opravdu nechtělo vůbec nic, natož pak poskakovat po pokoji a nechat na sebe řvát nějakou vymakanou potvoru z videa. V takových chvílích je třeba si položit otázku, odkud nechuť do cvičení pramení.

 Pokud dojdete k tomu, že je to přetížení, únava či vážný psychický blok, raději se na to vykašlete a dejte si pauzu.
Pakliže ale jde čistě o Vaši lenost a pohodlnost, popadněte činku (popřípadě improvizujte pet lahví) a koukejte se zvednout ze židle!


Tak co? Kdo jde se mnou běhat do toho vedra venku? 



pátek 23. května 2014

Oblíbená pražská zákoutí - I. díl

Krásné páteční odpoledne!

Také jste se už nemohli dočkat víkendu? Já tedy rozhodně. Schválně jsem si nevzala směnu v práci, abych se mohla věnovat povinnostem do školy, blogu, ale také si užít pár chvil jen tak v klidu pro sebe.
Inspiraci k dnešnímu článku jsem "chytila" při cestě ze školy, kdy jsem se dívala z Letné dolů, Prahu přímo jako na dlani... co si budeme povídat, pohled to byl nádherný. 



V Praze bydlím již 18 let. A za těch 18 let zkrátka člověku leccos zevšední, včetně slavných míst a ještě slavnějších památek, kteří jezdí obdivovat turisté z celého světa. Okouzlení z Pražského hradu klesalo s každou návštěvou a nadšení z Karlova mostu jakbysmet. Když přímo pod ním pracujete, docela se okouká. Ne že bych si všech těch krás kolem nevážila a nevšímala, ale už to zkrátka není co dřív.

Postupně jsem proto začala šmejdit tam, kam by běžného turistu s průvodcem v ruce ani nenapadlo jít a občas i tam, kam by nenapadlo jít ani normálního, racionálně uvažujícího a zákazy vstupu respektujícího člověka. Prozkoumala jsem různá zákoutí, uličky, náměstíčka, podloubí, podchody, uzavřené budovy… (a připadala si jako velký rebel.)

Tímhle způsobem se mi podařilo najít několik vážně úžasných míst, jejichž krása spočívala buď v dechberoucím výhledu, zajímavé lokaci, netypické stavbě nebo čistě v tom, že byla něčím zvláštní a měla takový svůj speciální nádech.
Původně jsem si je všechny chtěla nechat pro sebe, protože jsem sobeček, občas mám ráda svůj klid a v takových chvílích není nic lepšího, než se na jedno z mých místeček zašít.
Nicméně nebudu zas tak zlá a sobecká a přeci jen se s Vámi o pár tipů na zajímavá zákoutí podělím (jak velkorysé, že?). Ovšem budou to ta víceméně lehce přístupná a známá, ta nejtajnější neprozradím, pak bych se mohla zašívat maximálně tam doma do skříně.

Pokud tedy bydlíte v Praze a chcete objevit něco nového a už Vás nebaví klasické procházky po Václaváku a Staromáku, nebo pokud se chystáte na výlet do hlavního města a chcete si odpočinout od cvakajících japonských turistů na hradě a neřídit se jen podle bedekru, zde je pár míst, která stojí za navštívení.

úterý 20. května 2014

Recept - hrnkový celozrnný makovec

Hezký den!

To máme dneska venku ale nádherně, co? Jednomu se vůbec nechce být zavřený doma. A přesně tohle je důvod mé absolutní neaktivity  - jednak potřebuji napsat seminárku, na což mám asi tak 4 dny (ještě že mě rodiče naučili zodpovědnosti a nikdy nic nenechávám na poslední chvíli) a jednak sluníčko svítí, ptáčci zpívají, zkrátka idylka, a tak pořád někde lítám (nebo jsem v práci). Na sezení u počítače budu mít celý podzim a zimu. (zabednit se na patře s jídlem, zatemnit okna, udělat si čaj a sledovat oblíbený seriál zabalený v dece...aaa, už se těším!)

Dnes tedy jen krátce - již dlouho tady nepřibyl žádný recept, takže je čas to napravit. Tuhle dobrotu jsem pekla o víkendu a všem moc chutnala. Recept opět primitivní, však mě znáte. Původní recept jsem pouze "ozdravila" nahrazením klasické mouky celozrnnou a ubráním cukru.
Ve výsledku byl trochu sušší, takže klidně přidejte trochu jogurtu či tvarohu pro zjemnění.




pátek 16. května 2014

Jak je za barem

Hezký páteční večer, moji milí (co jsem to použila za frázi? :D)

Dnešní článek se ponese v pracovním duchu. Inspirací mi byl komentář chalve, která se mě ptala, zda bych někdy nechtěla napsat o své práci v baru. Tímto bych Ti chtěla, milá chalve, poděkovat za nápad na článek, přišel mi vhod, protože mám zrovna tvůrčí krizi.

Pokusím se Vám tedy nastínit, jak to v takovém baru chodí, co všechno taková práce obnáší, jaká má pozitiva i negativa.
 (O mém vztahu k práci obecně se chystám sepsat brzy další článek.)

Věřím, že někdo z Vás již určitě má zkušenost s podobnou prací – ať už přímo v baru, klubu, hospodě, restauraci, kavárně nebo cukrárně. V takových podnicích totiž často berou brigádníky, což je výhodou pro mladé lidi, kteří ještě nemají žádné zkušenosti, doporučení a podobně. Všechny tyto podniky jsou také založené na podobné principu a náplň práce se zase tolik neliší.

A jak to tedy vlastně v takovém baru probíhá?



středa 14. května 2014

Zdravý životní styl VS. peněženka

Jedna z velmi častých výmluv, které ze svého okolí slýchám, je:

ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL STOJÍ MOC PENĚZ.

Lidé tvrdí, že nemají na to kupovat drahé potraviny, BIO výrobky a platit si posilovnu.
Ráda bych se dnes na tuto problematiku podívala blíže a odůvodnila, proč toto tvrzení považuji za debilní decentně iracionální.




pondělí 12. května 2014

Je krásné ženou býti

Jsem ráda ženou.

Ale poměrně dlouho mi trvalo, než jsem k tomu dospěla.




Vždy jsem raději zaujímala stanovisko „kamarádky na pohodu“ nebo „parťačky“, chodila s klukama na pivo, řešila s nimi, která holka má lepší prsa a jestli má Sparta v příštím zápase nějakou šanci. Všechno se zdálo být v naprostém pořádku, kluci si ze mě utahovali, já zase z nich a byli jsme zkrátka dobrá parta. Úspěšně se mi dařilo své ženství potlačovat a tak nějak automaticky jsem to dělala i v přítomnosti jakýchkoliv jiných jedinců opačného pohlaví. A pak jsem se divila, že jsem měla spoustu kámošů, nicméně žádného přítele a byla – jak to říct – vnitřně nespokojená.

Teď už je mi jasné, že se ke mně nemohli chovat jako k princezně, když jsem se jevila jako jejich spoluhráč z fotbalu.

neděle 11. května 2014

Co jsem do pusy strčila 0.5

Zdravím!

Tento článek jsem slibovala již před nějakou dobou, ale nakonec jsem nebyla schopná shromáždit fotky a nějak je zpacifikovat, a proto je tady pravidelná jídelní dávka trochu nepravidelně. Co se kreativity týče, zhoupla se zase razantní křivkou dolů téměř na bod mrazu, ani kaše už si nijak nezdobím, prostě to tam naházím a jím. Na pečení také není chuť, ale alespoň se mi nestává, že něco napeču a během odpoledne 10 minut to sním.

Takže přeji příjemnou podívanou, doufám, že se bude tento díl líbit!

A že třeba i nějaká ta slinečka ukápne. 


sobota 10. května 2014

Princezny jsou ohrožený druh


Bezbranná, jemná, milá, vstřícná, tichá, skromná a krásná princezna, která čeká ve věži střežené zlým drakem, až ji vysvobodí chrabrý, silný a pohledný princ.




To už je dávno pasé.
To už se nenosí.
Blonďatým andělským princeznám odzvonilo, už dávno nejsou IN.

čtvrtek 8. května 2014

Konzerva experimentuje - novinky v kuchyni 0.1

Ahoj!

Možná už jsem to zmiňovala, ale nejsem žádný velký odvážlivec a experimentátor, co se jídla týče. Něco si oblíbím a pak jsem schopná se držet oné osvědčené klasiky třeba půl roku. Na ostatních blozích vídám rubriky prezentující novinky v kuchyni docela pravidelně, až se musím stydět, protože já se odhodlám k ochutnání nové potraviny možná jednou za uherák. (za uherský rok, ne za ten salám, rozumíme?)

Přesto jsem na sebe ale nesmírně pyšná, protože za poslední půl rok jsem vyzkoušela nových potravin opravdu mnoho! Dobře, tak dle mých měřítek mnoho. A ráda bych se o ně s Vámi podělila, protože jsou to všechno nesmírné dobroty. To mi můžete věřit, jsem totiž mlsný jazýček a nic, co by se mým chuťovým buňkám byť jen trochu nezdálo, bych Vám nedoporučovala.



středa 7. května 2014

Fitness Tag

Zdravím, 

dnes (originálně) přicházím s Fitness Tagem, který již nějakou dobu koluje po blogové sféře. Moc ráda podobné články čtu, protože se vždy dozvím nějakou novou informaci o majitelce blogu (a jakožto člověk zvídavý to samozřejmě vřele uvítám).
Mnohé tagy mi ale přijdou tak trochu beze smyslu a jako kdyby jejich jediný účel bylo zaměstnat čtenáře a odvést pozornost od faktu, že autorka je evidentně bez nápadu a písařské inspirace. Ovšem tento se točí kolem témat, které jsou mi blízké a otázky jsou promyšlené, žádné ,,Máš radši modrou nebo zelenou barvu?".


Pojďme tedy na to!






úterý 6. května 2014

Prozření (<-jako vážně?)

Ahoj.

Co jen říct? V první řadě Vám asi dlužím omluvu za svou absolutní neaktivitu. Nebudu se vymlouvat, mám k tomu myslím si dost dobré důvody. Neozvala jsem se asi dva týdny, protože jsem zkrátka měla pořád co dělat.
Mohla bych tvrdit, že jsem blog vůbec nestíhala, ale upřímně by to nebyla tak úplně pravda. Kdybych si čas chtěla najít, tak bych si ho našla.
Jenže já nechtěla.



Poslední dva až tři měsíce jsem trávila víceméně pořád stejně, až na pár příjemných zpestření. Ráno vstát, do školy, učení, ze školy, cvičení, učení a spát. Nějaký sociální život se moc nekonal a i o víkendech jsem upřednostňovala samotu, abych stihla cvičit, vařit a dělat věci do školy.
A kupodivu mi pořád něco chybělo, kdo by to byl řekl.
Necítila jsem se šťastná, stranila jsem se lidem a zůstávala v takové své stereotypní smutné kobce. Často jsem upřednostnila cvičení a vlastní program před tím někam večer třeba vyrazit. Odmítala jsem si to ale připustit, nalhávala jsem si, že takhle jsem 100% spokojená a mám vše, co potřebuji.
Naštěstí jsem se probrala, k čemuž mi pomohl i určitý komentář u jednoho článku. Jak bych totiž mohla být šťastná, když jsem zazdila mnoho věcí, které jsem předtím měla tolik ráda?



Blogové prostředí jsem si vážně oblíbila, narazila jsem zde na spoustu neskutečně milých a úžasných lidí, je to skvělý zdroj inspirace a také mě nutí obecně víc přemýšlet. Jenže co si budeme povídat, zabírá dost času. A tak jsem se jednoho večera rozhodla, že místo sezení u počítače zkrátka někam vyrazím.
A bylo to super.
A bylo mi krásně.
Jasně, druhý den jsem byla zabitá, ale také šťastná.
A stihla jsem toho za týden víc než za několik měsíců dohromady. Viděla jsem finále KHL, vypila nespočet piv, našla si dvě nové práce, převrhla pár táců, znemožnila se, seznámila se s mnohými lidmi, opustila jednu práci, utvrdila se v tom, že ekonomie a finance není nic pro mě, zatančila jsem si v klubu i v parku, byla jsem na rande, pomlouvala jsem se spolužáky profesory (nad pivem, pro změnu), po dlouhé době byla nakupovat, zakafíčkovat si s mou drahou blondýnou, fotila jsem a zase jsem přemýšlela (jak už to tam mám ve zvyku)…

Crosscafé, oujé.
Není nad kotel kávy a dortík.

jsem to ale barmanka šikovná.
(až na to, že jsem je nedělala já.)
(teda vlastně samozřejmě, že dělala!)

kouzlo nočního nádraží

unavená selfie.
(ježiš, mám to zapotřebí?)

A co tím chci říct? Ne každý je rozený společenský člověk a ne každý má nutnou potřebu neustálého sociálního kontaktu, ale řekla bych, že každý z nás občas potřebuje strávit nějaký ten čas ve společnosti ostatních.
 Obzvlášť u lidí, kteří se zabývají zdravým životním stylem, jsem vypozorovala, že mají většinou tendenci zůstávat sami častěji, než by se se zdálo být zdrávo. Být neustále jen sám se sebou a poslouchat svou hlavu? Málokdo to umí vydržet.
Důležité je si proto čas od času položit otázku: Jsme takto šťastní? Nechybí nám něco? Netoužíme místo dnešního běhu spíše jít s kamarádkou na kafe? Nechceme zajít na pivo nebo si zatancovat v klubu i přesto, že pak budeme ráno unavení a možná nepodáme takové výkony? Opravdu jsou všechna omezení tak nutná?

Zdravý životní styl miluji, jak již tady bylo několikrát řečeno, ale nemiluji ho více než své přátele, rodinu a zážitky.



Jde opět o to nalézt rovnováhu a nic nepřehánět. A být hodně vnímavý sám k sobě, protože mnohdy si dokážeme vytvořit pořádnou iluzi a uvěznit se v ní takovým způsobem, až nám bude připadat jako realita. Sugesce funguje dokonale, proto se ptejte svého srdce, co Vás OPRAVDU těší a neřiďte se jen tím, co jste se někde dočetli, že je správně. 
Neplýtvejte drahocenný čas na něco, co Vám nepřináší radost. Na to je ho až moc málo.

Ovšem to neznamená, že se k blogování zase aktivně nevrátím, chybělo by mi to! V hlavě mám tisíc témat na články. Jen chci věnovat více času světu kolem a méně jen sobě :-)

A co Vy? Také Vás někdy zradí vlastní hlava?