úterý 6. května 2014

Prozření (<-jako vážně?)

Ahoj.

Co jen říct? V první řadě Vám asi dlužím omluvu za svou absolutní neaktivitu. Nebudu se vymlouvat, mám k tomu myslím si dost dobré důvody. Neozvala jsem se asi dva týdny, protože jsem zkrátka měla pořád co dělat.
Mohla bych tvrdit, že jsem blog vůbec nestíhala, ale upřímně by to nebyla tak úplně pravda. Kdybych si čas chtěla najít, tak bych si ho našla.
Jenže já nechtěla.



Poslední dva až tři měsíce jsem trávila víceméně pořád stejně, až na pár příjemných zpestření. Ráno vstát, do školy, učení, ze školy, cvičení, učení a spát. Nějaký sociální život se moc nekonal a i o víkendech jsem upřednostňovala samotu, abych stihla cvičit, vařit a dělat věci do školy.
A kupodivu mi pořád něco chybělo, kdo by to byl řekl.
Necítila jsem se šťastná, stranila jsem se lidem a zůstávala v takové své stereotypní smutné kobce. Často jsem upřednostnila cvičení a vlastní program před tím někam večer třeba vyrazit. Odmítala jsem si to ale připustit, nalhávala jsem si, že takhle jsem 100% spokojená a mám vše, co potřebuji.
Naštěstí jsem se probrala, k čemuž mi pomohl i určitý komentář u jednoho článku. Jak bych totiž mohla být šťastná, když jsem zazdila mnoho věcí, které jsem předtím měla tolik ráda?



Blogové prostředí jsem si vážně oblíbila, narazila jsem zde na spoustu neskutečně milých a úžasných lidí, je to skvělý zdroj inspirace a také mě nutí obecně víc přemýšlet. Jenže co si budeme povídat, zabírá dost času. A tak jsem se jednoho večera rozhodla, že místo sezení u počítače zkrátka někam vyrazím.
A bylo to super.
A bylo mi krásně.
Jasně, druhý den jsem byla zabitá, ale také šťastná.
A stihla jsem toho za týden víc než za několik měsíců dohromady. Viděla jsem finále KHL, vypila nespočet piv, našla si dvě nové práce, převrhla pár táců, znemožnila se, seznámila se s mnohými lidmi, opustila jednu práci, utvrdila se v tom, že ekonomie a finance není nic pro mě, zatančila jsem si v klubu i v parku, byla jsem na rande, pomlouvala jsem se spolužáky profesory (nad pivem, pro změnu), po dlouhé době byla nakupovat, zakafíčkovat si s mou drahou blondýnou, fotila jsem a zase jsem přemýšlela (jak už to tam mám ve zvyku)…

Crosscafé, oujé.
Není nad kotel kávy a dortík.

jsem to ale barmanka šikovná.
(až na to, že jsem je nedělala já.)
(teda vlastně samozřejmě, že dělala!)

kouzlo nočního nádraží

unavená selfie.
(ježiš, mám to zapotřebí?)

A co tím chci říct? Ne každý je rozený společenský člověk a ne každý má nutnou potřebu neustálého sociálního kontaktu, ale řekla bych, že každý z nás občas potřebuje strávit nějaký ten čas ve společnosti ostatních.
 Obzvlášť u lidí, kteří se zabývají zdravým životním stylem, jsem vypozorovala, že mají většinou tendenci zůstávat sami častěji, než by se se zdálo být zdrávo. Být neustále jen sám se sebou a poslouchat svou hlavu? Málokdo to umí vydržet.
Důležité je si proto čas od času položit otázku: Jsme takto šťastní? Nechybí nám něco? Netoužíme místo dnešního běhu spíše jít s kamarádkou na kafe? Nechceme zajít na pivo nebo si zatancovat v klubu i přesto, že pak budeme ráno unavení a možná nepodáme takové výkony? Opravdu jsou všechna omezení tak nutná?

Zdravý životní styl miluji, jak již tady bylo několikrát řečeno, ale nemiluji ho více než své přátele, rodinu a zážitky.



Jde opět o to nalézt rovnováhu a nic nepřehánět. A být hodně vnímavý sám k sobě, protože mnohdy si dokážeme vytvořit pořádnou iluzi a uvěznit se v ní takovým způsobem, až nám bude připadat jako realita. Sugesce funguje dokonale, proto se ptejte svého srdce, co Vás OPRAVDU těší a neřiďte se jen tím, co jste se někde dočetli, že je správně. 
Neplýtvejte drahocenný čas na něco, co Vám nepřináší radost. Na to je ho až moc málo.

Ovšem to neznamená, že se k blogování zase aktivně nevrátím, chybělo by mi to! V hlavě mám tisíc témat na články. Jen chci věnovat více času světu kolem a méně jen sobě :-)

A co Vy? Také Vás někdy zradí vlastní hlava?








43 komentářů:

  1. Jako by to byla chvíle od doby, kdy jsem tohle prožívala taky. :) Tak moc jsem se na všechno soustředila, že jsem neměla čas na sociální život, něco mi chybělo, stejně jako tobě, a hubnout mi už vůbec nešlo. Pak jsem se ale do života naučila zařazovat všechno, co mám ráda a od té doby mi vše šlo jako po másle. Opravdu to chce najít tu rovnováhu a jsem ráda, že jsi jí našla také! :) Přeji ti hodně štěstí i v příštích dnech. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je skvělé,že sis na to takhle přišla :) když je člověk vyrovnaný a psychicky v pohodě,zkrátka pak jde všechno líp.
      Mockrát děkuji!:))

      Vymazat
  2. Já taky pomalu přicházím na to, že mi schází jakýsi společenský život :D Je pravda, že zdravý životní styl mě docela pohltil a bere hodně času. Na pivo bych ale třeba jít nedokázala, protože ho jednoduše nesnáším, ale ráda si jednou za čas takhle povyrazím :D Jak dopadlo rande? ;) Těším se na další články :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Právě,kdyby bylo toho času víc...takhle si akorát musíme srovnat priority. A vážně je někdy lepší společnost kamarádka,než Jillian Michaels :D
      Rande bylo super,nejradši bych se tady trochu rozpovídala,ale blog čtou i známí a spolužáci,to bych si zase vyslechla (i v 18 jsou jak malí dementi!:D)

      Vymazat
  3. Já jsem radši sama (když už společnost, tak jen ti vybraní lidé), zbožňuju, když mám den jenom pro sebe a můžu lenošit, něco upéct, podívat se na film, seriál.. Ale poslední měsíc jsem také aktivnější, můj víkendový klid se změnil, najednou večer padám do postele mrtvá, ale spokojená. Když mi teď na sobotu nevyšly plány, byla jsem překvapená, jak moc jsem si od toho lenošení odvykla a prostě jsem se nudila. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Každý někdy potřebuje vypnout a být sám,jen zkrátka ne pořád :) Já právě také zjistila,že mi obecně asi vyhovuje nabitejsi program,právě když pak večer padám utahana do postele :D

      Vymazat
  4. Popravdě řečeno - já bych bez společnosti nepřežila! Samozřejmě, jsou dny kdy jsem ráda sama, ale na druhou stranu pak potřebuju společnost. Mám spíš opačný problém, občas raději upřednostňuji společnost a posezení nad drinkem/ čajem/ pivem prostě čímkoliv než abych dělala důležitý věci. Ale jsem nenapravitelná, ach jo :( :D
    Užívej!
    P.S. A prozraď, kde pracuješ? Kam přijít na tak lákavý drink? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak,chvíli jsem ráda v klidu doma,ale pak si to musím vynahradit:)
      Joo,odkládání povinností je další kapitola,ale zase-žijeme jen jednou,dokud to člověk jakžtakž zvládá,proč si na ten drink nezajit ;D

      Tyto lákavé drinky prosím servírujeme v baru Reset v Praze na Vinohradech! :) máme i fb stránky;) budu ráda,když se stavíš!

      Vymazat
  5. Já neumím být sama. Potřebuji neustále společnost někoho :D, jinak se strašně nudím. Je ale super, že teď jsi šťastná :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to já se sama vždy zábavim, ale společnost je společnost :D děkuji:))

      Vymazat
  6. Téda, ten článek mi trošku připomněl mne samou, před nedávnem :). Jednou jsem se prostě vzbudila a řekla si dost, už takhle žít dál nemůžu, musí se to změnit. A teď mám nového přítele, výkony ve fitku jsou lepší a celkově jsem šťastnější, už se prostě nevymlouvám, že musím cvičit, protože kulturní život a obzvlášť sv přátele potřebujeme :). Už mě to ani nenapadne :D. Nádražní fotka je nádherná, pražské hlavní nádraží se mi líbí celkově, hlavně ta nástupiště, poslední dobou jsem tam byla často a prostě to má neskutečnou atmosféru :).Tak holka, jen tak dál a přeju hodně štěstí v randění a nové práci!! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je skvělé, že se to u Tebe obrátilo tímhle směrem, musí být super, když se to hezky všechno sešlo a našla jsi právě tu rovnováhu :)
      Přesně tak, chodím tam někdy ráda i jen tak posedět, vždycky procházím starou nádražní budovou nahoře a čerpám ten zvláštní nádech:)
      Mockrát děkuji, doufám, že se Ti bude také dařit skvěle!)

      Vymazat
  7. To kaficko vypada skvele! zasla bych :)) jinak homemade (a i kupovane) peanut butter je vzdy skvele ha ´D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bylo nejlepší - makadamové cappuccino? To chceš! :D

      Vymazat
  8. Andulko, i já jsem se snad dostatečně probrala z toho, že to není o tom, jenom cvičit,učit se a rychle jít makat v mém případě na zahradu. Rozjely se mi nějaké zdravotní problémy,které jsem si sama nechtěla připustit-proto jsem i svůj blog zrušila a začala se starat o své zdraví. Zdraví máme pouze jedno. Pokud nezrušíš blog,jako já,už se ty moje zmatky nedaly ani psát,natož je číst, tak tě budu nadále sledovat a třeba si zase někdy nějaký blog založím, třeba jak budu v Praze a snad jakš takš vyléčená :-) ať už je jenom krásně! Dash

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Dash, to mě moc mrzí a pevně doufám, že se zdravotní stav co nejdříve zlepší! Je pravda, že bez toho zdraví nemá člověk pak nic, proto by mělo být na předních příčkách. Netřeba nic přehánět :) Pokud blog znovu založíš, dej mi vědět, ráda si počtu články :)
      Mockrát děkuji, ať se daří!!

      Vymazat
  9. Krásný článek! Přiměl mě zamyslet se sama nad sebou... Já jsem denně v kontaktu s lidma, pracovně, takže to je něco úplně jiného. Jinak nejsem extra společenský typ, ale je pravda, že když pak zajdu za kamarádkou na čaj, je mi po tom tak nějak dobře. No, musim víc myslet na svoji vnitřní spokojenost :-) Děkuju :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji a těší mě, pokud Tě článek vedl k zamyšlení, to je pro autora největší dárek :)
      Ten pocit, který popisuješ po sezení s kamarádkou - to je právě ono... takový hřejivý a příjemný, když jsi zkrátka v dobré společnosti nebo s někým, s kým Ti je dobře. Určitě na spokojenost mysli, to je třeba a přeji hodně štěstí v jejím dosahování ! :))

      Vymazat
  10. Každý v sobě má kousek introverta i extroverta, u mě například převažuje introvert - ráda trávím čas sama a čerpám tak energii (teď mluvím spíše o té psychické). Ale tu je pak zase potřeba někde vydat - třeba tím, že se půjdu pobavit s přáteli. Člověk musí hledat rovnováhu všude. Je skvělé, že sis takhle "vyrazila" a užila si pěkný večer a tu svojí rovnováhu našla :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hezky jsi shrnula to, co jsem se snažila vyjádřit, akorát trochu zmatenějším způsobem :D :)

      Vymazat
  11. Moc hezky napsané :) Je dobře, žes vyšla mezi lidi, občas je to prostě potřeba, hlavně člověk se společenský člověk a být sám není přirozené. A je to nuda :)) Jak říkáš, je potřeba si najít tu správnou rovnováhu, jak skloubit víc věcí dohromady, a pak jde všechno a člověku je nádherně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát díky :) Tak tak, netřeba se hnát do extrémů. Když se to pak hezky sejde, je to radost:)

      Vymazat
  12. taky mám občas dny, kdy bych čas našla, ale prostě se mi nechce :) noa, užívej života! rozhodně ne tím stereotypem (připomíná mi anorexii), rovnováha všeho je nej
    za nové práce a seznamování jsem moc ráda! :) a ten koktejl vypadá skvěle :D jinak co se mé hlavy týče... často mi úplně převrátí chod myšlenek a já nevím coby; těším se na články

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, takové dny je třeba respektovat :) Děkuji, děkuji, užívám a naplno! Bohužel jsem také cítila, že jsem až moc svázaná a připadala jsem si jako před rokem - bez radosti a spontánnosti.
      Já také, hlavně to seznamování, rozumíme si ;D
      Lidské myšlení je nevypočitatelná a vratká záležitost, co si budeme povídat :D

      Vymazat
  13. Andulko, k tvému "prozření" ti gratuluji a musím říct, že máš naprostou pravdu.

    Co se mě týče, nikdy jsem nebyla odizolovaná prostřednictvím zdravého životního stylu, ale zase kvůli něčemu jinému. A vlastně pořád jsem. Pomyšlení na veškeré aktivity odmítám s tím, že by mě to stejně nebavilo, že jsem na to nešikovná a podobně. Ve skutečnosti jsem však jen příliš plachá a stydlivá na to, abych se do něčeho pustila. Ve výsledku proto jen sedím doma jak pecka. A aby to nebylo tak do očí bijící, prostě se prezentuju jako samotář...

    Zcela souhlasím s odstavcem, ve kterém píšeš, že i když člověk zrovna není společenský typ, nějaký čas ve společnosti ostatních přesto potřebuje. A mě moc mrzí, že tohle zrovna dvakrát nezvládám. Když mám školu, tak jsem ještě jakžtakž v kontaktu se spolužáky, ale stačí prázdniny a je ze mě kůl v plotě. A pokud něco nezměním, tak po maturitě strávím nejosamělejší tři měsíce svého života.

    Tak mi drž palce, ať se zvládnu nakopnout tak, jako jsi to dokázala ty :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc za komentář:)

      prostě se prezentuju jako samotář...-> to je přesně ono...mnoho lidí o sobě totiž tvrdí, že jsou samotáři, i když to tak vůbec nemusí být a někde uvnitř vlastně touží po společnosti. A většinou je to strach, co nás drží zpátky.

      V Tvém případě je to zrovna obrovská škoda, Markét, protože rozhodně máš co nabídnout. A i kdyby jsi byla trochu nešika například na kolektivní sporty - no a? Tvůj potenciál se skrývá prostě někde jinde, dokážeš přemýšlet, být vnímavá, máš dar velkého, otevřeného srdce - to člověk pozná už z Tvých článků a vyjadřování - a určitě se najdou tací, kteří tohle všechno ocení.
      Takže zažeň strach a vkroč do světa s hlavou vztyčenou, protože většinou si člověka bohužel lidé nenajdou, ale on musí najít lidi.

      . Pevně věřím, že najdeš ty správné a žádné osamělé měsíce se konat nebudou! :)

      Vymazat
  14. Já třeba nejsem moc sociální člověk, ale jednou za čas vypadnout se stereotypu je osvěžující, ale pak se zase ráda vrátím do svých starých kolejí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně, každému vyhovuje něco jiného :) Ale být bez lidského kontaktu úplně bych si představit nedokázala :D

      Vymazat
  15. Jé to mám radost z nového článku, chybělo mi Tvé psaní ♥ :-)
    Co se týče stereotypu, jsem opravdu vděčná, že mám gymnastiku několikrát týdně, člověk je mezi lidmi, dělá to, co ho baví a vůbec....nemá zkrátka pocit, že mu život proplouvá mezi prsty...
    Je super, že sis to uvědomila a užila si tak božský týden :-)...Mimochodem úplně tu samou kombinaci si dávám v crosscafe skoro vždycky :D
    Ještě k tomu co jsi napsala...věta s kobkou mě opravdu pobavila, zvlášť proto, že se bohužel na dva a půl týdne musím do takové (učící) kobky dobrovolně uzavřít :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A mně chyběly ty Tvé pozitivní a milé komentáře!:))
      Vím, o čem mluvíš, jednak takové pravidelné tréninky dodávají člověku určitý režim nebo jak to nazvat a právě vyjde ven do společnosti, i když se mu zrovna nechce.
      Tahle kombinace je totiž nejlepší! :D Miluji všechny jejich dortíky, ale tenhle tvarohový... no slast :D
      To mě mrzí, přeji hodně štěstí a pevné nervy s tou potvorou maturitou! To dáš:)

      Vymazat
  16. Keď som dlho sama ( týždeň alebo dva nikam nejdem ) tak... to nikdy nedopadne dobre, a vždy mám hrozne zlú náladu, to nech si nikto nepraje zažiť.
    Ja vždy uprednostním ísť si sadnúť niekam s kamoškou ( a kľudne si tam dám aj kávu, čaj...alebo niekedy aj koláčik, čo si budeme klamať :D) a až potom cvičiť, napr. až večer.. Ako si to krásne napísala: Zdravý životní styl miluji,ale nemiluji ho více než své přátele, rodinu a zážitky.
    To je presne veta, ktorá to všetko vystihuje a veľa (hlavne) blogeriek by si to malo uvedomiť :)
    Tak či tak, rada čítam tvoje články, aj ked nie vždy ich komentujem.. určite by mi chýbali.
    P.S. Ty pozeráš KHL? Čím ďalej, tým viac ma prekvapuješ, takých báb ( ktoré vedia čo je dobré :D) poznám málo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máme to stejně,když jsem třeba delší dobu nemocna,začnu z toho až úplně bláznit.
      Děkuji,ono je někdy těžké si to přiznat. A jsem ráda,že se Ti články líbí,to potěší:)) sama jsem často spis takový "tichý čtenář".
      Haha,to víš ;D Hokej mě neskutečně baví,KHL obzvlášť:)

      Vymazat
  17. velká pravda, souhlas s každým slovem. postupně mi tohle všechno taky došlo...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak hlavně,že jsme si to uvědomily :)

      Vymazat
  18. Já moc společenský typ člověka nejsem..pokud mám být s lidmi, tak jen s těmi nejbližšími..jinak se ve velké společnosti cizích lidí necítítm dobře.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně,každý jsme jiný,ale obecně asi všichni potřebujeme společnost,ať už velkou,nebo skromnou ve formě nejbližších přátel :)

      Vymazat
  19. Ooo, crosscafé je senzační =) A na fotce ti to hrozně sluší, rozhodně bych neřekla, že jsi byla unavená a jestli ano, tak vypadáš i tak skvěle! ;)
    Jinak jsme na tom dost podobně-stejně(?), také nejsem moc společenský tvor, spíš vůbec, dá se říci=)
    Jsem spíše introvert a výjimky mám jen málokdy...ale nestěžuju si, myslím, že mi mlj život v rámci možností vyhovuje...musí =)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je super,chodím tam hrozne ráda už kvůli mile obsluze :))
      Jsi hodna,dekuju,na fotce nejsou tolik vidět kruhy pod očima a smrtelný výraz :D
      Je dobře respektovat sami sebe,jací jsme a nesnažit se se předělat. :)

      Vymazat
  20. Naprosto ti rozumím! Víš, jaká dokáže být má aktivita na blogu :) Třeba napíšu článek a pak si chci pročíst, co se děje u vás, ale prostě to odsouvám na neurčito a ve volných chvilkách projíždím vaše blogy třeba týden, protože po té, co plácnu článek se raději seberu a jdu s kamarády do hospody nebo tak :) Jednou týdně mám prostě svou sociální chvilku. Taky jsem se cítila jako hrozný asociál. Teď se to docela změnilo - začala jsem zase jednou týdně chodit mezi lidi - nemusím pít alkohol nebo tak. Prostě s nima trávit čas. Občas zablbnout, občas se vrátit ve 4 ráno a druhý den trpět s kocovinou, ale být šťastná a ano, mít tu rovnováhu mezi vším. I ten můj sociální život je dost důležitý.
    A nalezení drahé polovičky taky zaplnilo ten pocit toho, že mi něco chybí. Najednou je to všechno takové ucelené - rodinu mám, přátelé mám, přítele mám, zdraví mám, zdravý životní styl také a stále úspěšně studuji. Blog proto musí občas stranou, ale stejně jako ty to tady mám prostě hrozně ráda a tak se toho nechci úplně vzdávat :)
    Nicméně, hlavně tak, ať jsme spokojení! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sociální chvilka - to je hezké označení :) A je super, že si vyhrazuješ prostor pro kamarády a známé, však je to potřeba.
      Jsem moc ráda, že jsi našla vše, po čem člověk stejně vnitřně asi tak nějak touží a jsi evidentně spokojená :)) Vím, že i když se k tomu stavím s nadhledem a vtipkuji na tohle téma, stejně mi přítel chybí a doufám, že jednou najdu někoho, s kým si budu rozumět a bude nám spolu dobře :)

      Vymazat
  21. Krásně napsáno, souhlasím s každým slovem a jen přikyvuju hlavou :) Myslím že tohle zažije někdy každý, kdo se pořádně opře do cvičení a všeho toho okolo, a proto je potřeba si to uvědomit co nejdřív a začít zase "normálně žít".
    A jsem moc ráda, že sis to tak hezky uvědomila, jen užívej! :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, je ideální najít tu rovnováhu a možná nebýt tak upjatý, co se určitých vlastních zásad týče :)
      Mockrát děkuji, užívám plnými doušky!

      Vymazat
  22. Děkuji za komentář.
    Máš moc krásné fotky!! :)

    OdpovědětVymazat