neděle 29. června 2014

Pivo, tvarůžky (a jiné krásy Olomouce)

Tak konečně zase ahoj!

Poslední týdny stojím jako blogerka vážně za starou bačkoru, ale dolehla na mě jakási prázdninová únava (možná na tom bude mít podíl i častější společenská únava), nejsem schopná vykonávat běžné denní úkony jako si uklidit, natož pak psát smysluplné články. Ovšem vím, že jsem Vám určité články slíbila a také budou, jen se trochu srovnám zpátky do nějakého režimu.

Zároveň ale vím, že si chci prázdniny, které konečně započaly, pořádně užít a myslet na něco jiného. Na svůj (byť milovaný) stereotyp budu mít čas zase od září.

Jen chci, abyste věděli, že si vážím každého komentáře, dotazu na asku i emailu, přestože někdy nestíhám a nejsem schopná hned odpovědět. Děláte mi neskutečnou radost, jsem ráda, když mohu s něčím poradit a zkrátka jste skvělí!

Nevím přesně, jak moc se budu nacházet doma a nakolik budu aktivní, budu se ale snažit pravidelně ohlašovat. Však to asi všichni, co blog vlastníte, znáte - o prázdninách je to s ním trochu složitější.
Zrovna zítra odjíždíme na Pálavu, vracíme se 6. července, takže budu chvíli mimo internetové připojení (a sakra se na to těším!)

Mám poměrně dost novinek, o které se s Vámi chci podělit, zážitků, které bych chtěla vyprávět, ale musím to vzít postupně, protože takový článek by asi nikdo nepřečetl.

Dnes pro Vás mám jen fotky, útržky, momentky, vzpomínky a zajímavosti ze školního výletu do Olomouce a okolí, ze kterého jsem se nedávno vrátila. Výlet se neskutečně vydařil a můžu říct, že jsem byla se svými spolužáky vážně ráda (i když jindy na ně nadávám a lezou mi na nervy), hlavně také proto, že se jednalo v podstatě o poslední oficiální společný výjezd. Achjo, bude mi to chybět, těch 7 let děsně uteklo...
Když jsem u toho plynutí času - oslavila jsem 19. narozeniny a upřímně jsem z toho vyděšená, celý den jsem měla špatnou náladu a vůbec se mi nechtělo tu hrůzu slavit - poslední náctiny, pak už jen -cet...raději nemyslet. (a přesně kvůli tomuhle se mi smějí, že mluvím jako důchodce)

Tak ale teď už ty fotky!

Olomoucké věžičky

Gymnázium v Litovli

pondělí 16. června 2014

Válka uvnitř nás

Zdravím!
Opět po dlouhé době, já vím... nechci se už posté omlouvat, zkrátka jsou teď důležitější věci než blog a mám neustále napilno, ale již se blíží konec roku a ve škole bude podstatně uvolněnější režim, takže mě čekají volná odpoledne. Nyní ale k tématu - dnes trochu vážnějšímu. 




Ve středu jsem opět měla možnost žít kulturně. Tentokrát to ale nebyl zážitek pouze kulturní, nýbrž i velmi silný, emocionální, a vím, že ještě dlouho zůstane živý v mé paměti.
Nevím, zda se mi podaří pomocí virtuálních písmen vyjádřit, co všechno se mi v hlavě odehrávalo a stále odehrává, co vím ale jistě, je fakt, že jsem za tuto zkušenost neskutečně vděčná a jsem ráda, že jsem se mohla stát součástí něčeho takového.


úterý 10. června 2014

Jak na sobě "makám" - část I. - STRAVA

Krásné (a extrémně horké) úterý!

Omlouvám se, že jsem se o víkendu neozvala, ale v takové dny se raději plácnu na plovárnu a budu se potit venku (místo toho se potit doma).
Když jsme u toho koupaliště – stala se mi taková milá věc – poprvé za dlouhou dobu jsem byla v plavkách v pohodě, nic jsem neřešila, neměla jsem potřebu se neustále kontrolovat. Poprvé od počátků PPP mohu říct, že se cítím dobře ve svém těle, vážím si ho a akceptuji se taková, jaká jsem.
A že je to sakra báječný pocit!


Díky tomu jsem si vzpomněla, že mi několikrát přišel dotaz o tom, jak jsem své postavy docílila, co všechno pro její udržení dělám, jak se stravuji, co cvičím, kolikrát týdně...

Nejdřív mě takové dotazy zarážely (ale co si budeme povídat – zároveň mi lichotily :D) a říkala jsem si, že nevím, co na to říct, že nedělám nic speciálního, nedřu každý den v posilovně ani nedržím striktní jídelníček.
Jenže kdybych řekla, že pro to nedělám nic, tak bych lhala. Přeci jen, když se nad tím zamyslím a rozhlédnu se kolem, dělám nejen pro svou postavu, ale i pro své zdraví víc, než většina mých vrstevníků.

Proto se Vám nějak postupně pokusím nastínit, jak asi vypadá můj běžný režim, co si dovolím a co ne, jak se vyvíjela má cvičící historie a podobně.
(A budu doufat, že Vás tím neunudím k smrti).

Řekla bych, že na postavu člověka má kromě genetiky vliv především strava, pohyb a psychika.

A dnešní článek bych ráda zaměřila právě na STRAVOVÁNÍ.


Jedna ze snídaní - banánový chlebíček, tvaroh, jogurt, skořice, banán, oříšky

čtvrtek 5. června 2014

Jak mít doma kočku a nezbláznit se

 Ahoj!

Jelikož se v poslední době točil blog čistě kolem jídla a cvičení, je načase věnovat se také jiným tématům. Abyste si nemysleli, že se můj život skládá jen z ovesných kaší a zaběhnutých kilometrů (to by bylo hodně smutné).
Konečně mám alespoň chvilku volného času, tak ji ihned využiji k sepsání článku, který mi leží v hlavě už dlouho… vlastně již od té doby, co jsem si pořídila jedno malé, chlupaté klubíčko hrůzy (rozumějte mého kocoura Samuela).

To je on, mého srdce šampion  ničitel


Ti z Vás, co již vlastní onu ušlechtilou šelmičku, mi možná dají v lecčems za pravdu.
Pro Ty, kteří se teprve rozhodují, zda si podobného domácího mazlíčka pořídit, by tento článek mohl být dobrým varováním.

Pokud si totiž plánujete obstarat společnost ve formě kočičky či kocourka, je dobré si uvědomit určitá jasná fakta a smířit se s pár body:


úterý 3. června 2014

Začínáme běhat - 1. díl - Stanovení cílů

Zdravím!

Nedávno jsem psala TENTO článek na téma běh a v komentářích jste se vyjádřili, že byste ocenili nějaké běžecké tipy pro začátečníky, co od běhu vlastně čekat, na co se připravit a podobně.
Nejsem žádný odborník ani znalec, běhám tak nějak intuitivně (stejně jako intuitivně dělám všechno ostatní a ne vždy to dopadá dobře), ale přesto se Vám budu snažit základní informace nastínit a udělat takový průlet běhací oblastí od počátků až k pokročilejšímu stádiu.

Dnes tedy začneme hezky od základů.

Pokud jste se rozhodli, že chcete začít běhat, je potřeba si promyslet tento základní bod:

JAKÝ JE VÁŠ CÍL?



neděle 1. června 2014

Co jsem do pusy strčila 0.6

To máme ale krásnou neděli!

Dnešní den je naprosto parádní, užívám si, co se dá, ukuchtila jsem si 2 luxusní chody, zaběhala si s kamarádem a málem umřela (neměřte se chlapama a už vůbec ne s těmi, co chodí na thai box!) ... jak málo stačí ke štěstí.

Vzpomněla jsem si na tuhle rubriku a měla bych se stydět, že nepřidávám pravidelně, jenže já holt asi nikdy nebudu vyloženě ten typ bloggerky, která by byl 24h denně kreativní a mohla tak přidávat článek plný nápadů a barev každý týden. Jsem člověk jednoduchý, většinou mi naprosto stačí a vyhovuje osvědčená klasika a na nějaké kuchtění a pečení jsem ani poslední dobou neměla čas. Nečekejte tedy nic extra, spíše vysokou originalitu v podobě ovesných kaší, ale doufám, že i přesto se Vám to bude líbit.