čtvrtek 5. června 2014

Jak mít doma kočku a nezbláznit se

 Ahoj!

Jelikož se v poslední době točil blog čistě kolem jídla a cvičení, je načase věnovat se také jiným tématům. Abyste si nemysleli, že se můj život skládá jen z ovesných kaší a zaběhnutých kilometrů (to by bylo hodně smutné).
Konečně mám alespoň chvilku volného času, tak ji ihned využiji k sepsání článku, který mi leží v hlavě už dlouho… vlastně již od té doby, co jsem si pořídila jedno malé, chlupaté klubíčko hrůzy (rozumějte mého kocoura Samuela).

To je on, mého srdce šampion  ničitel


Ti z Vás, co již vlastní onu ušlechtilou šelmičku, mi možná dají v lecčems za pravdu.
Pro Ty, kteří se teprve rozhodují, zda si podobného domácího mazlíčka pořídit, by tento článek mohl být dobrým varováním.

Pokud si totiž plánujete obstarat společnost ve formě kočičky či kocourka, je dobré si uvědomit určitá jasná fakta a smířit se s pár body:




KOČKU NELZE VLASTNIT.
Proč?
Protože kočka bude vlastnit Vás.
Že to není možné? Že Vy budete výjimka, budete neotřesitelná autorita, kterou bude to drobné stvoření plně respektovat?
(Jooo, i já byla takhle naivní)
Nicméně nechám Vás u této představy a promluvíme si o tom, až se budete marně snažit kočku ochočit či naučit nějakým způsobům.




KOČKA MÁ V-Ž-D-Y-C-K-Y PRAVDU
Toto velmi souvisí s předchozím bodem. Kočku neobelstíte ani jí nic nevysvětlíte, protože ona bude vždycky v právu.
Možná zpočátku podniknete pár zoufalých pokusů o autoritativní režim, nastolení poslušnosti a rovnováhy, ale dřív či později totálně rezignujete, protože to prostě nemá cenu.

Že to křeslo bylo Vaše? No, už není, teď je prosím Mourkovo a Mourek se nehne, to se vsaďte.




KOČKA P-O-K-A-Ž-D-É VÍTĚZÍ
A to nejen na úrovni fyzické (proti drápům pod kůží nemáte šanci), nýbrž i mentální.
Kočka zkrátka a jasně vždy dostane přesně to, co chce. Dalším sympatickým faktem je, že toho dosahuje různými (i hrůznými) způsoby.
Nikdy se nesnažte s kočkou bojovat.
Dopadne to špatně, ovšem jen pro Vás a zbytečně si pocucháte nervy.

Modelová situace: Kočka si ve 3 ráno usmyslí, že nutně potřebuje na balkon, takže Vás vzbudí hlasitým mňoukáním. Nasraně otráveně vstanete a jdete otevřít, načež úlevně padnete znovu do vyhřáté postele. Vzápětí si kočka vzpomene, že jí vevnitř bylo lépe, což ohlásí další dávkou významného mňoukání.
Začíná souboj vůlí, protože se odmítáte znovu zvednout, chcete dát kočce lekci, a kočka prostě chce dovnitř.
Mňoukání se stupňuje, přidává se škrábání a další hrůzostrašné tělesné projevy. Vy se stále obstojně držíte a zakrýváte si uši polštářem.
Podle zvuků na balkoně někdo vraždí dítě. Nebo rovnou celou školku, slyšíte, jak se ze dveří odlupuje lak a ve skle se tvoří rýhy. Začíná Vám cukat v oku.
Samozřejmě to nevydržíte a jdete kočce otevřít. Ve dveřích na Vás hodí významný pohled jako „Proč Ti to, člověče, tak dlouho trvalo?!“ a odkráčí pryč. Vy se se slovníkem dlaždiče odplazíte zpátky do postele.
Kočka opět vyhrává.






KOČKY JSOU SVINĚ
Všechny. Bez výjimky.
(A pardon, jestli jsem se Vašeho miláčka nějak dotkla, ale netvrďte mi, že to není pravda!)
Tahle stvoření jsou geniální kombinací maximálního egocentrismu, egoismu, sobeckosti, lhostejnosti, paličatosti, rozmazlenosti a vypočítavosti.
Mazlí se, když mají chuť, jakmile je to přestane bavit, odchází.
A nedělá jim problém Vám vlepit facku packou přímo do obličeje, protože jim to přijde nesmírně zábavné.

„Dvounožci jsou od toho, aby mi dali nažrat a když mě něco svědí (popřípadě pro uspokojení náhlých sexuálních choutek), jinak mi můžou…“

„Jednou jsem si zvykla na Royal Canin, tak nebudu jíst tyhle blafy. To radši pojdu hlady.“





KOČKA NEVÍ, CO JE RESPEKT.
A tak jednoduše nerespektuje – nic a nikoho.
Na skutečnost, že nebude respektovat Vás, si nejspíše poměrně rychle zvyknete.
Fakt, že postrádá respekt i vůči Vašim oblíbeným věcem, je už poněkud psychicky hůře snesitelný.
S přehledem Vám rozcupuje oblíbené šaty, rozkouše kabel od notebooku a bez mrknutí oka pomočí nový gauč.

Pokud si myslíte, že takovou situaci vyřešíte trestem, jste už vážně mimo. Prašťte kočku a příště najdete loužičku v posteli






Pakliže jste ale schopní všechny tyto aspekty kočičí osobnosti akceptovat, čeká Vás krásné a harmonické soužití. (S tím, že Vy budete otrok a kočka otrokář).

(Aby to nevyznělo jako jeden velký „hejt“ na čičiny domácí – samozřejmě jsou to úžasná stvoření a mnozí z nás je bezmezně milují. Navíc se v nich skrývá mnoho dobrého, o tom ale zase jindy)


A co Vy? Máte doma kočku / chcete si ji pořídit? A jak se psychicky vyrovnáváte s její přítomností? Docházíte na nějaké speciální terapie? 

45 komentářů:

  1. ahoj! článeček asi pošlu Davčovi, o kočičce vášnivě uvažujeme; na naše klubíčko hrůzy se šíleně těšíme :)  ale křeslo mu teda nepůjčíme!:D:D a nějaký vraždění školky, pfff, psa to aspoň vždycky přestane bavit; není to s mazlením závislé na rase kočky nebo tak?:) některé chtějí a jiné ne si myslím, mluvila jsem o tom s "odbornicí" :D btw existují terapie?? :O

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéé, tak to doufám, že si kočičku pořídíte! :)) Mohla by Vám dělat milou společnost, ale s křeslem se rozlučte rovnou, vážně! :D
      A s tím mňoukáním jsou obzvlášť vytrvalé. Na plemeni asi záležet bude, my máme kocourka od takové vesnické směsky a to je hrozná blbka, tak je asi po mamince :D Je pravda, že kamarádka má kocoura a ten je zlatíčko:)
      S terapiemi to byl vtip, ale zapátrala jsem na netu a vážně existují kočičí terapie i terapie pro páníčky!:DD

      Vymazat
  2. mám kočku co vypadá jako kocour a když se protahuje, tak mi připomíná buldoga. myší jí jak had. Ale je venku, doma bych zvíře nechtěla, stačí že se mi uzavíráme, ještě do toho nutit je. A taky by se mi po ní nechtělo uklízet :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D :D Haha, hezká charakteristika. S venkovními kočkami je to snadné, většinou se o sebe postarají samy:)

      Vymazat
  3. Super článek, pobavil mě :-D Kočky miluju, už od mala jsem ji chtěla mít a když jsme se přestěhovali do baráku, konečně se mi sen splnil :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, to jsem ráda :)) Je hezké, že sis splnila sen..a kočička nezlobí? :D

      Vymazat
  4. Anduli tohle je krásný článek, já jsem nikdy kočičku neměla, ani nikdo z rodiny ale jsou to zlatá zvířata! Taky mi přijdou trochu harrypotterovské, nevím, kočku mám s tím světem tak nějak spojenou :D. Doufám, že někdy mudu mít svoji čarodějnou parťačku :D
    Moc bych Ti chtěla poděkovat za kometnář, který jsi mi napsala, úplně mě dojal :D. To je tak krásné, číst, že někdo má rád můj úsměv, hned jsem se musela usmát :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koukám, že jsi také zarytý HP fanoušek! :D Ony jsou takové samostatné, nezávislé a tajemné duše ty čičiny, něco je na nich hrozně fascinujícího :)
      A jsem moc ráda, že Tě komentář potěšil, však byl také myšlen upřímně a vážně by ses měla usmívat pořád a zlepšovat tak lidem kolem sebe den! :))

      Vymazat
  5. Jeee clanky o kockach! Pada mi tady na mobilu net ale o vikendu budu doma a vsechny clanky si pekne prectu :) ... Jinak zitra odpoledne uz to asi nestihneme po prijimackach, ale budu tu od pondeli do stredy znovu :) hlavne v utery nebudu mit odpoledne moc co delat a nebo ve stredu bych odpoledne chtela zajit na spartu na tenis, tak se muzeme domluvit a rada bych te potkala :) klidne napos na mail: vavrinovamichaela@gmail.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj ahoj, omlouvám se, vůbec jsem nestíhala, přišly uzávěrky, testy, tak jsem se zavřela doma a studovala :/ Nicméně pokud to ještě stále platí, snad bych mohla ve středu :)) napíšu na mail!

      Vymazat
  6. *gmail.com a domluvime se :) ty v Praze bydlis? :))

    OdpovědětVymazat
  7. Jéé jasan ! uzivam si neskutecne ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je dobře!:)) POzdravuj prcky! :D

      Vymazat
  8. Jak jsem četla "klubíčko hrůzy", tak jsem místo "Samuel" četla hned "Samael", sám pekelný kníže. :-D
    To se mi na kočkách líbí, že jsou osobnosti a nelze si je koupit. Mrkni na FB na "Nuclear Holocats", dělají bezva oblečení, angažují se v akcích na umisťování kočiček a sdílejí fotky svých kočičáků. :-)
    A opožděně (promiiiň :-D) reakce na tvůj komentář: DĚKUJI! ♥ Kdysi jsem narazila na stránku "Baculky", kde ženské psaly, jak jsou spokojené a že manžel miluje jejich faldy, vykrmuje si je a kdesi cosi. Možná. Ale je to extrém stejně jako hladovění. Těžko říct, co se jim skutečně honí hlavou.
    Co plánuješ na víkend? :-) Zítra pojedu mrknout na westernové závody do jednoho moc pěkného areálu "Hanácký dvůr", tak se těším, konečně "moje" sezona. ;-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha, pekelný kníže - to označení ovšem není daleko od pravdy. Pekelný je a jako kníže se chová. Nehledě na to, že občas i pekelně smrdí :D
      Díky za tip na stránku, ta mě bude určitě bavit! :D
      Jinak nemáš vůbec zač:) Také jsem právě na podobné stránky několikrát narazila a přijde mi to zvláštní... působí to na mě nezdravě. Člověk by prostě měl vypadat tak nějak normálně, ani se nepřežírat ani nehladovět. Zkrátka by mě jen zajímalo, zda jsou takhle opravdu spokojené, protože mi přijde,že stejně mají neustálou potřebu rýpat do hubených holek, což leccos dokazuje.
      Hele o víkendu jsem se poflakovala s kamarády, pili jsme pivo, pak jsem teda studovala, ale to jen v mezičase, válela si šunky na plovce...paráda:D
      Hanácký dvůr...to mi něco říká:D A na westernové závody bych hned jela! Pamatuji si svoje první a poslední v Radotíně, to byl zážitek :D :D

      Vymazat
  9. To je krásný! :D :D
    My máme taky kocourka, ale bydlíme na vesnici v rodiném domku a to je hnedka o něčem úplné jiném :) V baráku může jen do místností, kde není koberec a naučil se to. Sice se občas snaží, ale nemůže a nejde :D
    Článek mě ale upřímně pobavil! :D :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážně se to naučil? :O Páni, tak to klobouk dolů :D
      To jsem ráda!:D

      Vymazat
  10. Tenhle článek mě vážně pobavil :D Já mám doma snad tu nejnamyšlenější kočku na světě, ale miluju jí a za nic na světě bych jí nedala :) i když je to taková mrcha :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) To je hezké! Takový nenávistně láskyplný vztah :D :D

      Vymazat
  11. Měly jsme kočičky dvě, bohužel ta moje už není mezi námi.. Od té doby ségry kočička je "pánem domu!" :D všechno žrádlo je její, běda jestli jí ráno (klidně ve 4h v noci) nepustím ven, protože spí u mě v pokoji :D Nemůžu sedět v obýváku přece na JEJÍM místě! :D Máme i pejska, taky fenku... ze začátku byla kočka uražená, ted jsou kamarádky, ale pořád mi tak nějak přijde, že kočička je tím hlavním, kdo má posl. slovo! :D Jsou to prostě potvory a přesně tak, nevychováš je, ani kdybys od rána do večera nedělala nic jiného :D A proto to jsou tak zvláštní stvoření, mají svou palici :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to mě mrzí..
      Divím se, že se holky takhle spřátelily, ještě když jsou obě stejného pohlaví:) A kočka bude mít vždy poslední slovo, to nezměníš :D
      Přesně, to je mi na nich na druhou stranu hrozně sympatické, jak jsou své a nenechají si do ničeho "kecat":)

      Vymazat
  12. Teď jsi mě hrozně pobavila, děkuju :D. Strašně mi to připomnělo našho Mourka. Je hrozný nevděčník. Babička ho našla odhozeného z paneláku, tak jsme si ho vzali, a on se k nám na oplátku chová jako král. Nejvíce mne ale baví, když si lehne do meziokna, kde má super výhled jak do kuchyně, tak na zahradu. Ale jako chlap se nechová. Od koček je kolikrát dohryzaný a myší se taky bojí, ale kapsičky a maso, ty musí být pánovi naservírovány, jiank se nám odvděčí poškrábanými dveřmi a okenními rámy. Taky je hrozně fajn ta jeho povýšná chůze - zvednutý ocas, hlava a takový ten výraz. Ono, je sice den ode dne blbější (čím déle je vykastrovaný), ale ta jeho přítulnost je úžasná :). I přes ty nešvary koček, je mám ráda, a našeho Mourka obzvlášť <3:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já děkuji, jsem ráda, že se článek líbil! :)
      Koukám, že Mourek je sympaťák! Správný zhýčkaný jedinec :D Kočka sousedů, co bydlí v přízemí, také takhle vysedává v meziokně, vždycky mě pozoruje, když jdu kolem :D ¨
      A s tou kastrací - také mám podezření, že čím je starší, tím víc hloupne :D

      Vymazat
  13. Moc hezky napsáno :) U nás doma se vystřídalo plno koček. A když myslím plno, tak myslím fakt plno :D Ale žádná mi nepřirostla dokonale k srdci, protože za to, že jsem je pořád někde vodila, tahala za ocas, mě začaly nenávidět a pěkně mi to odplácely :D Teď máme dvě malá roztomilá koťátka, tak doufám, že ta na mě nebudou tak zlá :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Luci :)
      :D Haha, koukám, že máme společné decentní tyranské sklony, já takhle trápila babiččiny slepice. Jinak venkovní kočky většinou bývají takové separatistky s člověk ani nemá tolik šancí si na ně zvyknout:)

      Vymazat
  14. Kočku nemám, bohužel. Chtěla bych, ale tak ve vzdálené budoucnosti, až budu bydlet sama :-D Respektive ne u rodičů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak snad se poštěstí :) Taková kočka je dobrým společníkem, aspon si doma člověk nepřipadá tak sám:D

      Vymazat
  15. já mám doma dvě kočičky :) sice mě někdy hrozně štvou, když všude něco ničí/škrábají, když se vám vyčůrají do postele nebo do bot, ale to nic nemění na to, že je miluju a nevím, co bych bez nich dělala :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak. Sice si neustále stěžuji, jak mě ten můj macík štve, ale nedala bych ho ani za milion :))

      Vymazat
  16. Skvely clanek, dost jsem se pobavila :) vsechno co pises je pravda, ale presto bych ty nase 4 chlupace nebymenila, i kdyz u nas jede valecek na obleceni kazdou hodinu a chlupy jsou snad i na vypranym obleceni! A kdo rika, ze kreslo neda, tak se proste plete, u nas se uz sedi na zdmi nebo na mici (protoze na tom se neudrzej, abx ho taky zabrali, i kdyz to uz taky zkouseli a povedlo se jim ho propichmout :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, to mě moc těší! :) S těmi chlupy je to věčná potíž, pořád se musím ometávat, oklepávat...
      A s tím míčem mě to tedy rozesmálo:D

      Vymazat
  17. A přesto kočku pořád chci, počítám se vším. :D Ale uvažovala jsem i o dvou mazlíčcích, ať si na sebe hned od malička zvyknout, no uvidíme, co mi nakonec doma skončí. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také jsem chtěla dvě kočičky, ale ještě že jsem si to rozmyslela! :D Na druhou stranu by se třeba rvaly spolu a nechaly by napokoji gauč :D

      Vymazat
  18. Už dlouho si přeju pořídit si koťe,ale trochu jsi mě odradila,jsem teď trochu na vážkách :D :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Článek je trochu nadnesený, ale je třeba se připravit na to, že opravdu přijde pár věcí zničit a počůrat, hlavně ze začátku to není sranda :D

      Vymazat
  19. Tvůj článek mě moc pobavil :D Taky jsem si chtěla pořídit kočku, ale nakonec jsme si koupili pejska :) Sestra má bohužel na kočky alergii, takže by to nedělalo dobře :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem moc ráda!:D Alergie na kočky je bohužel hodně rozšířená a bývá snad nejhorší, prý že mají nejvíce alergenů :/ S pejskem si zase ale člověk užije daleko více zábavy:)

      Vymazat
  20. Jako šťastná nemajitelka kočky jsem se dobře pobavila :-D
    Líbí se mi a moc, ale jen ty na obrázku, které mají roztomilý kukuč, ale mít to doba? Ne. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prý šťastná nemajitelka :D Teď jsi mě rozesmála.
      Kočka asi není pro každého:)

      Vymazat
  21. Odpovědi
    1. :D haha, díky! Mám své zkušenosti no:D

      Vymazat
  22. Jojo kočky jsou svině..vždycky se lísají akorát když mají hlad :D. Ale i tak jsou stejně roztomilé :D

    OdpovědětVymazat