pátek 30. ledna 2015

Příhody z hor


Zdravím,

Před chvílí jsem si konečně sedla po náročném dni. Celý den jsem strávila na svahu, jsem příjemně utahaná a konečně jsem chytila zdravou barvu v obličeji. Horský vzduch je jako pohlazení po duši a v tenhle moment mohu s jistotou říct, že mi ke štěstí vůbec nic nechybí. Popíjíme vínko a u toho jsem se rozhodla sesmolit takový útržkový článekpříhod, které se zde stihly na necelé 2 dny odehrát.



středa 28. ledna 2015

Jídlo jako nejlepší (ne)přítel

Zdravím,

Původně jsem chtěla napsat něco jednoduššího – jakýsi oddychový článek – třeba plný fotek a pár řádků k tomu. Ale poslední dobou to nějak neumím. Neustále přemýšlím a napadají mě další a další témata, o kterých bych se mohla rozepsat do aleluja. Doufám tedy, že Vás čtenáře to stále ještě baví. (Upřímně klobouk dolů před Vámi, kteří ty slohovky čtete až do konce :D)


Jídlo v dnešní době hýbe světem, mám pocit, že víc, než kdy dřív. Máme ho neustále na očích. Doma má většina z nás plnou ledničku a špajz, i v těch nejzapadlejších ulicích najdeme desítky kebabů, palačinkáren, fast foodů… I do menších měst se dostaly kuchyně různých kultur jako indická, mexická, turecká, francouzská nebo řecká. V televizi na nás často vyskočí nějaký pořad o vaření. Na internetu na nás v postranních sloupečcích vykukují všemožné reklamy, dovozy jídla až pod nos…

No zkrátka - jídlu se nevyhnete, ani kdybyste chtěli. Jsme těžce konzumní společnost a jídlo představuje ohromný byznys.



(Stačí se podívat na jakoukoliv akci – pouť, trhy, přednášky, koncerty – tyto akce jsou doplněné o čím dál tím větší množství nejrůznějších stánků s občerstvením.)

Řekla bych, že z toho důvodu je poměrně těžké zachovat si s jídlem normální a zdravý vztah.

Je zcela běžné, že vztah k jídlu spadne do jednoho ze dvou extrémů.

A jídlo se tak stává nejlepším přítelem nebo naopak nejnenáviděnějším nepřítelem.

pondělí 26. ledna 2015

SEBELÁSKA aneb jak se mít rád

Zdravím a přeji krásný den Vám všem,

Nedávno jsem se zde na blogu ptala, jaké články by Vás nejvíce potěšily. Na asku mi přišel dotaz, zda bych nemohla napsat něco na téma – jak se mít rád/a.

Původně jsem se do toho nechtěla pouštět. Nad tímto tématem jsem uvažovala již dávno, ale nutno poznamenat, že nepatří zrovna k těm nejlehčím na zpracování.
Ale přeci jen jsem vkročila do horké lávy.

Mít se rád?
Co to vlastně znamená?
Co všechno to obnáší?

A hlavně – jak se to sakra dělá?




pátek 23. ledna 2015

Fotografie a jejich kouzlo

Ahoj!

Dnešní článek bude z trochu jiného soudku – nebude se týkat jídla ani cvičení, dokonce si tentokrát ani nebudu hrát na odborníka na lidskou psychiku (dobře, to kecám, nějaké chytré rádobypsychologické řeči musí padnout vždy!).

Tento týden jsem si udělala neplánovaně naprosto volný den. Po 14 dnech konstantního učení, psaní prací, chození do posilovny, domácího cvičení, vaření… jsem toho měla dost. Potřebovala jsem zastavit a jeden den dělat pouze to, co mě baví a těší (o tom, že jsem stejně většinu odpoledne prospala, teď pomlčíme).

A tak jsem po delší době vytáhla foťák, abych vyfotila něco jiného než jídlo. A byla to příjemná změna. Nicméně fotky se mi nepovedly tak, jak jsem si představovala, takže 99% z nich letělo do koše. Nedá se nic dělat, každý den není posvícení. Alespoň jsem tedy usedla k počítači, projela starší složky s fotkami z různých míst a situací a rozhodla se z nich udělat takovou menší kompilaci.

Než ale přejdeme k fotkám samotným, leží mi v hlavě ještě jakási úvaha, volný proud pocitů a myšlenek.
(Občas jsem zkrátka citlivá dušička a mám ,,,,,,,,,,,,,uměleckou""""""""" potřebu se takto vyjádřit)


Co je to fotografie? V čem spočívá její kouzlo?

Fotografii vnímám jako něco úžasného. Jako způsob, jak zachytit jedinečný okamžik. Jak zachytit to, co v běžném uspěchaném tempu života nevnímáme, co nepozorné lidské oko ani nepostřehne. Fotografie v sobě může kromě barev, světla a vhodné kompozice obsahovat také vzpomínky, emoce, chvilkové nálady a kouzlo okamžiku. Dobrou fotografií je pro mě takový snímek, který umí navodit atmosféru, vyvolat pocity a učarovat. Spustit proud myšlenek.

Dobrý fotograf pro mě není ten, kdo má snímek dokonale ostrý, perfektně vykreslený a objekt zájmu se nachází ve zlatém řezu. Dobrý fotograf je takový, který zachycuje kouzlo a předává ho dalším lidem.

Mrzí mě však, že většina fotografického čarování probíhá digitálně, na obrazovkách a tak trochu mimo realitu. Držet v roce skutečnou fotografii je totiž něco zcela jiného, než se dívat na soubor pixelů na obrazovce. Mrzí mě, že se postupně vytrácí fotoalba a kolikrát jsou nahrazovány tisícem složek s bezduchými cvaky bez hlubšího významu. Mrzí mě, že digitální fotoaparáty a paměťové karty nám dávají možnost fotit obrovské množství okamžiků, které pak ale ztrácejí význam a i my se v nich nakonec ztrácíme. 

Nepovažuji se za dobrého fotografa, ale fotím s láskou a doufám, že jednou budou moje fotografie vyzařovat TO NĚCO, co ostatní možná osloví.





sobota 17. ledna 2015

NUDA <--- a to je co?

Ahoj!

V minulém článku jsem se Vás ptala, jaký typ příspěvků byste nejvíce ocenili. Víceméně z toho vyplynulo, že je to vlastně jedno (:D), ale v hlavě mi utkvěl jeden komentář zmiňující, zda bych nenapsala článek o svém volném čase. 



Tak tady je - NEMÁM VOLNÝ ČAS.

Nejlepší článek, co jsem kdy napsala.

Jedeme dál!

Haha, dělám si samozřejmě srandu. Ráda přeháním a ráda si stěžuji. Ale faktem bohužel zůstává, že od září mám volného času na nějaké svoje kraviny aktivity vážně pomálu. Vlastně si nepamatuji, kdy jsem naposledy zažila situaci, kdy bych si řekla: Ty jo, já mám dneska volno celý den, co jen budu dělat? Většinu svého volna totiž trávím cvičením nebo učením se.

Vyhovuje mi mít poněkud aktivnější (někdy až šílený) režim, nemám ráda dny, kdy jen sedím na zadku a nic se neděje. Nicméně přiznávám, že si po takových dnech přeci jen občas zastesknu, čistě z nostalgie - vzpomínka, jak jsem před X lety měla tuny a tuny volného času. 

středa 14. ledna 2015

Co jsem do pusy strčila 0.9

Zdravím,

Přemýšlela jsem, co dnes napsat, ale pak jsem došla k názoru, že mých ,,chytrých" řečí v poslední době bylo víc než dost, tudíž to dnes bude jen a jen o jídle.

Každopádně se Vás chci zeptat - Jaké články byste nejvíce uvítali? 
Mám mnoho nápadů, ale většina z nich se týká poměrně vážných témat - jedná se o články o PPP, především psychologicky zaměřené. Posledních pár článků bylo také v podobném duchu, proto se ptám - nepotřebujete změnu? Něco oddechového, ze života? 
Budu ráda, pokud se vyjádříte v komentářích :-)

A teď již k tomu jídlu! Poslední díl Co jsem do pusy strči...( achjo, co to bylo za zkrat, když jsem tenhle název vymýšlela?!) byl někdy na začátku listopadu. Ale přesto se mi mnoho fotek nenahromadilo, především kvůli ranní i večerní tmě. Závidím těm, kteří mají natolik dobré fotoaparáty nebo domácí osvětlení, že fotky vypadají stále nádherně. S našimi nažloutlými světly se totiž čaruje hodně těžko a obecně máme doma světlo hodně tlumené. Proto se Vám tedy omlouvám za nedostatek a kvalitu fotek.

Banánové lívanečky s kokosem, jogurtem a tvarohem

Znáte takové to, jak máte na první stránce časopisu tu nejhezčí fotku a lákavý titulek, ale obsah už nic moc?
Tak přesně tohle bude ten případ  :D Nejhezčí fotka na úvod. 


neděle 11. ledna 2015

Věčná únava - proč a co s tím?

Zdravím a přeji krásnou neděli!

Dnes už mám za sebou cvičení a před chvílí jsem dojedla i výborný oběd, teď už jen se natáhnout a vrhnout se do toho všeho učení. Jelikož se mi ale hrozněultramoc nechce, radši jsem šla napsat článek - jak typické. Možná za chvíli i uklidím celý byt, umyji okna a nakreslím Mona Lisu.

Tento článek jsem se rozhodla napsat, protože se jedná o téma, se kterým mám poměrně dost osobních zkušeností a také proto, že se sešlo již několik dotazů na podobnou oblast - a tou je ÚNAVA.



středa 7. ledna 2015

Roztržený pytel plný FITNESS

Ahoj!

Zdravím Vás v novém roce. Doufejme, že bude stejně víceméně dobrý a víceméně v pohodě jako ten předchozí. Dodatečně Vám všem přeji hodně štěstí, zdraví, lásky, radosti a pohody. (A sama sobě přeji, ať v roce 2015 nekončí má studia :D)

Původně jsem neměla v plánu psát článek, jelikož mě hodně nepříjemně tlačí čas a kvůli častým nemocem mě nejspíš čekají komisionální zkoušky z francouzštiny (což je jako by mě někdo nutil se plazit kravskými lejny s pavouky pod tričkem), nicméně tahle myšlenka mě trápí už dlouho a cítím nesmírné nutkání se o ní podělit. 

Také jste zaregistrovali ten obrovský BOOM fitness a zdravého životního stylu?