středa 28. ledna 2015

Jídlo jako nejlepší (ne)přítel

Zdravím,

Původně jsem chtěla napsat něco jednoduššího – jakýsi oddychový článek – třeba plný fotek a pár řádků k tomu. Ale poslední dobou to nějak neumím. Neustále přemýšlím a napadají mě další a další témata, o kterých bych se mohla rozepsat do aleluja. Doufám tedy, že Vás čtenáře to stále ještě baví. (Upřímně klobouk dolů před Vámi, kteří ty slohovky čtete až do konce :D)


Jídlo v dnešní době hýbe světem, mám pocit, že víc, než kdy dřív. Máme ho neustále na očích. Doma má většina z nás plnou ledničku a špajz, i v těch nejzapadlejších ulicích najdeme desítky kebabů, palačinkáren, fast foodů… I do menších měst se dostaly kuchyně různých kultur jako indická, mexická, turecká, francouzská nebo řecká. V televizi na nás často vyskočí nějaký pořad o vaření. Na internetu na nás v postranních sloupečcích vykukují všemožné reklamy, dovozy jídla až pod nos…

No zkrátka - jídlu se nevyhnete, ani kdybyste chtěli. Jsme těžce konzumní společnost a jídlo představuje ohromný byznys.



(Stačí se podívat na jakoukoliv akci – pouť, trhy, přednášky, koncerty – tyto akce jsou doplněné o čím dál tím větší množství nejrůznějších stánků s občerstvením.)

Řekla bych, že z toho důvodu je poměrně těžké zachovat si s jídlem normální a zdravý vztah.

Je zcela běžné, že vztah k jídlu spadne do jednoho ze dvou extrémů.

A jídlo se tak stává nejlepším přítelem nebo naopak nejnenáviděnějším nepřítelem.



Ani jeden z těchto stavů není zdravý jak po tělesné, tak po duševní stránce. Oba tyto extrémní vztahy začnou člověka svazovat a omezovat, vyústí to v jakousi závislost. Stáváme se jídlem doslova posedlí.
Jídlo najednou dostává zcela nový rozměr.

Již to není pouze palivo a nutnost k přežití, stává se jakousi pomyslnou berličkou – pomocí jídla si můžeme začít řešit vztahové problémy, vlastní komplexy nebo ho můžeme vnímat jako způsob léčby nějaké nepříjemné situace či události, která nás postihla.

Je třeba si uvědomit, že s jídlem bychom neměli spojovat emoce.
Jistě – je fajn si užít dobré jídlo v dobré společnosti, ale netřeba mu přisuzovat příliš velkou hodnotu.

Dám si dortík, protože na něj mám jednou za čas chuť, tak proč ne. Je dobrý? Je. Pochutnala jsem si? Ano. A teď jdu dělat něco jiného. Nebudu nad dortíkem přemýšlet jako nad kamarádem, který mi pomohl uvolnit stres. Protože pak by mě to svádělo k tomu toho kamaráda volat pořád. Vždy, když budu mít nějaký problém.



Jídlo není způsob terapie. Nemůžete zajídat své problémy, to k ničemu nevede, akorát si zaděláte na další. Najděte si nějaký jiný způsob, jak se uvolnit, oprostit se od stresu a řešit krizové situace.

­­­­­­­­_______________________________________________________________________________

To samé platí i v opačném případě – pokud se jídla začnete bát a vnímat ho jako nepřítele.



Je dobré začít přemýšlet o jídlu s určitým odstupem. Vnímat ho jako nutnost k přežití. Jako palivo – sílu, kterou dodáváte svému tělu, aby mohlo správně fungovat. Zajisté toto palivo může být dobré, dokonce by mělo, protože věřím tomu, že když člověk jí to, co mu chutná, tělo to přijme daleko raději a pozitivněji. Není ale třeba tomu příliš podléhat a ustavičně nad jídlem přemýšlet.

Večer uleháte do postele a hlavou se Vám víří myšlenky jako: Co zítra budu snídat? A co si dám k obědu? A co budu svačit? A co dobrého upeču? nebo Zítra si musím jídelníček hlídat! Musím to zaopatřit tak, abych měla vyvážené B, T a S. Co když to překročím? A co když máme upeče ten svůj domácí koláč, který mám tak rád/a a já neodolám?
A co takhle usínat s nějakou příjemnou myšlenkou – třeba o tom, jak si zítra ten den užijete. A nebo zkrátka tu hlavu vypněte, to je před spaním vůbec nejlepší (i když mně se to říká, já ulehám a zapínám filosofický mód).

Uvědomte si, že jídlo Vám nijak neublíží, pokud si k němu zachováte zdravý vztah. V rozumné míře Vám neublíží ani to nejtučnější a nejsladší jídlo. Navíc pokud ho sníte s chutí a bez výčitek, nemůže se Vám stát už vůbec nic.
Zastávám názor, že pokud Vám leze kuskus i očima a představa, že ho znovu jíte k obědu místo maminčiny svíčkové, Vám protáčí žaludek, je daleko lepší si dát tu svíčkovou. Kuskus byste totiž jedli s odporem, což neudělá žádnou dobrotu a ještě si danou potravinu znechutíte.

Celý obsah tohoto článku krásně vystihuje věta: Jez, abys žil. Nežij, abys jedl.



Zkuste tedy přistupovat k jídlu bez výraznějších emocí, zkuste zapojit selský rozum. Vyhnete se tak začarovanému kruhu odpírání, strachu, stresu a obav o svou postavu.
Pro každého je norma toho, co je normální, trochu jinde. Nejděte si proto styl, který Vám vyhovuje. Pokud Vám bohatě stačí jíst 3x denně větší porce, nejste unavení, nemáte hlad a problémy s váhou, jezte 3x denně. Nemá cenu se nutit do 6 menších jídel, pokud by Vás to mělo akorát stresovat a nutilo by Vás to nad jídlem neustále přemýšlet.

A další rada na závěr – nečtěte tolik, nehledejte na internetu a nesledujte, co kdo jí. Upusťte od toho všeho, pokud chcete mít zdravý vztah k jídlu i sami k sobě. Především na internetu naleznete nezměrné množství článků týkajících se jídla – co, kdy a kolik toho jíst. Skáčete od jednoho k druhému, až se v tom začnete ztrácet a hlavu budete mít jako balón. Je fajn sledovat na instagramu různé účty s dobrými recepty a nechat se inspirovat, ale sledovat, co a kdy jí jakási Amanda z Californie – to už zavání nezdravou posedlostí.

Jezte s chutí a příliš o tom nepřemýšlejte. Jezte s láskou – nikoliv však k jídlu, nýbrž k sobě samým -  s vědomím, že dodáváte svému tělu vše, co potřebuje, aby bylo spokojené. 





41 komentářů:

  1. Naprosto zbožňuji tyto tvoje články. Vždycky do mě napustí novou energii. A hlavně máš ve všem pravdu! já tedy nad jídlem přemýšlím- ta část "co si dám ke snídani, obědu" ... to jsem přesně já :D ale nedělám to s tím, že bych si něco vyčítala, jenom mám ráda, když vím, co a jak bude a klidně si naplánuju i dort ke snídani, sladkej oběd, nebo pohár :D a taky mě netrápí. když se mi plány změní :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě neskutečně těší :) Takové komentáře mi zase dodávají energii a chuť produkovat další články:D
      Jistě, pokud nad tím člověk přemýšlí tak nějak ,,lehce" a nemá problém, když něco není podle plánu, je to naprosto v pořádku.)

      Vymazat
  2. Krásně napsáno, měly by se všechny slečny uvědomit, že jídlo je každodenní součástí, a většinou i tou nejpříjemnější v našem životě :P Když si z toho udělají nepřítele, je to jen jejich smůla:(( Já si klidně dávám tečky (a někdy sakra velké) po jídlech i vícekrát za den, užívám si to, nechci život jen přežívat (nad stresem z jídla apod.), ale naopak prožívat - s jídlem všude kolem:DD
    A jak já ráda říkám - miluji jídlo a jídlo miluje mě :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jídlo je rozhodně příjemná záležitost a je škoda ho proto vnímat jako něco děsivého nebo zlého.
      Je vidět, že to bereš s nadhledem a takovou lehkostí a vidíš, jak Ti je fajn a jsi zdravá a v pohodě :) Základ je pozitivní myšlení - i u jídla :)

      Vymazat
  3. Ahoj ahoj! Dneska jsem poprvé zavítala na Tvůj blog a strávila jsem zde asi hodinu, protože je opravdu čtivý, pozitivní a originální! (A ještě k tomu plný dobrého jídla a běhání:)) Rozhodně tu nejsem naposled, protože se mi tu fakt líbí.
    A pod tento článek bych se mohla podepsat - miluju jídlo a objevování nových chutí, ale občas se dostanu do extrému, že si dám o trochu víc a pak následují velké výčitky..snažím se však tyto stavy mírnit :)

    P.S: lezení na stěně je super, určitě tam někdy zavítej!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj,
      Jsem moc ráda, že jsi na blog zavítala a těší mě, že se Ti tu líbí! :) Takový komentář vážně potěší.

      Je fajn, že si to uvědomuješ a snažíš se o změnu :) Občas to ale ujede každému, co si budeme povídat :D

      Lezení je jeden z nejlepších sportů, lezla jsem asi rok a půl, ale pak toho kvůli nedostatku času nechala :( Musím si zase někdy vyhradit den a jít na stěnu :)

      Vymazat
  4. Myslím, že hodně lidí má problém si od jídla "držet odstup". Jsou tu lidé "požitkáři", kteří si rádi dopřejí a pochutnají si. Bohužel si občas dopřávají až moc.
    Já osobně jsem jídlem jednu dobu svou životní situaci jídlem řešila a nedopadlo to zrovna nejlépe, takže jsem do budoucna určitě poučena.
    Teď se ho snažím brát spíše jako palivo, nevázat se k němu tolik, netvořit si s ním žádný vztah. Jenomže to zas jiní oponují "Jak si to jídlo můžeš neužívat? Co z toho máš?" Takže myslím, že tu vždycky budou různé názory, ostatně jako na všechno ostatní. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Požitkáři jsme trochu asi všichni, také si ráda občas dopřeji, ale je dobré to držet v rozumné míře a hlavně si tím něco nekompenzovat a nespojovat si jedení například s tím, že nemám žádný romantický vztah nebo mě dneska někdo naštval. To je rozdíl mezi zdravým a nezdravý přístupem :)
      Ani tak nejde o to si neužívat jídlo, samozřejmě, že bychom si ho měli užívat, ale není to středobod Vesmíru :)

      Vymazat
  5. Mám tvoje články moc rád, ale v tomto ti budu trochu oponovat. Především zastávám názor, že jídlo je lék, ale i jed. A každý by měl postupem času přijít na to, co mu prospívá a co škodí. Já na to přišel až po čtvrt století, ale jsem za to moc rád. Jídlo je můj přítel a ano, je to závislost, ale závislost, která nikomu neubližuje(pokud nepočítám koncerny na výrobu potravin, kuchaře v restauracích, co neradi mění přílohy a příbuzné, kterým pak tu a tam odmítnu chod). Spousta lidí má zdravotní problémy a k jejich potlačení stačí jen změna jídelníčku, ale je to pro ně moc velká oběť a nebo se radši budou ládovat prášky. Například můj kamarád, v 25 měl infarkt a ani to ho nepřimělo ke změně jídelníčku a k redukci váhy(a jelikož jsem ho ani já doposud nepřesvědčil, tak se opravdu bojím o jeho další osud). Ano, máš pravdu, že jídlem by člověk neměl zajídat emoce, ale na druhou stranu správně zvoleným jídlem člověk dokáže být ve větší pohodě. A že bychom neměli jídlu přisuzovat moc velkou hodnotu? Já myslím, že to, z čeho naše tělo žije, je to nejdůležitější a právě proto bychom mu měli přisuzovat obzvláště velkou hodnotu. A to souvisí s tvým minulým článkem, pokud se má člověk mít rád, tak by si měl uvědomit, že má svému tělu dopřát nejlépe jen to, co mu neuškodí. Samozřejmě, že to takhle zní moc fašisticky a realita je mnohem barvitější, ale chtěl jsem se k tomu vyjádřit J

    Měj se krásně a piš dál!

    Filip

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Filipe,
      jsem ráda, že jsi vyjádřil svůj názor. Článek možná vyzněl trochu jinak, než jsem chtěla. Nebylo to myšleno tak, že bychom neměli věnovat pozornost tomu, co jíme -to bychom měli. A o to větší pozornost by tomu měli věnovat ti, kteří mají nějaký zdravotní problém, popřípadě chtějí dosáhnout určitých výsledků.
      Spíše jsem chtěla zdůraznit, že je třeba si dávat pozor na to, aby vztah k jídlu nepřerostl v nezdravou závislost. Znám totiž hodně lidí, kteří jsou jídlem doslova posedlí a nemyslí skoro na nic jiného. Nehledě na to, že zajídat svoje emoce může také vést k obezitě a tím pádem zdravotním problémům.
      Brát jídlo jako něco samozřejmého a přistupovat k němu s lehkostí - to by měl dle mého názoru dělat každý. Ti, kteří na tom nejsou nejlépe zdravotně, si samozřejmě musí hlídat skladbu jídelníčku. A neméně důležité je poslouchat svoje tělo. Jen si zkrátka jídlem něco nevynahrazovat:)

      Hezký den:)

      Vymazat
  6. Opět moc hezký článek :) Pro mě je jídlo prostě takové potěšení, taková radost :) Ale spíš v tom smyslu, že mě prostě baví vařit, baví mě si to jídlo na tom talíři "udělat hezké" a co nejvíc miluji, když mě prostě nic nehodí a já si v klidu a hezky pomalu můžu to jídlo připravit a pak v klidu vychutnat :D Hlavně víkendové snídaně! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Je skvělé, že Ti jídlo dělá radost, tak by to mělo být. Také si ráda nachystám hezky talíř, protože pak víc chutná:) Ale zároveň to neberu jako jedinou a největší radost dne :D

      Vymazat
  7. Pod tohle se podepisuju! Hlavně pod to, kolikrát denně jíst.
    Já sama jím 4 denně (snídaně, oběd, svačina, večeře). Radši si dám vééélkou snídani v podobě jakkékoliv kaše nebo nějaké alternativy buchty a uspokojím chuťový buňky, než se nutit do malé svačinky. :D
    Jsem ráda, že jídlo beru jako to "palivo" a moc dobře si uvědomuju, že auto by bez pohonné hmoty také nejela a jsem ráda, že jsem před tím rokem a pár měsíci dostala rozum, nebo mě osvítilo nebo co to vůbec bylo a začala jíst tak, jak jím, protože šťastnější a psychicky vyrovnanější jsem nikdy nebyla. :D Sice si jídlo den do předu plánuji, ale je to spíš proto, že to mám ráda jasný a srovnaný a je to pro ten klidný průběh dalšího dne, kdy nemusím vymýšlet, co si zrovna za půl hodiny udělám k obědu. :) Samozřejmě když mám chuť na něco určitého - změna! :D Hlavně mě to naučilo potřebnou věc do života a to vařit si a neštit se syrového masa :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že to vidíme stejně :)
      Prostě je to o tom si najít, co Ti vyhovuje. Je super, že sis to takhle srovnala, ono to pak s psychikou dělá doslova divy :) Já když přestala řešit jídlo, pociťovala jsem čím dál tím větší úlevu - také si často naplánuji třeba oběd na další den, ale čistě kvůli nákupu. Podívám se, co doma je a z toho uvařím. A jak píšeš - když není chuť, tak to změním :)
      Jinak závidím přístup k masu, já z toho mám pořád hrůzu, kuřecí zvládnu, ale jinak musím volat jiného člena rodiny :DD

      Vymazat
  8. Mám strašně ráda tvé filosofické články! :) Vždycky, jako bys mi mluvila z duše a často se v nich poznávám a uvědomuji si spoustu věcí, které jsou kolem mě nebo je dělám já a beru je jako normální, jenže ony normální vlastně vůbec nejsou. Dřív jsem jídlem byla fakt posedlá, den dopředu jsem si psala, co sním a v kolik hodin to sním a pokud se stalo něco, co by mi můj plán překazilo, byla jsem neskutečně zoufalá. Momentálně to sklouzává do fáze, kdy jím kvůli nějakému pocitu-buď radost, úzkost, smutek, strach...proto se mi moc líbí věta ,,s jídlem bychom si neměli spojovat emoce". Je to naprostá pravda. Nemělo by se to přehánět, samozřejmě by si člověk měl jídlo užívat, ale ne aby se jídlo stalo středem našeho vesmíru a přemýšlet nad ním celé dny a noci. Je spoustu jiných a důležitějších věcí, na které se soustředit, než na to, co si dát zítra k obědu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě hrozně těší :) Pokouším se psát takové články, aby pokud možno někomu něco daly :)
      Napsala jsi to hezky - jídlo je skvělé si užívat, ale nesmí se z toho stát takové naše téměř jediné a největší potěšení :)

      Vymazat
  9. Další super článek :-)
    Jídlo by prostě nemělo být to nejdůležitější. Já jsem sice plánovač a vím třeba i týden dopředu, co budu vařit na obědy, ale to jenom proto, abych věděla, co nakoupit a tak. Ale uvažovat pořád jen o tom, co a kdy budu jíst, to mě ani nehne.
    Jinak já si jídlo ráda užívám, hlavně mě baví jeho prostřednictvím dělat radost druhým - třeba přichystat snídani do postele muži :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Leni :)
      Přesně takové plánování je úplně normální, také to tak máme, abychom doma měli přehled, co je třeba koupit. Problém je, když si někdo plánuje jídla do puntíku přesně a běda, když to nevyjde.
      To je pěkné :) Také ráda vařím pro ostatní, ono to pak dostává úplně jiný rozměr, než když si člověk vyvařuje čistě pro sebe.

      Vymazat
  10. Článok sa ti viac ako podaril. Súhlasím so všetkým. Kedysi som mala veľmi nezdravý vzťah k jedlu - resp. som ho nenávidela a bála sa ho. Dnes to vnímam inak. Našla som si štýl, ktorý mi vyhovuje a som za neho rada. Niečo na spôsob IIFYM - ale nie tak celkom. Skôr by som to nazvala zdravý životný štýl - 80:20 s určitými opatreniami - dávam si pozor na vlákninu - nie na B,S,T ako je to pri IIFYM :-) Vždy som mala s vlákninou problém a ako bezlepkáč jej mám výrazný nedostatok - takže si to musím ustrážiť - tých 26g denne minimálne :-) Ale sú dni, kedy od toho rada upustím - väčšinou víkendy, keď trávim čas s priateľom.
    Avšak síce rozumiem vete: Ješ preto, aby si žila, nežiješ preto, aby si jedla - dovolím si upozorniť na to, že táto veta sa dá rozumieť 2 spôsobmi - a veľmi často to bývalo motto anorektičiek. :-) Dúfam, že žiadna z nich nebude čítať tento článok a ak áno, snáď si odtiaľ neodnesie iba túto vetu.
    Pretože pointa tvojho článku je veľmi výstižná! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, jsem ráda, že se Ti článek líbí a že to vidíme stejně :)
      Je skvělé, že sis nakonec našla svou cestu, která Ti vyhovuje :) Občas si pro přehled něco spočítat, abychom si byli jistí, že tělu dáváme všechno potřebné - proč ne. Ale problém je, jakmile se z toho stane každodenní rutina, bez které bychom byli nervózní a nedokázali si dát něco mimo plán.
      Vidíš to, ani jsem nevěděla, že tohle může být jejich heslo. Je pravda, že se na tu větu dá podívat ze dvou stran... Ale doufám, že nádech celého článku je jasný. Nicméně tomu, aby si to někdo převzal po svém, stejně nezabráním.

      Vymazat
  11. No teda! skvělý článek! Ty jsi hodně na ty psací, co? :) Musím se (ač nerada) přiznat, že se mi do jejich štení nikdy moc nechce..:D Ovšem do těch tvých se začnu raz dva! a celkem mě děsí, že před spaním právě přemýšlím nad jídlem... že při dělání snídaně už plánuji další snídani a snídani v sobotu a večeři v neděli.. Jenže jak to odnaučit? :/ jsem ráda, že aspon dokážu jíst bez maker! ty si je počítáš? já osobně jídlo miluji!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc! Já jsem psací až příliš, pořád bych něco smolila, ale kdo to má pak číst? :D Kolikrát se do toho čtení nechce ani mně (podle toho pak vypadá struktura textu, hrubky a překlepy :D). Takže mě těší, že Tě baví články číst :)
      Tohle je bohužel součást PPP, ale věř tomu, že to bude jen a jen lepší:) Postupně se budeš cítit čím dál tím svobodnější.
      Jinak makra si vůbec nepočítám, to by mi ještě scházelo :D Přijde mi to jako hrozná otrava, radši čas věnuji něčemu jinému.

      Vymazat
  12. ahoj :) musím ti poděkovat za komentář u mě na blogu, že mě sem zavedl! :)
    mám ráda čtecí blogy a určitě se sem budu vracet!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, já děkuji, že jsi sem zavítala a moc mě těší, že se Ti zde líbí! :)

      Vymazat
  13. Souhlasím! Jídlo hýbe světem! U mě osobně se střídají neskutečné stavy. Jsou dny, kdy bych snědla úplně všechno a je mi to jedno, další den jsem zas přesvědčená, že je na čase držet dietu..a tak se to neustále střídá dokola. Počítám, přemýšlím, mám výčitky.
    Největším lákadlem je asi instagram a celkově internet. Dokud člověk nekoukal na fotky různých blogérek, "instagramérek"..byl v pohodě, ale s fotkama káviček, zákusků, těstovin, hamburgerů roste i chut! :(

    ...//Instantní krása//...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel je to tak.
      Tyhle vlny moc dobře znám, je to hrozně svazující a hlavně stresující. Člověku je to nejdřív jedno a pak se trápí. S tím instagramem a blogem máš pravdu - dráždí to chuťové buňky. Ale je jen na nás, jak s tím naložíme:) Nejlepší je tomu dát volný průchod, snažit se nenechat se jídlem tolik ovlivňovat a svazovat.

      Vymazat
  14. Děkuju :) Maturitu zvládneš, když to vidím zpětně, tak to byla opravdu pohodička. Ale taky jsem stresovala samozřejmě :D K článku...No je to bohužel dneska už tak. Málokdo má opravdu zdravý vztah k jídlu a hlavně je to šílený byznys. Nejen prodej jídla, ale všichni ti dietologové, dealeři prodávají "zázračné" hubnoucí pilulky a podobně. Děs. Přitom by stačilo, aby lidi uvažovali trošku a jedli to, co jejich tělo potřebuje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No doufám, slyším to od všech, že to nebylo tak hrozné, tak snad... :D
      Vidíš, všechny ty dietology a takzvané výživové poradce jsem úplně zapomněla zmínit, to je další věc, co hýbe světem a především lidskou psychikou.

      Vymazat
  15. Miluju články o jídle :-)
    Musím říct, že jím hodně a hodně i sladké. Jinak se ale považuju za někoho, kdo jí poměrně zdravě (Ok, jak říkám, když vynecháme to sladké). Od té doby, co jsem byla chudokrevná si dost hlídám skladbu živin, což je výhoda. V tomhle ta chudokrevnost byla přínosem. A nějaké ty malé hříchy...well, to se vyběhá. Snad :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsme dvě:)
      Malé hříchy se vždycky ztratí (alespoň v takové filosofii docela spokojeně žiju:D). Je pravda, že jakmile člověk prodělá určitou nemoc nebo je nějakým způsobem omezen, začne o jídle více přemýšlet, ale v tom dobrém smyslu .)

      Vymazat
  16. Perfektní článek k zamyšlení, sama jsem důkazem, že moc přemýšlení nad jídlem škodí... U někoho to jde až do extrémů (třeba u mě), jako je i záchvatovité přejídání... Ale bojuju, a věřím, že svůj boj vybojuju..! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji)
      Záchvatovité přejídání je také docela častým strašákem dnešní doby, věřím, že je to velmi nepříjemná záležitost...ale Ty to určitě zvládneš, líbí se mi, že k tomu máš takový odhodlaný přístup! DRžím palce! :)

      Vymazat
  17. Naslouchat své tělo a dopřát mu to, oč si žádá. To je to, co je hlavní :)
    Fit Maddie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak! Jen kdyby to bylo trochu jednodušší! :D

      Vymazat
  18. ty tvé články mi opravdu vždy mluví z duše, přesně nad tímto jsem také nedávno přemýšlela :) bohužel se tomu vyhnout nejde, málokterý člověk (nepočítaje většinu normálních chlapů :D) nad jídlem neuvažuje a nehlídá si ho / se z toho přemýšlení o něm nepřejídá. je to špatně, ale dokud na nás bude jídlo koukat ze všech stran, asi se toho nezbavíme :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V tomhle přesně závidím chlapům! :D Přesně tak, je těžké sám na sobě pracovat, když se tomu v podstatě nevyhneš :/

      Vymazat
  19. Jestli si něco na internet chodím ráda přečíst, jsou to tvé úvahové články. Jsou mi sympatické, protože téměř na všechno mám úplně stejný názor. Navíc v tobě a svým způsobem vidím můj vzor. :)
    Jak jsi napsala, jídlo je všude. Přikládá se mu až moc velká hodnota proto se nelze divit, že se část populace pohybuje v extrémech. Já se osobně nemůžu dočkat, až se mi povede pořádně uzdravit a jídlo nebude středobodem mého vesmíru. Je dobré mít nějaké základy zdravého stravování, ale myslím, že je okolo toho až zbytečně velký humbuk. Zdravé je vlastně všechno v rozumné míře, když se na to budeme dívat pozitivně. Co je na tom, že třeba rádi snídáme koblihu. Vykompenzuje se to například zdravým obědem. Nesnáším ty útočníky, kteří do pusy nedají a kousíček cukroví, protože je to skrytý zabiják a nikdy rozumný by ho jíst neměl. Navíc zdravý životní styl a stravování není o tom, mít k večeři lehký salát s vejcem bez žloutku. Na to už bohužel spousta clean eaterů nemyslí...
    Znovu děkuji za článek, jako vždy se ti moc povedla vyjádřit hlavní myšlenka. :)

    roxyshealthyland.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teď jsi mě hrozně potěšila, děkuji:) Jsem ráda, že se Ti články líbí a že si z nich třeba něco odnášíš. Jen za vzor mě raději žádným způsobem neber! :D

      Přesně jak píšeš - jídlu se přikládá až příliš vysoká hodnota. Pak se kolem něj všechno točí no a člověk se začne točit v začarovaném kruhu.
      Podobně vnímáme i zdravé stravování... prostě nehnat to do takových extrémů a nehlídat si každou makroživinu. Pak to akorát lidi stresuje a nastává krize. Buď jíš 100% clean a nebo jíš nezdravě? Co to jako je? Kam se poděl zlatý střed?

      Vymazat
  20. Večer uleháte do postele a hlavou se Vám víří myšlenky jako: Co zítra budu snídat? A co si dám k obědu? A co budu svačit? A co dobrého upeču? - No ano, to je přesně ono... :D safra

    OdpovědětVymazat
  21. ahoj, sledujem tvoj blog uz dlhsie a tento clanok presne vystihuje moj sucasny problem... necely rok bojujem s anorexiou, ktora sa strieda so zachvatami prejedania, niekedy mam pocit ze som na jedle doslova zavisla, stale nad nim uvazujem, planujem si co budem jest, som schopna si naplanovat jedalnicek aj tri dni dopredu, k tomu si vzdy pocitam kalorie, zlozenie jedla, stale pozeram nejake recepty... proste mi to zabera vacsinu mojho volneho casu, ktory by som mohla vyuzit zmysluplnejsie, bohuzial neviem ako z toho von, mam obrovsky strach, ze ked sa prestanem kontrolovat velmi priberiem, podarilo sa mi schudnut 30 kil, sice mam BMI len 15, kazde kilo navyse by pre mna znamenalo cestu spat a strasne depky, snad sa mi raz podari pochopit ze hodnota cloveka ne je umerna cisle na vahe ci brat jedlo len ako potrebu a nie ako zmysel zivota... este raz dakujem za tvoje clanky, je to prijemne citanie :)

    OdpovědětVymazat