pondělí 26. ledna 2015

SEBELÁSKA aneb jak se mít rád

Zdravím a přeji krásný den Vám všem,

Nedávno jsem se zde na blogu ptala, jaké články by Vás nejvíce potěšily. Na asku mi přišel dotaz, zda bych nemohla napsat něco na téma – jak se mít rád/a.

Původně jsem se do toho nechtěla pouštět. Nad tímto tématem jsem uvažovala již dávno, ale nutno poznamenat, že nepatří zrovna k těm nejlehčím na zpracování.
Ale přeci jen jsem vkročila do horké lávy.

Mít se rád?
Co to vlastně znamená?
Co všechno to obnáší?

A hlavně – jak se to sakra dělá?






Sebeláska, sebeúcta, sebevědomí – co mají tato slova společné? SEBE. Když se tedy vydáme hledat jádro-původ těchto slov, dojdeme pokaždé k sobě. Takže u sebe to začíná, probíhá a končí.

Jako lidé jsme každý originál a přesto toho máme mnoho společného. Někteří z nás byli obdarováni od přírody určitými jistotami a vyšším sebevědomím. Někteří si ho vypěstovali v průběhu života, postupně se utužovali a své jistoty si získávali nebo za ně bojovali. Některým sebevědomí tak nějak spadlo z nebe s věkem.
Někteří ho také ale mohli v důsledku určitých událostí ztratit, potlačit nebo na něj úplně zapomenout. A pak jsou tu tací, kteří se narodili jako malý, nejistý uzlíček nervů, který moc neví, co si počít.
Každý jsme jiný, přesto máme něco společného.

Každý máme totiž to své Já, kterého bychom si měli vážit, hýčkat ho a žít s ním v určité rovnováze. Samozřejmě jako u všeho platí i tady – všeho s mírou. Dnes se ale nebudeme bavit o přehnaně vysokém, popřípadě „uměle vytvořeném“ sebevědomí.

Dnešní článek píšu částečně pro sebe, ale především pro Vás, které něco trápí, tíží, nedokážete se sami se sebou srovnat, nedokážete se přijímat se všemi nedostatky i kvalitami. Nedokážete sami sobě dát dostatečnou lásku.

(Jak jsem již psala – tohle je těžké téma, nejsem psycholog a dokonce ani Děd Vševěd, abych dávala zaručené rady, jak se mít rád. Nic takového totiž neexistuje. A každý si musí najít svou vlastní cestu. Každý jsme strůjcem svého štěstí.)




Zasloužíte si to nejlepší
To si pamatujte.
Mnohokrát jsem se totiž setkala s uplakanýma očima, které na mě hleděly a zcela vážně mi řekly: „Myslím, že si nezasloužím být šťastný/á.“
Tohle je přímo zkázonosná věta. Pokud si Vy sami nebudete myslet, že máte právo na to být šťastní, mít se rádi a být spokojení, kdo pak bude? Jak pak můžete po světu chtít, aby všechno klapalo podle Vašich představ, když tomu sami nevěříte? Ono přesvědčení, hluboké přesvědčení, musí vycházet z Vás. Ne nadarmo se říká, že lidská mysl má neuvěřitelnou moc.
Pamatujte si, že ať už jste v životě udělali cokoliv, sebehorší věci, přesto máte právo na to být spokojení a šťastní. Lidé dělají chyby, však nejsme stroje. A právo na štěstí není podmíněno tím být krásný, úspěšný, chytrý nebo obecně dokonalý člověk.





Nevyčítejte si zbytečnosti
Mohla jsem to udělat lépe/jinak, jsem hrozná. Nestojím za nic.“
Další formulace, která Vás může úspěšně zavést do pekel sebenenávisti. Mnohdy úplně zbytečně, kvůli maličkostem. Zopakuji to znovu – jsme lidé a děláme chyby. Nemůžete po sobě vyžadovat permanentní 120% výkon ve všech oblastech. Dostáváte se tím do konstantního stresu, napětí stoupá, požadavky se kolikrát zvyšují, nejste schopni je splnit, upadáte do deprese, nesnášíte se, opět zvyšujete požadavky, opět se dostáváte pod tlak… zkrátka je to začarovaný kruh.
Není nic úlevnějšího, než si prostě říct: „No tak jsem to nezvládla. No a co.“
Věřte, že i ti nejchytřejší, nejkrásnější a nejúspěšnější lidé občas něco nezvládli. Taková zkušenost Vás může jen posílit. Pokud si nebudete chybu vyčítat, přejdete ji s tím, že se stalo, co se stalo, a budete se snažit se poučit a pro příště se takové chyby vyvarovat, získáváte sílu a utužujete se. Na druhou stranu, pokud se budete držet za hlavu, trhat si vlasy a chybu si pořád dokola vyčítat, o všechnu sílu se nakonec připravíte.
Myslete na to, že děláte co je ve Vašich silách – a kolikrát jste ani v tu chvíli nebyli schopni to udělat lépe nebo jinak. Proto nezůstávejte zablokovaní v minulosti.




Neporovnávejte se
Tento bod je důležitý především pro ženy.
Neustálé pokukování po ostatních, jak co dělají, jak vypadají, jak se chovají. Neustálé jedoucí rovnice v hlavě vypočítávající, jestli tamta blondýna u vedlejšího stolu má vyšší koeficient přitažlivosti než Vy, zda náhodou tamta vysoká, štíhlá brunetka nemá náhodou vyšší IQ a sexy přítele.
Vykašlete se na to.
Tohle Vám bude akorát ubližovat. Pochopte, že můžete být nejlepší verzí sami sebe, ale nemůžete být někdo jiný.
Uvědomte si, že na světě existuje něco jako genetika, která dává lidem vlohy-předpoklady pro určitý vzhled či charakterovou vlastnost. Nemůžete chtít vlasy jako Petra a postavu jako Jana, protože Vy nejste ani Petra ani Jana. Vy jste Vy. A věřte, že jste krásní a úžasní. Každý svým způsobem jsme. A věřím, že na každého čeká ten NĚKDO, kdo tohle všechno ocení a bude dotyčného milovat se vším všudy.
Přesně z tohoto důvodu nejsem velkým zastáncem inspiračních stránek a obrázků. Jelikož mám pocit, že díky tomu si v hlavě stanovujeme určité ideály, kterým se chceme přiblížit a v honbě za něčím rádoby dokonalým kolikrát zapomínáme na to, kdo vlastně jsme a co nám bylo od narození naděleno.
Proto je důležité si své chyby a nedostatky připustit a následně je přestat jako nedostatky vnímat. Bude to těžké, ale naučte se mít rádi svou díru mezi zuby, silnější stehna nebo nezkrotné vlasy. Protože to je to, co Vás činí jedinečnými.




Respektujte se
Žijeme ve společnosti, denně jsme obklopeni nejrůznějšími lidmi, a abychom dosahovali spokojeného soužití, je třeba se vzájemně respektovat. Aby Vás ale mohli respektovat ostatní, musíte opět začít u sebe.
Za příklad si vezmeme třeba paní Novákovou, která se snaží projít davem na Národní. Paní Nováková se pokouší prostoupit dav s hlavou sklopenou, očima upřenýma do země a rukama v kapsách. Ostatní do ní vráží, mačkají ji, šlapou jí na nohy. Jeden mladík jí dokonce sprostě řekne, aby se mu klidila z cesty. Paní Nováková na to neřekne ani slovo, jen stále hledí do země a marně se pokouší projít.
Asi je jasné, že takhle paní Nováková nikam nedojde. Domů se vrátí okopaná, ušlapaná a zničená. Berte to jako metaforu – během běžného dne se můžete setkat s mnohými lidmi, kteří se Vás budou snažit rozhodit, urazí Vás a nebo Vás zkrátka smetou z cesty, protože jim v ní stojíte.
Nenechte se srážet, nenechte sebou cloumat. Získejte si své jistoty a staňte se stéblem trávy, které se pod náporem pouze ohne a opět se narovná. Nesnažte se být ti nejtvrdší, nejnedostupnější a nejodolnější. Jinak se při prudším náporu větru stejně zlomíte jako suchá větev. Nestavte se na odpor, ale nenechte se ani ponižovat.
Postupně si budujte zdravé sebevědomí – to znamená být si sebe vědom – svých kvalit i záporů, respektovat se. Pokud si budete jistí ve vlastních botách, podobné denní události nebo škaredé poznámky s Vámi lehce otřesou, ale pak pominou a nezbyde po nich ani památky. A to všechno se obejde bez násilí a zpětného odporu, který by akorát mohl zvyšovat agresi na obou stranách. (V tomto směru jsem zastánce pasivního odporu – to znamená nenechat si líbit něco, co je Vám nepříjemné, ale zároveň zbytečně neútočit).





Ne.
Slovo NE je základní pro spokojený život. Někteří lidé ho ale neumí říkat, proto s nimi svět cloumá ze strany na stranu a snadno se stávají obětí.
Uvědomte si, že máte naprosté právo říct ne. Samozřejmě existují určitá pravidla společnosti, které je z morálního a občanského hlediska třeba dodržovat, nikdo Vám ale nemůže v jiných oblastech diktovat, co smíte a nesmíte. Musíte spát, jíst, pít a dodržovat základní řád a povinnosti. Nemusíte za každou cenu každému vyhovět.
„Když začnu říkat ne, přijdu o přátele/nikdo mě nebude mít rád.“ – To je poměrně častá myšlenka honící se hlavou lidem, kteří jsou až příliš hodní a ochotní. Mají pocit, že pokud si najednou začnou trvat na svém a dokonce se odváží někoho odmítnout, přijdou o všechny přátele a budou neoblíbení. Ale přátelství založené na tom, že Vás takzvaný kamarád/ka zapíská a Vy poskočíte? To asi za moc nestojí. Možná tedy opravdu přijdete o pár lidí kolem sebe, ale takoví lidé za to nestojí. Naopak získáte přátele, kteří Vás budou respektovat takoví, jací jste, a bude mezi Vámi rovnocenný vztah.





Buďte sami sebou
Hrozně známá fráze, opakovaná stotisíckrát, objevující se snad ve všech magazínech a článcích.
Jenže kolikrát si říkáme, co to vlastně znamená. A JAK být sám sebou. Protože někdy je to docela složitá záležitost. Okolí na nás mnohdy tlačí, chce po nás určité výkony, které nemůžeme splnit nebo vyžaduje vlastnosti, které zkrátka nemáme. Je důležité se tím nenechat strhnout. Opět – být si vědom svých limitů.
S tím souvisí i vytvoření si vlastních názorů a jejich prezentování. Není nutné mít názor na všechno a trvat na něm hlava nehlava, naopak je skvělé být otevřený novým věcem a občas si vyslechnout takzvanou druhou stranu příběhu. Setkala jsem se však (a sama jsem taková byla a doteď občas bývám) s lidmi, kteří se měnili podle situace a podle člověka, se kterým trávili čas. Za tím se skrývá touha všem vyhovět a být se všemi za dobře, aby si o nás náhodou někdo neřekl něco špatného. No, věřte tomu, že stejně řekne. Tak to prostě je. Všem se nezavděčíte a vždy se najde někdo, komu se nebude líbit, jak vydáte, jak se chováte nebo jaké máte názory na určitou problematiku. To z Vás ale nedělá o nic horšího člověka. Každý má právo na vlastní názor a vzájemně bychom se měli respektovat. Když budete jako chameleon a neustále se měnit, abyste všem vyhověli, za chvíli můžete začít sami sebe ztrácet úplně, až nebudete vědět, kdo vlastně jste. A takových lidí je pak těžké si vážit. Naučte si tedy sami sebe vážit a buďte si vědomi vlastních přesvědčení. Přijímejte kritiku s klidem. Pokud to bude kritika smysluplná a ne jen „Jsi blbý/á / hnusný/á“, zamyslete se nad tím a sami zvažte, zda daný kritik náhodou nemá v něčem pravdu. Pak se můžete snažit danou věc změnit, ale ne násilně a neztrácejte přitom sami sebe.





Pozitivní vnímání
Zrovna jste se probudili, je Vám mizerně a máte pocit, že dnešek bude stát za hovno za starou bačkoru? Že máte tu nejhorší pleť, vlasy a vůbec Vám to nesluší. Ano, pak budete mít tu nejhorší pleť, vlasy, nebude Vám to slušet a okolí Vám to možná dá pěkně sežrat. Zkuste si to tedy otočit a podívat se na celou situaci s nadhledem. Vlasy Vám trčí do všech stran? No a co, máte pěkné oči. Čelo vám zdobí ošklivý pupínek? No a co, máte hezký úsměv. Je důležité si uvědomit, že vy nejste ten malý pupínek ani trčící vlas. Vy jste složeni z mnoha malých detailů, které tvoří celek. A ten celek je krásný. Když vyjdete z domu s touto myšlenkou a úsměvem na rtech, možná Vás tak budou vnímat i ostatní a úsměvy Vám budou mile opláceny. To, co se skrývá uvnitř, se vždy projeví i navenek.
Říkáte si, jak je možné, že je ta slečna u vedlejšího stolu v obklopení mužů, kteří se mohou přetrhnout? Přitom nevypadá jako modelka z časopisu. No – přesně proto, že jako modelka ani vypadat nechce, zkrátka se má ráda, je se sebou spokojená a vyzařuje to navenek.





Odměny a péče
Nemůžeme žít v neustálém výkonu a zápřahu. Je třeba si občas odpočinout, slevit od nároků a dopřát si nějakou tu odměnu. Přestože jste neodvedli perfektní práci nebo nedosáhli maximálního výkonu, stejně si zasloužíte uznání. A když nepřijde od okolí, musí přijít z Vás samotných. Odměňovat se můžete jakkoliv Vám bude příjemné – mohou to být nákupy, dobré jídlo nebo masáž. Nezapomínejte na sebe a dávejte svému tělu i duchu dostatečnou péči. Tím mu totiž projevujete lásku a věřte tomu, že tělo si to moc dobře pamatuje, stejně jako když mu ubližujete.
Není nic hezčího, než se čas od času naložit do vany, pustit si dobrou muziku, pak si třeba udělat voňavý peeling*, pustit si oblíbený seriál a dát si skleničku vína.
Nebo zajít na masáž, doma si dát nohy nahoru, pustit si hokej a dát si pivo.

*A zrovna tohle je dobrá příležitost k tomu se pohladit. Užít si to. Vnímat každý kousek těla pozitivně, protože je to Vaše součást. Je to tělo, o které se musíte dobře starat, protože jiné nedostanete. Tělo, které má možná svoje nedostatky, ale slouží Vám po celý život.





Sebelítost = zkáza
Velmi důležitý bod nakonec. Pokud se budete utápět v sebelítosti a neustále fňukat, že je všechno špatně, že za to nestojíte a nic nemá cenu - je to cesta do pekel. Tady neplatí žádný jemný přístup, prostě musíte zvednout prdel zadek z gauče a vykročit vstříc světu. Je to boj a svět umí být krutý. Ale je to jen a jen Váš boj. Každý bojuje, někdo více, někdo méně. Ale nemůžete se prostě vzdát a svalit se na záda. To k ničemu nevede a akorát Vám bude ještě hůř a hůř. Nevyhledávejte tedy lítost sami od sebe, ale ani od druhých, protože lítost nikdy nikomu nepomohla. Pochopení je něco jiného, ale lítost Vás stahuje jako těžký kámen ke dnu. Udělali jste chybu? Ano. Je Vám mizerně? Ano. Vidíte všechno černě? Ano. Ale jde se dál. Protože dělat chyby není slabost, cítit se mizerně není slabost. Vzdát se, to je slabost. A Vy nejste slabí. Máte mnohem větší sílu, než si myslíte. 
Vstaňte proto a pokračujte v boji. Vyhrajete tak sami nad sebou, nad svým osobním ďáblem, který Vás chce stáhnout do temnost a hezky si Vás tam pěstovat. 
Vstaňte s vrhněte se do života, protože přes všechny útrapy stojí za to. A nikdy nevíte, co hezkého na Vás čeká - přeci to neprosedíte doma v sebelítosti! 

(Na téma sebelítost bych se mohla rozepsat hodně, proto tomu věnuji další - samostatný článek.)





Nevím, co více bych ještě mohla dodat. Napsala jsem snad všechno, co mi leželo na srdci. Možná se tomu tématu budu znovu věnovat někdy v budoucnu.
Musím říct, že tohle je pro mě poměrně dost emotivní téma, jelikož jsem si prošla lecčím a dodnes je pro mě těžké mít se ráda a přijímat se taková, jaká jsem. Ale učím se a vím, že jsem na dobré cestě.





I Vám všem přeji, abyste se na sebe naučili dívat s láskou, respektem a pochopením. Protože Vy si to zasloužíte. 

38 komentářů:

  1. Myslím, že tento článek ocení opravdu hodně lidí. Zejména dívek, které mají tendenci nemít se ráda se vším všudy. Já si myslím, že u mě se to změnilo až postupem času. Dříve jsem si všímala každých drobností, řešila každou hloupost. Dnes už vím, že to bylo zcestné.
    Ráda se určitě mám, i když asi nejtěžší bod pro mě byl a bude Neporovnávat se. To je prostě v každém z nás (dle mého bez rozdílu pohlaví). Možná to dělá i dnešní doba, kdy je internet zahlcen fotkami dokonalých žen (modelek, hereček, zpěvaček...) a mužů (sportovců, modelů, herců, zpěváků...), které nám bych pletou hlavu. V mém případě jsem zahlcována na FB fotkami všech těch fitness dokonalých těl, takže občas jsem z toho byla zmatená. A samozřejmě jsou tady i normální lidé, kamarádi, rodina, blízké okolí, se kterými se srovnáváme. Já to tak dělala třeba i ve škole, srovnávala jsem výkony svých spolužáků se svými. Ono to tady tak nějak podvědomě asi pořád je...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doufám, že článek někomu třeba pomůže si něco uvědomit nebo ho nějak podpoří na jeho cestě.
      Je možné, že z toho někdo postupem času dospěje, je fajn, že sis to dokázala sama uvědomit.)
      Ono to porovnávání podle mě hodně souvisí jednak se sociálními sítěmi a také se týká především lidí, kteří se pohybují ve fitness kruzích, protože to k tomu přímo vybízí. Je super se nechat motivovat a říct si třeba: "Chtěla bych se přiblížit tomu, abych měla ramena jako slečna X", ale ne :"Chci a musím mít ramena jako slečna X, jinak nebudu spokojená".
      Jinak s tím podvědomým srovnáváním se máš asi pravdu, bylo to tady odjakživa - školkou a výtvarným kroužkem počínaje, pokračujíc ve škole a práci.. bohužel.

      Vymazat
  2. protože dělat chyby není slabost, cítit se mizerně není slabost. Vzdát se, to je slabost. A Vy nejste slabí. Máte mnohem větší sílu, než si myslíte.

    v zivote jsem udelala jednu velkou chybu,s tou velkou chybou stale jsem,a oddaluji si vic a vic cloveka se kterym jsem prozila hodne ,jenze si rikam,...kdyz opustim toho cloveka se kterym jsem,dokaze se semnou tamten clovicek aspon bavit??a prave v tuhle chvili bych si mela rict.riskni to. tenhle clanek byl zase jak jinak super a drzim palce v prijimani se takova jaka jsi,protoze jsi uzasna a mame te radi!:)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na tohle můžu poradit jediné - upřímnost, otevřenost a zase upřímnost. Nevím, co se stalo, tak nevidím do jádra problému, ale říct to otevřeně je téměř vždy jediná a správná možnost. Přestože člověk musí počítat s případným nepochopením. Tak či tak je to nejlepší varianta, protože jinak ubližuje sobě i tomu druhému, pakliže v sobě něco ,,drží". Tak a já držím palce, ať už se stane cokoliv:)

      Jinak mockrát děkuji, takové podpory, byť virtuální, si vážím. Proto přesně miluji blogování - člověk se cítí v určitém spojení se čtenáři, přestože nedochází k osobnímu kontaktu. :)

      Vymazat
  3. Super článek, určitě si ho budu muset přečíst ještě znovu :-) A vidím, že v některých oblastech mám dost mezery, třeba je pro mě (s perfekcionalistickou povahou a jako prvorozenou) strašný problém přijmout, když udělám chybu nebo něco nezvládnu...nebo říkat ne taky moc neumím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát děkuji a jsem ráda, že se líbí. Já si ho možná zpětně také budu číst, když se v tom budu plácat a trochu tápat :)
      Každý máme to svoje, ale je naprosto super, že si to uvědomuješ, protože to je první krok k tomu se snažit na sebe neklást takové nároky a přijímat se i s chybami :)

      Vymazat
  4. Myslím, že zdravá sebeláska je třeba ke spokojenému životu. Pokud nejsem spokojeni sami se sebou, nebudeme spokojeni ani v životě. Je důležité mít se rád, občas být sobec a myslet na sebe (ve zdravé míře, samozřejmě). S přiměřeným sebevědomím jde všechno mnohem lépe a věřit si v obtížných situacích nám jen pomůže. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, hezky jsi to napsala :) Jakmile člověk není spokojený, zkrátka se vnitřně trápí a už se to veze.

      Vymazat
  5. Tohle je vážně dokonalý článek- přečetla jsem ho doslova jedním dechem. V každém slově jsem cítila pravdu, povzbuzení a motivaci. I když třeba u toho porovnávání se- já se třeba porovnávám ráda, je to pro mě motivace- buď k něčemu dojít a nebo vidět, že jsem na tom lépe. Vcelku musím říct, že se mám ráda- taky proč bych neměla, když se svým tělem budu žít až do smrti. Nemůžu ho vyměnit. A i když si občas na sebe zanadávám, tak to beru pozitivně :)
    jen tak dál :) těším se na další články, protože ty máš všechny články skvělé ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát děkuji za tak milý komentář, vážím si toho a jsem ráda, jestli Tě článek oslovil :)
      O motivaci jsem psala u prvního komentáře - je fajn se inspirovat a pokusit se přiblížit nějakému pomyslnému ideálu,ale je dobré zachovat zdravou míru a nesnažit se BÝT jako onen ideál :)
      A je krásné, že se máš ráda, to s tím tělem jsi napsala hezky:)

      Vymazat
  6. moc hezky píšeš, zaujalo mě toto téma, protože je hodně lidí, kteří se nemají rádi..sama se docela vidím v tom porovnávání, ačkoliv bych neřekla, že se nějak porovnávám, ale občas mám takové chvilky a ujede mi to a pak se cítím smutně..a měla bych se začít mít víc ráda, protože pak z člověka vyzařuje větší energie a radost ze života :)

    http://gethealthyandfitwithus.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji:) Je pravda, že o tomhle tématu se mluví hodně. A bohužel existuje mnoho nešťastných lidí, kteří se trápí.
      Je to v podstatě neustálá práce sama na sobě, tak držím palce a ať je těch radostí co nejvíce! :)

      Vymazat
  7. Skvělý článek! výborná motivace :) a těším se na článek o sebelítosti :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát děkuji, jsem ráda, že se líbí :) Článek bude brzy:)

      Vymazat
  8. Hrozně pěkně napsaný článek!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, těší mě, že se líbí.))

      Vymazat
  9. Tento článek je uplně skvělý a výborně se čte, úžasně píšeš:) Sama jsem měla se sebevědomím značné problémy, po příchodu na střední jsem se tak nějak začala mít víc ráda, pořád to ale není ono. Například přítele mám o něco radši než sebe a i on sám mi říká, že to není dobře. Já to vím a cestou k sebelásce stále kráčím><

    http://carolinegrey.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát díky, to potěší:)
      Je to dlouhá a kamenitá cesta, ale určitě míříš správným směrem, tak držím palce, ať se máš jen a jen radši :)

      Vymazat
  10. Já byla zdravě sebevědomá, ale jak píšeš na začátku kvůli negativním událostem sem o ně začala přicházet. Teď se začínám dívat na svět jinýma očima nebo se o to alespoň pokouším. Po ulici chodím s hlavou vztyčenou a už nekoukám do země. Nejhorším bodem se mi zdá říkat "ne!" a mít vlastní názor.. ale to se časem vypiluje ;) :) ...Moc pěkně napsaný článek :)

    Víš co je nejhorší? Ten bod "pozitivní vnímaní“ …Třeba chci být pozitivně naladěná. Dokonce jsem se dobře vyspala, mám dobrou náladu a vím, že bude pěkný den. Pak si uvědomím, že celý ten pěkný den strávím s negativním člověkem, který jen nadává a vidí všude problém. Ty se snažíš usmívat a neřešit každou kravinu, ale ten člověk stále mluví a mluví, že tě dokáže naladit na jinou vlnu. Jako by z tebe vysával energii a ty začneš být unavená a stejně negativní jako dotyčný. ..možná to k tomu nepatří, takže se omlouvám za dlouhý komentář, ale měla jsem potřebu to napsat :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mrzí mě, že Tě potkaly takové události, ale určitě jsi na dobré cestě ke spokojenému životu :) Zrovna s tím NE a vlastím názorem také značně bojuji, někdy je to vážně těžké, když na člověka okolí tlačí a snažíš se nedostat s nikým do konfliktu.

      A musím se až pousmát nad tím druhým odstavcem, protože přesně takového člověka mám ve své blízkosti denně. Neustále negativní, na všechno si stěžuje, všechno je špatně. Když jsi trochu citlivější, samozřejmě to hned chytáš od něj a už se vezeš také. Tohle je smutné a je na to asi jediná rada - dotyčnému se vyhýbat. jenže někdy to není možné. Tak si to prostě snažit nepřipouštět... ale je to vyčerpávající.
      A vůbec se neomlouvej, naopak jsem ráda, když článek vyvolá nějaké další téma nebo evokuje diskuzi .:)

      Vymazat
  11. Naprosto geniální článek!! Většinou k Tvým článkům mám potřebu napsat dlouhatánský komentář, ale tentokrát nevím, vážně nevím, co říci...Je tak skvělé,že můžeš tolika lidem pomoci, možná si ani neuvědomuješ, jak důležitý takový článek může pro některé lidi být!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát děkuji, Péťo, zase jsi mi udělala radost :) Pokud takový článek může někomu byť jen trochu pomoci, pak splnil svůj účel. Tohle je ta krásná věc na blogování - můžeš předávat zkušenosti nebo se podělit o své myšlenky s ostatními a ty to může inspirovat nebo jim pomoci:)

      Vymazat
  12. Naprosto geniální článek!! Většinou k Tvým článkům mám potřebu napsat dlouhatánský komentář, ale tentokrát nevím, vážně nevím, co říci...Je tak skvělé,že můžeš tolika lidem pomoci, možná si ani neuvědomuješ, jak důležitý takový článek může pro některé lidi být!

    OdpovědětVymazat
  13. To je chyba! Nutella je báječná :D škoda jen,že nezdravá :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Až příliš báječná ! :D Jako dítě jsem ji konzumovala ve velkém D:

      Vymazat
  14. To je chyba! Nutella je báječná :D škoda jen,že nezdravá :-(

    OdpovědětVymazat
  15. krásný pravdivý článek! mám s tímto tématem dost problémů a proto mi každá tato slova pomůžou :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, jsem ráda, že se líbí :) A ještě více mě těší, jestli Ti taková slova případně mohou pomoci. Držím palce:)

      Vymazat
  16. K tomu ani není co dodat. Všechno jsi dokonale vystihla.
    Já mám docela problém se sebeláskou. Nejde o můj vzhled už jsem se naučila se mít ráda a nepřipadám si nějak ošklivá nebo tlustá. Beru se taková, jaká jsem , i když třeba vím, že nejsem dokonalá.
    Já nemám ráda svojí povahu. Lituju se skoro pořád a přestože se snažím toho nechat a začít si víc vážit života, nejde mi to. Spíš se to pořád jen horší a já už nevím, co mám dělat. Mám pocit, že na mě všechno padá a že nic nezvládám. Vím, že bych si o tom měla s někým promluvit, ale mám z toho strach, protože si myslím, že by mě nikdo nepochopil a jí bych se pak cítila ještě hůř :( Někdy si už opravdu připadám, jako kdybych měla nějakou poruchu...

    http://kuchtimeslaskou.blog.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to dlouhá cesta. Ale je vidět, že už jsi velký kus ušla, když se dokážeš vzhledově přijímat taková, jaká jsi. Bohužel ta druhá část - přijmout se i z povahového hlediska - je podstatně těžší, přestože si mnozí myslí opak. Vzhled totiž také můžeš ještě jakž takž změnit, ale vlastní myšlení a osobnost se mění dost těžko. Někdy je to až vyčerpávající práce, neustále se snažit neupadat do špatných stavů. Jako by člověk vedl válku se svou vlastní hlavou. Proto je neskutečně úlevné se z toho čas od času vypovídat. A věř tomu, že až najdeš toho správného člověka, přijme Tě a vyslechne. Pro začátek by to mohl být třeba psycholog. Najít dobrého je někdy docela fuška, ale stojí to za to, protože třeba mně to neskutečně pomohlo už v tom, že jsem to řekla nahlas - podívala se na to s odstupem, získala okamžitou zpětnou vazbu... a celkově si hrozně ulevila. Tak neměj strach, nemusíš na to být sama :) A není to nic, za co by ses měla stydět, každý si v sobě neseme nějaký svůj pomyslný balvan, tak proč nepoprosit někoho, aby nám s ním pomohl! Držím palce, ať je líp :)

      Vymazat
  17. Tímto článkem si tématiku vystihla, dovolím si říct, dokonale. Sebeláska je něco, na co prostě návod neexistuje. Žádný článek vás nezmění najednou v člověka, který si váží sám sebe, ale dokáže alespoň nakopnout tím správným směrem jako tebe. Znám opravdu malinkou hrstku lidí, kteří se přijímají se vším všudy. Vždy je někdo s něčím nespokojený, i já. Ještě jsem se nedokázala přijmout takovou, jaká jsem, ale věřím, že jsem na dobré cestě. Člověk zahrabaný ve své sebelítostné ulitě nikdy nezažije věci jako člověk zdravě sebevědomí. I tak je ale těžké udržet si hlavu nahoře, když je v této době moderní všechny soudit. Chtěla bych se jen zeptat, jak přijímáš ty sebe? :)
    Děkuji ti za moc přínosný a objektivní článek, moc se ti povedl. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel, takový návod by se hodil:) Také znám jen pár lidí, kteří jsou v tomhle směru naprosto vyrovnaní.. je to běh na dlouhou trať, důležité je se ale nikdy nevzdávat a pořád mířit kupředu :)
      Hrozně se mi líbí, jak jsi to napsala - tu metaforu se sebelítostnou ulitou, to je naprosto přesné.

      Co se týče mě... snažím se a myslím, že je to o hodně lepší, než bývalo. Dříve jsem se vůbec neměla ráda a spíše jsem se rozdávala a snažila se být někým jiným. Dnes už si dokážu stát za svým názorem, prezentovat ho, nestydět se za sebe, říkat ne a mám i dny, kdy si vyloženě řeknu, že mi to sluší :) Jsem si vědoma svých chyb, a ačkoliv mi dělá problém je přijímat, snažím se si je nevyčítat. Věřím tomu, že už to bude jen lepší.

      Mockrát děkuji za komentář a jsem ráda, že se článek líbil :)

      Vymazat
  18. Moc pěkně jsi obsáhla jádro věci :) Vše, každý detail, který jsi napsala, je pravda.
    Horší je, že prostě ne vždy to tak lze. Sama to znám, říkám si, že musím myslet pozitivně, všechno zlé je pro něco dobré, ale někdy prostě dochází síly, trpělivost, motivace, odvaha,... A vinit sebe je to nejjednodušší. Vím, neměla bych, ale ostatním do hlav nevidím, takže nemůžu ani sledovat, jak se utápí v totožných myšlenkách.
    Musím se přiznat, že po přečtení tohoto článku mám zase více sil a chuť se někam pohnout :) A i to je pokrok a já Ti za něj děkuju.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát děkuji, jsem ráda, že se článek líbil a hlavně pokud sis díky tomu něco uvědomila a nabyla nových sil! :)
      Je to těžké, často ty síly totiž dochází a člověk má chuť všechno zahodit a prostě se na to vykašlat. Jenže to k ničemu nevede. Stejně nás to bude vyčerpávat- užírat zevnitř. Takže je zkrátka potřeba se proti špatným myšlenkám neustále stavit na odpor. A neviň sebe - nemůžeš za to, je to součást život a procesu každého člověka. Někdo to má těžší, někdo lehčí, ale víceméně tomu musíme čelit všichni :)

      Vymazat
  19. Mám velký problém přijmout sebe sama a svoje tělo, celý svůj život. Nejdřív sebepoškozování, potom anorexie, potom bulimie. Nebylo a není to příjemné, ale uvědomuju si, že já jsem já a moje tělo je moje jediné tělo, s kterým budu žít celý svůj život a měla bych si ho proto vážit. Proto se poslední dobou snažím svoji minulost odsunout a dělat věci jinak. Snažím se o sebe starat lépe a víc si věřit. Je to těžké, ale přesně takové články, jako je tento, mě posunují dál a pomáhají mi si uvědomit, na čem ještě bych měla zapracovat a co už dělám dobře :) Hrozně moc palců nahoru, skvěle jsi tohle složitý téma zpracovala. Máš můj obdiv :)
    http://livehappy-eathealthy.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je správný přístup - minulost nech minulostí, vezmi to, čím sis prošla a zkus to zužitkovat. Určitě Ti takové negativní zkušenosti v lecčems pomohly a leccos si uvědomila. Prostě je to cesta, která je hodně trnitá, ale vyplatí se jí držet :)
      Jsem ráda, jestli Ti článek nějakým způsobem pomohl a držím palce, ať je Ti jen a jen lépe :)

      Vymazat
  20. Ahoj,
    narazila jsem na tvůj blog naprostou náhodou a o to pozitivněji na mě působí. Tento článek je skvělý. Všechno začíná uvnitř a vnější motivace je jen předskokanem té vnitřní pravé, která už pak automaticky sama sebe pohání třeba právě k té sebelásce. Samotné slovo sebevědomí - jeho význam se často zaměňuje za jiný vznešenější, nebo naopak pejorativní. Osobně ho vnímám jako sebe-vědomí. Vědomí sama sebe, jaká jsem, jaká jsem byla, jaká nebudu. Myslím, že v obecném povědomí to sebevědomím pomyslně končí. Chceme získat sebevědomí. Ale ten obrázek začínající BE YOURSELF to krásně ukazuje. Možná mi tam chybí krok KNOW YOURSELF (i ve smyslu poznej sám sebe) mezi BE a ACCEPT. Vědomím sama sebe to začíná. A cesta je to opravdu dlouhá a leckdy trnitá. Je to i boj s větrnými mlýny - konzumní společnost nás nechce mít spokojenými. Když budeme sami se sebou spokojeni, nebudeme kupovat a konzumovat tolik produktů, které nám samozřejmě vůbec nepomohou, ale prodej té naděje, že třeba pomohu, to je byznys.
    Nesrovnávat se - všude na nás koukají obrázky uměle vytvořené dokonalosti. Ze zkušenosti s vlastní rodiny vím, že tahle cesta vede skutečně do pekel a takto naprogramovaný věčně se sebou nespokojený člověk dokáže soustavně ničit vše, naprosto vše bez rozdílu hodnoty.
    Ještě bych přidala bod přijetí minulosti jako hotové a nezměnitelné věci, protože taková neuzavřená zadní vrátka dokážou člověka stáhnout opravdu hluboko zpět a veškerý postup zhatit. Přijmout, uzavřít. Odložit to závaží. Pak se snáze zbavíme pocitu viny, kterou máme potřebu odčinit loajalitou a snahou zavděčit se všem za každou cenu. Žijeme svůj život, my jsme za něj zodpovědní, nikdo jiný neponese následky našich činů. Je to můj život, a proto žiji podle svých možností, schopností, plánů, podle sebe.
    Líbí se mi použité obrázky, ty barvičky jsou naprosto dokonale harmonizující. Až na to červené NO :-D
    Přeji hezký den!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj,
      mockrát děkuji za komentář, musím říct, že krásně doplnil to, co jsem nedokázala vyjádřit v článku.
      Poznání sebe samotné je vlastně základ, jakýsi pohonný motůrek, který vede k sebepřijetí. Protože jak bychom mohli přijímat něco, co vlastně neznáme. Je skvělé si tohle připustit, dát tomu volný průběh, poznávat se a dělat, co člověka těší.
      Jinak máš naprostou pravdu s tím bodem o konzumní společnosti, na tenhle aspekt jsem úplně zapomněla. Ale faktem zůstává, že žijeme ve světě, který by nás jakoby svazoval a vedl k věčné nespokojenosti. K věčné touze být lepší, chytřejší, krásnější, úspěšnější. Pak se toho leckdo chytá jako tonoucí stébla trávy. Samozřejmě se s ním to stéblo ale většinou utrhne a on zase padá do studené vody. Přitom stačí vnímat sám sebe a naučit se v tom světě plavat.
      Neodbíhat do minulosti a neupínat se k ní je dalším důležitým faktem, na který jsem zapomněla. Pakliže se příliš zabýváme minulostí, není možné žít spokojeně v přítomnosti. A vyčítat si, že jsme něco mohli udělat jinak... k čemu to je, když čas se vrátit stejně nedá? Metafora minulosti jako závaží je naprosto přesná.
      S tou zodpovědností ... mám pocit, že lidstvo obecně mám problém přijmout za sebe zodpovědnost. Proto ji mnozí připisují Bohu, někomu jinému, společnosti, světu... čemukoliv, jen aby oni nenesli tíhu sami za své činy.

      Obrázky se snažím vkládat tak, aby ladily s celkovým nádechem článku, je pravda, že zrovna to s tím NO tady hodně ruší, nicméně nepodařilo se mi nalézt podobný a méně křiklavý, který by vystihoval myšlenku.

      Ještě jednou děkuji, přesně takové komentáře mám nejradši - takové, které mě donutí se zamyslet :) Měj se krásně.

      Vymazat