pondělí 30. března 2015

Sebekoučink aneb Staňte se vlastní motivací

Zdravím!

Se sklopenou hlavou. Zase. Protože blog zeje prázdnotou už týden. Zase. Jako výmluvu omluvu je však třeba vzít v potaz, že se celý minulý týden nesl v duchu příprav na maturitní ples. Ten nakonec dopadl nejlépe jak mohl, ale o tom až v dalším článku, hned jakmile se mi do ruky dostanou fotky.

Dnes bych se chtěla věnovat tématu docela jinému. A opět trochu zabrousím do psychologie.

Původně jsem zamýšlela sepsat klasický motivační článek, ale pak jsem došla k názoru, že takových už bylo napsáno dost. Navíc - skoro každý umí otevřít instagram, vyhledat si motivační obrázky, fráze, citáty, videa... a nechat se tak nakopnout. Podstatně těžší ale je onu motivaci najít sám v sobě. 




Pokud se vám to ale podaří, je dost pravděpodobné, že se tahle vnitřní motivace stane daleko silnějším pohonným motorem, než fotky cizích lidí. 

Ať už se jedná o sport nebo jakoukoliv jinou oblast, mnozí z nás se nedokáží sami dokopat k určitému výkonu. Potřebujeme někoho, kdo by nás tak trochu popostrčil (a nebo pořádně seřval). Ten někdo může být učitel ve škole, rodič nebo třeba trenér. Motivovat nás může buď nátlakem, nebo mírnější formou - třeba pochvalou či povzbuzením. Většinou se ale jedná o možnost A = nátlak. Třeba takoví učitelé nás v podstatě dostávají do stresu, případně nám hrozí špatnými známkami, a tak nás nutí k pracovnímu výkonu. Funguje to? Ano. Funguje to dlouhodobě? Většinou ne. 

Situace se má většinou tak, že jakmile nátlak povolí, máme tendenci se vracet do své komfortní zóny a opět spadat do nicnedělání. Málokdo si řekne - ,,Tak dneska si vypočítám 30 příkladů z matiky jen tak, protože pan Novák říkal, že to jednou budeme potřebovat."

Proto si myslím, že motivace, která má vydržet a dlouhodobě nás pohánět vpřed, musí vycházet z nás samotných. Sami se sebou totiž budeme celý život, kdežto trenéři, učitelé a bohužel jednou i rodiče odejdou. Nebude nám nikdo věčně stát za zadkem a nutit nás k práci. Čím starší jsme, tím více padá tahle zodpovědnost na naši hlavu.

Neříkám, že není občas skvělé, účinné a hlavně neskutečně úlevné nechat někoho jiného, aby nás nakopnul. Ale pokud chceme dosáhnout opravdových a trvalých výsledků ve zvolené oblasti, musíme být my tím hnacím prvkem. 




Najít jistotu sám v sobě ale není lehký úkol. 

středa 25. března 2015

RECENZE - Gorilla RAW protein + RECEPT - proteinové minicheesecaky

Zdravím!

Tak nakonec se přeci jen nějaký ten článek objevil. Vůbec nestíhám, ples už v pátek, nemám nic, nevím nic, nechápu nic, jsem v prdeli. (:D) Dobře, to byl takový výlev na úvod, zapomeňte, že jste to četli. Každopádně vydržte, příští týden to snad bude trochu klidnější a já mám pro Vás připraveno mnoho témat.
Naštěstí jsem zrovna tenhle článek měla již hezky předpřipravený. Tak jdeme na to:

Dnes jsem si pro Vás připravila menší recenzi na produkty firmy Gorilla Fitness, které jsem měla možnost vyzkoušet.


A rovnou i s receptem!


 Předpokládám, že většina z Vás již o této firmě slyšela. Jedná se o e-shop, který je veden odborníky v oboru fitness a nabízí řadu produktů - od suplementů až po různé tréninkové pomůcky. V nabídce naleznete jednak jejich privátní výrobky Gorilla, ale také další skvělé produkty.

 Celkově na mě působí koncept Gorilla Fitness velmi sympaticky.
V podstatě se snaží vyjít zákazníkům co nejvíce vstříc, poradit jim s výběrem a zajistit jim kvalitní zboží. Co je úplně bezvadné, je doprava po celé ČR zdarma.

A teď již k samotnému výrobku - Gorilla RAW proteinu.



středa 18. března 2015

Síla přírody

Zdravím!

Andula a její filosofické chvilky jsou zpět! Tentokrát to bez většího okecávání vezmu rovnou k tématu článku - a tím je příroda.

Dnes jsem si totiž něco uvědomila.

Štrádovala jsem si to ze školy a přemýšlela nad tím, zda si jít zacvičit do fitka nebo zůstat doma. Měla jsem mít odpočinkový den, ale necítila jsem se vůbec unavená. Nicméně do posilovny se mi upřímně absolutně nechtělo. A pak mi to konečně docvaklo - venku je nádherně a navíc teplo - to je přeci ideální den na běh! 

Trochu jsem se před vyběhnutím bála, protože po půlroční pauze bývá první běh vážně utrpení. A také že bylo! Nakonec jsem ale vytáhla paty a naplánovala si pěknou trasu po pražských parcích. Když si odmyslím píchání v boku a funění ve stylu astmatické hrošice, bylo mi vlastně krásně. Došlo mi, že jsem poslední dobou byla neustále zavřená buď doma u učení nebo v posilovně, přestože venku už začalo jaro. Potřebovala jsem pročistit hlavu a užít si trochu pohybu na čerstvém vzduchu (dobře, ,,čerstvý vzduch v Praze" je třeba brát trochu s rezervou.)

Příroda má totiž obrovskou sílu. 

Ach ta Pálava!


Zastávám názor, že každý z nás potřebuje čas od času pobýt v přírodě. Patří to ke zdravému životu a očistí to tělo i ducha. Obzvlášť v dnešní uspěchané a hektické době plné stresu. Technologie sem, technologie tam, mobil pořád v ruce, denně u počítače, televize... To někdy může být až k zbláznění. Je dokonce vědecky dokázáno, že lidé žijící na venkově mají menší sklony propadat depresím.

Nelze popřít, že příroda může mít léčivé účinky. 

pondělí 16. března 2015

Co jsem do pusy strčila 1.0

Ahoj!

Dnes se mi vážně vůbec nechce přemýšlet, takže máte alespoň klid od těch neustálých úvah a místo toho přichází na scénu jídlo! 

Již 10. díl (haha, blog existuje rok a půl a je to teprve desátý příspěvek - to dokazuje mou lenost a neschopnost vymýšlet nové kreace) této velmi inteligentně nazvané rubriky. Ne vážně, přemýšlím, že ji přejmenuji, protože mám pokaždé chuť dát si facku, když to čtu.

Tentokrát se mi podařilo nafotit o trochu víc fotek.

A co je nejlepší?
Konečně je ráno alespoň trochu světlo!

Pokaždé vybíhám hezky v pyžamu na balkón a horlivě fotím, různě pootáčím, šteluji, upravuji, vystrkuji zadek na sousedy... dokud nejsem celá promrzlá, nedrkotám zuby a se zoufalým ,,Sakra to je kosa!" neutíkám zpět do teplíčka. V kuchyni se většinou střetnu s tatínkovým absolutně nechápajícím, avšak již rezignovaným pohledem. Jen zakroutí hlavou, povzdechne si a pronese něco ve smyslu: ,,Já ten dnešní svět asi nechápu." A jde na cigáro.

Většinu fotek jste už asi viděli na instagramu, protože jsem spamovač obecný a co není na instagramu, jako by se nestalo, že.




úterý 10. března 2015

Všichni máme právo na změnu

Zdravím!

Řekla jsem si, že dnes prostě napíšu článek, i kdyby já nevím co. Protože víc času už mít asi nebudu, spíše naopak, takže je třeba si nějakou tu hodinku ušetřit a věnovat se také Vám, čtenářům. Voilá - co jsem si stanovila, to také plním (COŽE?!) a článek je tu.



Dnes to bude další zamyšlení (a také trochu projev rozhořčení), ke kterému mě přivedl milovaný ASK. Co si budeme povídat, někdy jsou to nervy, někdy teče krev a někdy je člověk z těch dotazů až na pláč. Nicméně přestože jsem již milionkrát přemýšlela o jeho zrušení, stále si ho ponechávám. Proč? Protože ráda poradím a pocit, že někomu můžu pomoci, je k nezaplacení. A také mi tam čas od času přijde nějaká tak milá zpráva, že rázem zapomenu na všechno to zlo a musím se usmívat od ucha k uchu.

Pojďme se ale vrátit k ne tak pěkné zprávě - konkrétně ke dvou vzkazům, které mě inspirovaly k sepsání tohoto článku. 



neděle 8. března 2015

Zdravé sušenky – karobové a makové

Ahoj!

Zdravím Vás při krásné, prosluněné neděli. Pomalu, ale jistě se blíží jaro, už je to cítit ve vzduchu. Dnes jsme se vrátili z hor - a upřímně? Internetový svět mi vůbec nechyběl a nejradši bych jela hned zpátky. Bylo tam božsky, ačkoliv počasí nám přálo jen při příjezdu a odjezdu (fakt dík, Murphy!). Ještě bych si dala tak 2-3 měsíce pořádné zimy, letos se najednou ani na to léto tolik netěším, protože jakmile je příliš velké teplo, jsem pořád unavená a sluníčko jako by ze mě vytahovalo veškerou energii. Také bych si ještě chtěla užít trochu toho sněhu a snowboardingu a lyžování a bobování...

No nic, je třeba to brát pozitivně - alespoň začíná být pořádné světlo na fotky!

Původní dnešní plán zahrnoval posilovnu a horu učení, nicméně zjistila jsem, že mě bolí celé tělo z týdenního lítání po kopcích, takže cvičení nahradilo pečení. (Hora učení bohužel zůstává).

Chtěla jsem upéct něco rychlého, jednoduchého, dobrého a zároveň praktického na svačiny do školy, protože přes týden není na pečení čas ani chuť.
A tak jsem se vrhla do kuchyně a začala kouzlit (=těžce improvizovat).

Nakonec z toho vzniklo něco, co měly být sušenky, nicméně neroztekly se na plechu tak, jak jsem předpokládala, tudíž jsem to vyřešila geniálně - a nazvala to bochánky








úterý 3. března 2015

Protahování

Zdravím a přeji pěkné úterý!

Dnes mám hrozně nabitý den, od rána někde lítám a za chvíli zase vyrážím pryč - hlídat dcerku známých. Neskutečně se na ni těším, je to takové sluníčko... a ta její fantazie! To je přesně důvod, proč miluji děti - dá se s nimi doslova cestovat do kouzelných míst, jiných světů... můžete chvíli zapomenout na své starosti a vrátit se do vlastního dětství. Navíc je krásné pozorovat, jak rostou, dělají pokroky, učí se, poznávají svět. Být součástí toho všeho je dar, proto mě to tolik táhne pedagogickým směrem.
No, ale to jsem se zase zapovídala na úplně odlišné téma, než bylo v plánu. Klasika. 

Takže se raději přesuneme k hlavní náplni článku. A tím je PROTAHOVÁNÍ. 

Nejlepší cvik jako příprava na provaz


Protahování neodmyslitelně patří k jakémukoliv sportu. Celkově by se dalo říct, že patří k základům zdravého životního stylu a rozhodně bychom ho neměli nijak opomíjet.
Přesto mnoho lidí důležitost protahování podceňuje a věnuje se mu nepravidelně anebo vůbec.

Vede se nespočet diskuzí na téma, zda je protahování vůbec nutné, zda se má zařazovat před nebo po tréninku, jak dlouho, jak často, jak rychle…
Pravděpodobně neexistuje žádný univerzální návod na to, jak se protahovat.  Nicméně pokusím se sepsat článek o hlavních zásadách, na které bychom neměli zapomínat, a také přidám něco ze svých vlastních zkušeností.


Jedno je ale jasné – protahování je zatraceně důležité.

neděle 1. března 2015

Vyhlášení GIVEAWAY + Příběh z posilovny

Hezkou neděli Vám všem!

Na dnešní den jsem slíbila vyhlášení Keramické GIVEAWAY. Mimořádně svůj slib držím a sepisuji tedy článek. Zázrak! Kdo mě trochu znáte, moc dobře asi víte, že třeba s e-maily je to se mnou věčná potíž a vždy mi hrozně dlouho trvá, než odpovím. Navíc naslibuji hory doly, co všechno bude - a pak není nic, protože nestíhám (a nebo spím.)

Musím říct, že jste mě neskutečně potěšili komentáři a obecně velkým ohlasem - doufám tedy, že se Vám keramické výrobky líbily a že výherce z nich bude mít nejen radost, ale také užitek!

Když už je řeč o tom výherci...