středa 17. června 2015

Jak je to se cvičením v horku?

Zdravím!

K sepsání tohohle článku mě vedlo víkendové počasí. Sice se pak zatáhlo a začalo pršet a venku se už ochladilo, nicméně třeba v sobotu dopoledne bylo vedro na padnutí. 35°C na sluníčku. Krása.
Ať už je strašák jménem globální oteplování reálný nebo ne, léta v naší republice se mi poslední dobou zdají nějaká teplejší a nesnesitelnější. (A nebo jen stárnu a už mám návaly.)

Každopádně - cvičení v horku je poměrně aktuální téma s blížícími se prázdninami (některým už ovšem dávno začaly, haha!).

Jak tedy zůstat aktivní i při velmi vysokých teplotách, aniž by nás u toho kleplo? 




Samozřejmě to jde. Jen se někteří musí trochu více přemlouvat, jelikož vidina plovárny a kýblu zmrzliny je daleko lákavější než upocený běh a červený obličej. Najdou se ale i tací, kterým takové počasí naprosto vyhovuje. Já osobně se řadím do první skupiny a jakmile teploměr ukazuje nad 25°C, nejradši bych sebou plácla na studenou dlažbu a nechala se ovívat Ryanem Goslingem v minikraťáscích.

Pokusila jsem se tedy sepsat pár tipů - co pomáhá a čeho se naopak vyvarovat.

neděle 14. června 2015

Salát - král léta

Zdravím,

přemýšlela jsem, o čem psát a věděla jsem, že to tentokrát nebude nic psychologického ani bůhvíjak náročného. Tak jsem zvolila téma velmi jednoduché a rozhodla se psát o salátech. Ano, čtete dobře, celý tento článek bude věnován salátům. (Že bych měla jeden už i v hlavě?)

Nevím, jak to máte Vy, ale pro mě saláty nepostradatelně patří k létu. Při horkých letních dní není nic lepšího než mísa zeleniny. Chutná skvěle, obsahuje spoustu vody, takže skvěle osvěží a ochladí.

Navíc existuje tolik možností, jak si salát připravit! Může sloužit jako doplněk k hlavnímu chodu, jako překrm (nebo zákrm), ale při použití těch správných ingrediencí může takový salát vydat i za hlavní jídlo.

A co je nejlepší? Salátu můžete sníst prakticky neomezené množství. Zkrátka si nandáte plnou místu jen a jen pro sebe.
Pro mnoho lidí je to také jeden z přijatelných způsobů, jak do sebe dostat zeleninu, pakliže ji syrovou nesnesou neochucenou.

Jak jsem již psala - variant je v podstatě nekonečno, fantazii se meze nekladou a člověk může neustále vymýšlet nové a nové salátové kombinace, obměňovat dresingy a ingredience.




čtvrtek 11. června 2015

Konzerva experimentuje - novinky v kuchyni 0.2 - Nutspread, Questbar a další

Zdravím,

Hlásím se s dalším článkem, tentokrát pozitivněji laděným. Protože jakmile jde o jídlo, je vše pozitivní!

 Poslední článek tohoto typu jsem napsala zhruba před rokem, což jasně dokazuje, jak moc ráda v kuchyni experimentuji a zkouším nové potraviny. A vůbec netočím dokola vločky, banány a tvaroh. Teď v létě ještě přibyly jahody, bachaaa!

Ovšem poslední dobou jsem se neskutečně odvázala a vyzkoušela hned několik nových potravin.

úterý 9. června 2015

Když si myslíte, že jste v pohodě, ale nejste.

Zdravím,

Uff.
Kde jen začít?
To je jako s návratem z prázdnin zpět do školy- člověk tam přijde, jen zírá a neví, co má dělat. Pěknou chvíli trvá, než zase nahodí.
A tak je to i s psaním blogu - jakmile z toho vypadnu, hrozně těžko se mi vrací zpátky. Ale to se nějak zvládne.

Skoro dva měsíce zde panovalo naprosté ticho. Ani čárka. A nejen tady - i na instagramu bylo pusto-prázdno, žádné fotky kaší, žádná selfiečka. Co se stalo? 
Nevím, kde začít, ale každopádně cítím, že Vám dlužím vysvětlení.

Přeci jen nějaká dobrá zpráva - mám nový objektiv a je to paráda, tak se těšte na fotky!!


V první řadě se stala maturita a přijímačky na vysokou.
Takže volného času jsem měla snad nejméně za celý život. Ale znáte to: ,,Kdo nechce, hledá důvody, kdo chce, hledá způsoby." Takže pouze na nedostatek času to svalovat nechci a ani nemohu.
Maturitu jsem nakonec naštěstí zvládla krásně, výsledky přijímaček se teprve dozvím, ale už teď tuším, že to spíš nedopadne. Nebyla jsem totiž schopná se dostatečně připravit.

Teď již ale k jádru článku - k tomu, proč vlastně píšu. Jak jsem zmiňovala v úvodu - nemám ponětí, kde začít, a tak to asi rovnou vychrlím tak, jak mi to pod ruku přijde.

Trvalo mi pěknou dobu, než jsem si uvědomila, co se děje. V podstatě mě honily zvláštní myšlenky už od září, ale nevěnovala jsem jim pozornost a snažila se je ignorovat. Konečně si to ale dovedu přiznat a říci nahlas:

Mám problém a není mi vůbec dobře. 




Věc se má tak... PPP není nic, s čím je radno si zahrávat. Někteří tvrdí, že je to na celý život. Já si myslím, že člověk může i po PPP žít šťastně, ale je nutné, aby na sobě neustále pracoval a byl opravdu pozorný sám k sobě. Může se totiž snadno stát, že na chvíli ,,usnete na vavřínech" a máte znovu zaděláno na problémy. 

A přesně to se stalo mně. Chvíli jsem povolila pozornost, myslela si, že po 2 letech jsem přeci už dávno za vodou... a pak přišla náhlá vlna, pěkně mě semlela a doteď pořádně nemohu popadnout dech.

Zavřela jsem se do sebe, přestala komunikovat. Byla jsem jen já a mé úzkostné myšlenky. Bohužel jsem postupně odstřihávala i své nejbližší, což byla ta největší chyba. Nebudu vypisovat, co přesně se dělo, tento článek nemá být zpověď ani žádost o soucit, jen používám vlastní zkušenost jako příklad toho, čeho se vyvarovat. 

Takže pokud Vás cokoliv trápí, ať Vás tíží sebevětší blbost - řekněte to. Komukoliv, komu věříte. A Vy zase věřte tomu, že dotyčný Vám pomůže a nebude Vás soudit.
Snažte se být opravu pozorní k tomu, co se odehrává ve Vaší hlavě. Mnohdy se to zdá jako malichernost, ale pak se z toho vyklube řádný průšvih, ani nestačíte mrknout.
Pokud si budete problémy a strachy nechávat jen pro sebe, budou se hromadit...a jednoho dne pohár prostě přeteče. 
Nemusíte na to být sami. Nemusíte se zavřít před světem a plácat se v bahně. Někdo Vám může totiž podat pomocnou ruku a z toho bahna Vás vytáhnout.

Stejně tu skříňku dřív či později budete muset otevřít. Nedovolte, aby se přeplnila k prasknutí a pak Vás její obsah zavalil.



Zvláště to platí pro jedince, kteří si prošli PPP, depresí nebo jinou psychickou poruchou. Pozor na to - i když se cítíte zcela vyléčení, nelze vyloučit, že se Vám ony špatné stavy nevrátí. Tím neříkám, abyste na to neustále mysleli, byli ve stresu a čekali, kdy blesk udeří. Jen buďte otevření, mluvte o svých pocitech a i při mírných náznacích nějaké neplechy s tím raději hned běžte ven. 

Pamatujte na to, že zkušenost, kterou jste si prošli, Vás může jen a jen posílit a lze ji použít jako zbraň v případě návratu ,,špatných dní." Určitě už nechcete znovu být tam, kde předtím. A i kdyby se to stalo, nevyčítejte si to. Nebojte se, že zklamete své blízké nebo sami sebe. Nebojte si přiznat, že máte problém. To je totiž první krok k tomu být zase v pohodě.

A tím to asi dnes ukončím. Omlouvám se za tak negativní článek, ale cítila jsem, že je potřeba to napsat, protože tohle se týká hodně lidí. Nemá cenu si namlouvat, že jste v pohodě, když nejste. Nikdo se na Vás nebude zlobit. Mějte se rádi, najděte si podporu ve svých blízkých a znovu vzhůru do boje! Vím, že se těžko sbírá síla, když tomu není tak dlouho, co jste vybojovali první velkou bitvu, ale věřte tomu, že tu sílu máte! 



____________________________

Ještě bych chtěla dodat, že tohle je i důvod, proč jsem neodpovídala na emaily a jen občas na asku. Nechtěla jsem totiž, aby to někoho negativně ovlivnilo a necítila jsem se na to, abych rozdávala rady o zdravém životním stylu. Proto je potřeba brát bloggery a instagramery s rezervou - nikdy nevíte, co se jim zrovna v životě odehrává. Někdy mohou mít skrytý problém a ani si ho neuvědomovat. Ale na tohle téma zase příště.

____________________________

P.S.: Doufám, že všichni letošní maturanti to zvládli! A také doufám, že mi odpustíte tu dloooouhou bloggerskou pauzu!:-)