pátek 31. července 2015

Spontánní rozhodnutí, o životě a další kecy

Zdravím,


Tenhle článek bude asi trochu jiný - v mnoha ohledech.



Za prvé - píšu z mobilu, což je příšerný vopruz, jelikož jsem se na něm po 2 letech stále psát nenaučila a nejspíš ani nenaučím. Takže mě prosím omluvte za případné (čti naprosto nevyhnutelné) překlepy.


Za druhé - píšu z vlaku směr Světlá nad Sázavou. Což je asi poslední místo, kde jsem dnes měla v plánu být.



Ale věci se mění a život si někdy zkrátka nenaplánujete.


Pro vysvětlení - byly jsme s kamarádkami domluvené, že si chvíli odpočineme od práce, užijeme si prázdniny a vyrazíme na hudební festival. Jenže jak už to tak bývá, něco do toho přišlo. Konkrétně zlomená noha jedné účastnice zájezdu, čímž se vlastně rozpadla celá skupinka. Smířila jsem se s tím, že se nejede a rezignovaně nahlásila směny v práci.


A najednou bylo všechno jinak. Najednou se vyskytla možnost přeci jen jet - s lidmi, které prakticky vůbec neznám. Přišlo to úplnou náhodou a jako rána z nebes, o to víc mi to přišlo fascinující. Jako by mi někdo dával znamení, ať sakra jedu. Tak jedu.


Víte, nebylo to tak jednoduché. Plánování na poslední chvíli mě děsí skoro tak moc jako seznamování se s novými lidmi. Kolikrát mám problém se dokopat z domu, i když jdu někam, kde jsou mí známí plus pár,, cizinců" s nimi. A teď jedu na 3 dny pod stan s úplně cizími lidmi.


Nebudu lhát, celý včerejšek jsem se klepala jako ratlík a doteď mám pocit, že možná skočím z okýnka ještě než tam dojedu, ale cítím, že tohle je jedinečná možnost překonat samu sebe. Překonat svůj věčný strach, překonat svou pohodlnost a vystoupit ze své ulity.
Hodně mi pomohlo se zamyslet nad tím, jak by můj den jinak vypadal. Šla bych do práce, pak si zacvičit, najíst se, projet blogy a spát? Tahle rutina, kterou jsem dělala téměř 3 týdny v kuse a budu ji dělat i po zbytek prázdnin? Ne, díky.


O tomhle problému jsem veřejně nikdy moc nemluvila a ani o něm nepsala, nicméně věc se má tak, že často trpím úzkostnými myšlenkami, které mi brání jít ven a žít život, který bych si přála žít. Nejsem bezstarostný typ člověka, který by dělal spontánní rozhodnutí denně. Nejsem ten typ člověka, který by přišel do hospody a hned se sebevědomě bavil s každým.

Ale jsem ten typ, co chce život skutečně prožít a ne jen přežívat. Jsem ten typ, co se chce na stará kolena ohlédnout zpátky a říct si:,, Sakra, to bylo fajn!"

Někdy mi i doma říkají, že jsem až moc zodpovědná. Nikdy jsem neudělala vyloženě velký průšvih a ani to nemam v planu. Ale je mi 20. A 20 už mi znovu opravdu nebude. Kdy jindy je tedy čas dělat trochu unáhlená a bláznivá rozhodnutí? I kdyby to mělo dopadnout špatně - alespoň budu mít na co vzpomínat. Ze sezení doma na zadku se vzpomínky vytvářejí dost těžko.

Proto teď sedím v tom vlaku a jedu na Sazavafest. Jedu si to užít se vším všudy. Povedlo se mi překonat ten příšerný strach a jsem za to na sebe pyšná.

Vím, že pro některé je tohle úplná banalita a pravděpodobně tenhle článek nebudou chápat. Ale věřím, že nejsem sama s tímhle problémem, že nejsem jediná, kdo se občas nechá pohltit vlastním strachem. Doufám proto, že tenhle článek může někomu pomoci ten strach překonat a vrhnout se do života po hlavě :-)

A co Vy? Děláte spontánní rozhodnutí a dokážete skočit do neznámých vod?

15 komentářů:

  1. Hovoríš mi z duše úplne, presne tak isto to mám aj ja, mnohokrát aj ponuky odmietnem a potom si to vyčítam, takže som na teba hrdá, že si sa odhodlala ísť a verím, že si to tam poriadne užiješ :))))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji mockrát,užila jsem si to a jsem moc ráda,že jsem se rozhodla jet:) a Tobě přeji hodne sil, zkus to překonat,protože je škoda nechat život probíhat kolem:))

      Vymazat
  2. já dělám šílený věci pořád. Mě zase říkají, že bych se měla více zklidnit:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha,tak takovou větu jsem asi ještě neslyšela:D každý jsme nějaký) na zklidnění budeš mít dost času po přechodu!:D

      Vymazat
  3. S mobilem mám ten samý problém, vždycky mi na něm psaní hrozně trvá. :D A ani mě na něm psát nebaví. :)
    V tomhle jsem úplně stejná - plánování na poslední chvíli a seznamování se s novými lidmi? Pro mě hrůza. Hrozně bych chtěla (a dřív jsem taková i byla), ale nějak to nedokážu. Radši sedím doma, jdu na brigádu, cvičit.. a zase domů. Je to šílený, no... zatím z prázdnin nemám víceméně nic.
    Obdivuji tě, že jsi se takhle překonala a doufám, že si Sázavafest naplno užiješ! :)

    OdpovědětVymazat
  4. nice
    lovely
    new post:http://melodyjacob1.blogspot.com/2015/07/green-with-envy.html

    OdpovědětVymazat
  5. Moc dobře tě chápu, taky to znám a být sama doma je mi kolikrát "pohodlnější" než se seznamovat s někým cizím, ale to překonání za to stojí! :)

    OdpovědětVymazat
  6. Tak tomuto rozumiem až pridobre. :-) Boli chvíle, keby som bola presne to spontánne dievča, ktoré sa nebálo zoznámiť s hocikým, baviť sa s hocikým a nadväzovať vzťahy. Bola som sebavedomá, akčná, vždy som sa vedela zabaviť, nech som bola kdekoľvek. Stačilo nájsť niekoho cudzieho a bolo to. Nebála som sa.
    Dnes som presne ten človek, akého opisuješ. Nové známosti mi veľa nehovoria. Ako keby sa odrazu objavil pud sebazáchovy a hovorí mi: pozor, čo komu rozprávaš a s kým sa rozprávaš. Ak mám byť doma sama, je všetko v poriadku, ak mám ísť medzi ľudí, nie je to boh vie čo. :-) Ale tiež postupne prekonávam samú seba a snažím sa žiť život, aký by som chcela, nie vo vražednej rutine, ale zaujímavý a pestrý. :-) A tebe prajem, nech si to riadne užiješ! :-)

    OdpovědětVymazat
  7. jsem přesně jako ty..když jsem třeba mezi svými lidmi, tak jsem odvázaná a v pohodě, ale když s cizími, tak se jen usmívám a jsem taková nesvá, ale už na tom taky pracuji a chci si užívat života a zbavit se jakéhosi "strachu" :)

    OdpovědětVymazat
  8. To by nebylo nic pro mě, takže držím palce, abys přežila! :D

    OdpovědětVymazat
  9. Doufám, že to nakonec bylo skvělé! Já tyhle letní festivaly mám ráda :) To spontánní rozhodnutí mi občas dělá problémy - vždycky se musím pořádně rozmyslet a vše promyslet než se k nečemu rozhodnu :D

    OdpovědětVymazat
  10. Tohle je parádní článek :-) Uplně z něj cítím, co cítíš ty.. A četlo se to krásně. Určitě jsi udělala dobře, že jsi jela! Doufám, že potom napíšeš, jaké to bylo :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Jsem v tomhle ohledu naprosto stejná :D
    Doufám, že sis festival užila :)

    OdpovědětVymazat
  12. mám to úplně stejně! taky jsem zaseklá v nějaké denní rutině a když jí mám porušit, moc se mi do toho nechce a popadá mě úzkost .. a seznamovat se s novými lidmi je pro mě taky sakra těžké :( snad ti fest pomůže vyřešit obojí!

    OdpovědětVymazat
  13. Rozhodně se v tvém článku aspoň trochu vidím. Mám strach z nových věcí a děsí mě když mám přijít mezi lidi, které vůbec neznám. A takových situací mě teď čeká hodně, protože jdu na vysokou a nejen že s těma cizíma lidma budu ve škole ale s několik z nich budu i bydlet :D Takže tě obdivuju a snad sis to užila :)

    OdpovědětVymazat