neděle 12. července 2015

Z cestovatelského koutku - ŘECKO - 1. část - kam, kudy, proč? + ztracená bloggerka

Ahoooj!

Tak jsem zpět. Zpět z nádherného, sluncem zalitého Řecka - kolébky civilizace, království ostrovů (které jsme tedy neviděli) a tématem číslo 1 ve většině médií. Mám toho opravdu hodně na srdci, takže absolutně nevím, kde začít, ale zkusím se s tím nějak poprat.

Ještě jsem se tak docela neaklimatizovala, je mi pořád zima, chybí mi moře a odmítám zamhouřit oka před půlnocí. Hlavně mi dělá potíže návrat do krušné reality všedního života. Mám teď přibližně 2 dny na to vybalit tisíc věcí, trochu zorganizovat všudypřítomný chaos, odpovědět na desítky e-mailů... a ve středu zase hezky do režimu - nástup do nové práce, kde budu nejspíše trávit hodně času. ACHJO. 

Ale dost fňukání, doufám, že se letos ještě někam podívám, takže cestovatelská dobrodružství snad nekončí.

A teď už k tomu Řecku! (Jak to sakra dělám, že mi úvod ve finále tvoří 50% článku?)



Článků na tohle téma chystám hned několik, každý bude zaměřený na něco jiného - místa, která stojí za to vidět, různé příhody (a nehody), samozřejmě něco málo o jídle... a nakonec se s Vámi chci podělit i o myšlenky, které se mi v průběhu dovolené honily hlavou. Leccos jsem si tam totiž uvědomila. Ale o tom zase příště.

Ke každému z řeckých článků přidám i nějakou tu historku nebo poznatek, protože těch se nasbíralo až až!

Dnes to bude takový kratší úvod (pozn. autorky: jsem pěkně naivní, samozřejmě, že je z toho nakonec román) - o tom, kam jsme vlastně jeli, proč jsme se tak rozhodli a nebo jak jsme žili a hospodařili.




KAM ŽE JSME TO VLASTNĚ JELI?

Doma jsme se už loni shodli na tom, že nás omrzely dovolené typu ráno vylézt z apartmánu, plácnout sebou na pláž - večer se doplazit zpět do apartmánu a nažrat se. Respektive nás to nikdy moc nebavilo. Proti euro-hotelům vedeme revoltu už odnepaměti, jelikož pak ani netušíte, jestli jste ve Francii, Řecku, nebo třeba na Moravě. Bazény a švédské stoly mají všude víceméně stejné.

Bylo tedy jasno - jede se na akční dovolenou, kde se bude hodně přemisťovat. Proto odpadla možnost řeckých ostrovů - tam by nám nápady na výlety rychle došly - a místo toho jsme se vydali na dlouhou cestu pevninským Řeckem. A aby toho nebylo málo, v plánu bylo procestovat i Peloponés.



ČÍM JSME JELI?

Autem. Ano, do Řecka jsme jeli autem. Téměř pokaždé, když jsme to někomu oznámili, byly na nás vrhány nechápavé pohledy a čas od času jsme obdrželi i kroucení hlavou. Proč jako neletíme? Není to jednodušší? Ano, možná by to bylo snadnější, ale také dražší. Na místě bychom si pak museli zapůjčit auto, což také není levná záležitost, a zkrátka bychom byli daleko více vázáni. Takhle jsme měli naprostou svobodu, mohli jsme jet kamkoliv a kdykoliv (v případě makedonských silnic také jakkoliv). Trochu jsem se bála, jak se bude taková dlouhá cesta zvládat, ale nakonec vše proběhlo víceméně bez komplikací. Navíc jsme každý večer přespávali v kempu, takže odpočinku bylo až až.


KUDY A JAK DLOUHO?

Cesta trvala celkem 3 dny tam a 2 dny zpátky. Shodli jsme se na tom, že by byla škoda ostatní země jen tak profrčet a ani se s nimi neseznámit, proto jsme zvolili volnější cestovní tempo a měli tak možnost načerpat různé kultury.
Trasa vypadala následovně:

PRAHA - BRATISLAVA - MAĎARSKO - SRBSKO - MAKEDONIE - ŘECKO

Snažila jsem se vyškemrat krátkou zastávku u bratrů Slováků, ale bohužel nebylo zas tolik času. První zastávka tedy proběhla až v srbském kempu, který jsme hledali asi 2 hodiny. Nakonec jsme našli malý plácek a hospodu. Aha. Tak tomuhle tady říkají kemp!
Majitelé byli ale neskutečně milí a cena byla opravdu více než příznivá. Jo a prý měli dobré pivo.



Ztrácet se je moje specialitka. Divím se, že jsem se někde nezapomněla i v téhle chodbičce.


K tomuto místu se váže jedna opravdu zábavná historka. 

Na místo jsme dorazili po 9. hodině večerní. Po celodenním sezení na zadku v autě jsem se potřebovala protáhnout, a tak jsem popadla tenisky a vydala se na krátký běh po okolí. Byla už skoro tma, vzduch byl svěží, kolem ticho a jen pár vzdálených světel... běželo se krásně, a tak jsem úplně zapomněla na okolní svět. Snažila jsem se běžet neustále rovně - po jedné silnici, protože znám svůj vytříbený orientační smysl. A ten samozřejmě opět nezklamal. 
Stačilo malé rozhození v podobě šíleně zapáchajícího auta, díky kterému jsem musela zabočit do postranní uličky, abych se neudusila. Po chvíli jsem uvážila, že je na čase se vrátit zpět. A tak jsem se otočila a běžela rovnou za nosem - protože jsem přeci běžela celou-cestu-rovně, že? Ano, zapomněla jsem na tu odbočku. Tak si to tak poklusávám, koukám kolem...a najednou vidím koleje. 

Počkat.

Tak počkat!

Přes koleje jsem neběžela! Nebo jo? 

Poprvé se zastavuji, rozhlížím se... a zjišťuji, že absolutně nemám páru, kde jsem. Nastává panika, zrychluji tempo a činím geniální rozhodnutí zoufale kličkovat temnými uličkami a ještě víc se tak zamotat. Bravo, Andulo, bravo.
Po pár minutách mi dochází, že takhle asi ne. Rozhodnu se tedy zeptat na cestu. No jo, jenže KOHO? Za celou dobu jsem potkala maximálně dvě babči. 
Naštěstí se ale brzy zpoza rohu vynořuje cyklista. Radostně k němu přicupitám a se sladkým úsměvem se ptám: ,,Hello, do you speak English?" Pán na kole jen rychle zakroutí hlavou, rozzlobeně něco zamumlá v té jejich hotentotštině, které nejde rozumět. a jede pryč. Fajn, fajn, najde se někdo jiný.
Uběhlo dalších pár minut a já potkávám drobnou bezzubou babičku. 

,,Hello, do you speak English?" Zkouším to znovu.
Babička se usmívá a kývá hlavou. Jackpot!!!
,,Great! Do you know where is the nearest camping site?" 
Babička se usmívá a kývá hlavou. No paráda!!!
,,Wonderful! Can you show me the way, please?" 
Babička se usmívá a kývá hlavou. Stále. Pouze. Kývá. Hlavou.
Začíná se mě zmocňovat neblahé tušení. 
,,Ehm, camping? Tent? Sleeping? Way?" Do konverzace zapojuji ruce, nohy, COKOLIV ve snaze té babičce vysvětlit, o co mi jde. 
A babička se usmívá a kývá hlavou.

Výborně. Jsem ztracená v nějaké srbské prdeli a nikdo, NIKDO tu neumí anglicky. Volat rodičům je ve 20 letech trapas, to se tu radši nechám sežrat nějakým místním predátorem. Rezignovaně bloumám ulicemi, když najednou spatřím auto. Tak dobře, naposledy to zkusím. Mávám na auto, které okamžitě zastavuje. Okýnka sjíždí dolů a kření se na mě dva Němci. Nakonec mi vysvětlují, že kemp je asi 5 kilometrů úplně jiným směrem, než bych odhadovala. Se značnou úlevou poděkuji a vyrážím do bezpečí. 

Cestou píšu rodičům sms: ,,Nemějte strach. Jsem debil, ztratila jsem se, ale už mám cestu. Gratuluji, máte dementní dceru. Pusu. A"
_________________________________________________________________

Tento kemp byl, jak se později ukázalo, zcela jasně prokletý. Známí, kteří jeli s námi, si tam nechali pasy. Zjistili to až po tom, co jsme projeli celé nudné Srbsko po dálnici - přibližně po 6 hodinách jízdy. Na Makedonských hranicích se museli otočit a jet zpět. Co víc si přát!

Pak jsme rychle profrčeli Makedonií po jejich opravdu zábavné dálnici, která připomínala spíše naši polňačku...a večer už zakempili v Řecku u moře. Rodinná kamarádka nám velkoryse poskytla svou horskou chatu (tedy spíš vilu) na celé 3 dny, takže jsme měli nádhernou výchozí pozici k návštěvě Delf, Meteory a dalších kouzelných míst. Z hor pak šup přímo do hlavního města - do Athén. A z Athén na Peloponés.



JAK JSME ŽILI?

Skromně. 3 týdenní dovolená je finanční zátěž sama o sobě, takže bylo předem jasné, že se budeme muset trochu uskromnit. Ne že bychom byli celou dobu o chlebu a vodě, ale opravdu jsme příliš neutráceli a snažili se vždy najít levnější variantu. A mně osobně to takhle naprosto vyhovovalo. Nepotrpím si na luxus a při představě All Inclusive se mi dělá špatně. I když uznávám, že pytlíkové polévky, lunchmeat a těstoviny nechci nějakou dobu ani vidět.

Ubytování jsme řešili většinou kempem, což není ta nejpohodlnější varianta, ale zase je to sranda a člověk se podívá na různá zajímavá místa. Občas to bylo docela dobrodrůžo, hlavně když jsme dorazili o půlnoci, na recepci nikdo a stavěli jsme stan za světla jedné maličké baterky (vybavení jsme trochu nevychytali no). V horách i v Athénách jsme bydleli u výše zmíněné rodinné známé, což bylo naprosto úžasné! Až na Peloponésu jsme si na pár dní pronajali menší apartmánek v zapadlé přímořské vesničce, abychom se pořádně vyspali před náročnou cestou zpět.



PROČ ZROVNA TAKHLE?

Tenhle článek se stává neúnosně dlouhým, proto bude asi rozumné to začít vést ke konci. Závěrem bych ráda napsala něco o tom, proč jsme se rozhodli právě pro takový typ dovolené.

Pro mě cestování znamená poznávání. A pokud chceme poznávat, musíme nejdříve vylézt z určité ulity. A touhle ulitou může být i luxusní hotel nebo pokojový servis. Pochybuji, že ve vypulírovaném hotelu načerpáte místní atmosféru nebo se seznámíte s rytmem života tamějších obyvatel. Ne nadarmo se říká, že pokud chceš poznat pravou tvář určité země, musíš jet tam, kde je trochu chudo. Tam, kde to zrovna nehýří turistickým ruchem a obchůdky se suvenýry. Proto jsme se ptali místních na tipy, kam jezdí Řekové, co opravdu stojí za to vidět, čemu se naopak vyhnout apod. Díky tomu byla tahle dovolená naprosto kouzelná a jedinečná. V lecčems také náročná, ale stálo to za to.


I tomuhle jsme se chtěli vyhnout.


A o tom, co jsme všechno viděli, koho jsme potkali nebo co jsme ochutnali - zase v příštím článku!

___________________________________

Baví Vás podobné cestovatelské články a poznatky? Chcete, abych o tom psala i nadále? :-)
A jak si představujete ideální dovolenou Vy?

20 komentářů:

  1. Přesně takovou dovolenou máme každý rok :-D už 2x jsme takto jeli na Korsiku letos jedeme potřetí ;-) vždycky autem, trajektem přes moře a potom putování po kempech. Tady se vykoupem, tady zajedem na kole, výlet pěšky, někam za kulturou, potom zas do přírody ;-) mám to nejradši :-) na válení dovolené v Recku jsem byla jednou a stačilo. Nevím jak to bude letos, protože přece jenom já už jim jiné věci, ale zatím jsme oba dva roky jedli podobné jako vy. Těstoviny, Polívky z pytlíku, fazole z konzervy, hodně čerstvého ovoce a místních sýrů, francouzské bagety a samozřejmě jako správní cesi zásobu vysočiny z ceska :-D těším se na další články a doufám ze budou častěji ;-) moc ráda tě čtu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takové dovolené jsou prostě nejlepší! :)
      Korsika zní parádně, to muselo být skvělé) Je super, že pak si člověk ten program zkrátka uzpůsobí podle sebe - nemusí se řídit harmonogramem ani vědomím, že v 19:00 je hotelová večeře)
      Jinak koukám, že jsme jedli v podstatě to samé:D Hlavně díky tomu, že se nestravuješ v hotelu, máš možnost ochutnat daleko víc místních dobrot) a zrovna Řecko a jejich zelenina a ovoce...to byl sen <3
      Haha, vysočina musí být! My zase vezli zásobu řízků ;D
      Určitě se teď pokusím psát pravidelněji.) Jsem moc ráda, že se Ti články líbí:))

      Vymazat
    2. jééééé, tak to je skvělý! my jsme s rodinou taky podnikli putování na Korsiku, akorát minulý rok! bylo to přesně jako tento komentář-konzervy, tousty, vysočina,... :D A BYLO TO BOŽÍ! letos jsme zase cestovali po Sardinii, a musím říct, že bych už 'válící' dovolenou nechtěla. skvělej článek :)

      Vymazat
  2. Na fotce v červených šatech ti to moc sluší. :)

    Já se takhle ztratit, tak si někde sednu na zem a brečim a smiřuju se s tím, že už nikdy nenajdu cestu zpět. :D

    Líbí se mi, jak píšeš o tom, že jste dovolenkovalli skromně, ale že ti to nevadí. Jsem na tom stejně, nepotřebuju nic exra, žádný pětihvězdičkový hotely.. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, děkuji! :)
      Hele měla jsem na krajíčku, to nebudu lhát :D
      Přesně tak, člověku stačí málo - dobrá společnost, hezké místo a dobrá nálada :))

      Vymazat
  3. Krásné fotky :)
    Dovolená musela být báječná a to i včetně toho, že jsi se ztratila- přeci jenom, kdo má takový zážitek ? :D Příjde mi docela zbytečné létat někam, kam můžeš jet autem :D A lepší skromná dovolená odkud si přineseš kupu zážitků než znát jenom cestu z hotelu do moře (v horším případě k hotelovému bazénu) :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji!:)
      No, zážitek to tedy byl, ale opakovat bych ho nechtěla :D
      Tak tak, to pak z toho člověk přeci snad ani nic nemá! Nic nevidíš, nic nepoznáš)

      Vymazat
  4. Ano anooo, chceme další články!!

    Muselo to být skvělý a moc se mi líbí jak to popisuješ. A ty hotely, kde nepoznáš jestli jsi v Tunisku nebo Liberci mě děsí a je pro mě neskutečný že někdo dá tolik peněz za dovolenou někde, kde nevidí NIC, jen hotel, stůl s hromadou jídla a bazén (proč chodit k moři, když je o 20m dál!:D).

    A s tím blouděním jsem to zažila ve Vídni i Chorvatsku, a v obou případech jsem uběhla tolik, kolik bych za normálních okolností nikdy nedala :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha, oceňuji nadšení! :D

      Přesně tak. Zavřít se do klimatizovaného pokoje a celý den srkat pitíčko u bazénu? Ne, děkuji, to bych se asi zbláznila :D A ještě za to platit, brr.

      Alespoň k něčemu ta ztráta je! :D

      Vymazat
  5. Jéé, už se těším až mi to povyprávíš! :) a humorná historka jasně ukazuje, že jsme příbuzné!
    A fotky jsou úžasný, uděláš mi prezentaci? :D nakoupím si popcorn!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to se připrav, že bude na hoooooodně dlouho! :D Mám kolem 1000 fotek ;D
      Příbuznost se evidentně nezapře :((

      Vymazat
  6. Miluju cestovatelské články! Chci další díly! :D Váš výlet byl určitě skvělý nápad, který mě inspiroval k podobnému v budoucnosti. S kamarády takhle by to bylo stoprocentně boží. :) U tvé běžecké historky jsem se upřímně zasmála, připomínáš mi sebe. :D
    http://roxyshealthyland.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha, to jsme na tom stejně! :D To jsem ráda, s kamarády by to bylo ještě lepší, přeci jen když máš dobrou partu, je to větší pohoda a sranda)
      Uf, aspoň v tom nejsem jediná :D

      Vymazat
  7. To musela být určitě super dovolená :) Já s rodiči sice jezdím jen po Česku, ale i tady se toho dá spoustu zažít :) Hlavně nevyhledáváme nejznámější a nejvyhledávanější památky, ale naopak zamíříme někam do přírody kde je hezky klídek :)
    Moc hezké fotky :)

    OdpovědětVymazat
  8. Cetovatelské články zbožnuju :D !
    Vlaste zboznuju cestovani jako takové :D,ale tvé články se mi strasně líbí :).
    Dobrodruzné dovolené mám taky nejradši,kazdy rok jezdíme se známými ro rakouska nebo italie na hory,ktere miluju(a muzu tam chodit behat :D),ale tenhle rok jsme se rozhodly jet do chorvatska,nakonec jsme se ale rozhodly ,že tam stejne 14 dní nevydržíme a rozdělíme to na 7 dní chorvatsko , 7 dní rakousko :D,takze to bude jeste vetsi vzruso :D.
    Musim uznat,ze nekdy sve rodice hodne lituju,oba s brachou jsme taky lehce debilni :D
    PS : Nechtela by ses kouknout na muj blog :) ?

    OdpovědětVymazat
  9. Už teď se těším na ty tvé myšlenkové pochody! :) Článek parádní!

    OdpovědětVymazat
  10. Úžasné fotky! To je náhodou hodně zajímavý typ dovolené, ani by mě nenapadlo asi někdy něco takového podniknout. Kort s našimi - mamka je ten typ co se na celý den vyvalí na pláž a táta naopak preferuje jen ČR :D Já mám nejradši takové ty kombinované dovči - nějaký den památky, procházky do přírody a nějaký den opalování a koupání :) .... Každopádně to vypadá, že to byla úžasná dovolená a skvělé zážitky a určitě se budu těšit na další pokračování z Řecka :)

    OdpovědětVymazat
  11. Takové dovolené jsou nejlepší! Taktéž jsem tak několik let jezdila, protože jsem chodila k vodním skautům, tak jsme jezdili na dvou týdenní expedice do zahraničí, sjížděli se řeky, chodilo se po okolí - památky, moře, města, hory a kempovalo se, kde se dalo :D Těším se na další historky :)

    OdpovědětVymazat
  12. To já zase All inclusive moc ráda! :D jen tak ležet na pláži, nic nedělat a jen jíst.. :D ale chápu, že to není pro každého :) a autem do Řecka? to si taky nedovedu úplně představit :D ale proč ne :) jde vidět, že sis to tam fakt užila :3 :)

    OdpovědětVymazat
  13. ta story :DDDDDDDDD Píšeš děsně čtivě!

    OdpovědětVymazat