neděle 18. října 2015

Fotookamžiky - Svatby, láska, děti a tak...

Zdravím!

Dnes bych Vám chtěla ukázat fotky zachycené na dvou svatbách během léta. Sice se nepovedly úplně tak, jak jsem si představovala, přesto jsou pro mě něčím výjimečné. Roli v tom nejspíš hraje fakt, že tohle byly mé první svatby v životě. Vážně - za celých 20 let, co tu svou přítomností obohacuji okolí (haha, ten byl dobrej), jsem ani jedenkrát nebyla na svatbě.

Ke svatbám jako takovým jsem vždycky měla poněkud neutrální přístup se špetkou skepticismu. Nechápala jsem, proč většinou celé osazenstvo potřebuje kapesníčky na utření slz dojetí.

,,Ano, zavazuji se jednomu člověku na celý život. Tomu člověku, co v noci chrápe a nechává všude válet špinavé ponožky. Těším se, až budu doma uklízet a vařit, zatímco on si dá nohy nahoru, svalí se na gauč a pustí si televizi." 
Romantika!

No a pak jsem to pochopila.

Myslela jsem totiž, že manželé vcházejí do posvátného svazku manželského plni iluzí o tom, jak to bude perfektní. Omyl, oni moc dobře vědí, do čeho jdou.
Na obou svatbách jsem se hezky přiučila něco o životě.

První svatba byla spíše taková domácí, tradiční. Partneři to byli dlouholetí, prožili spolu mnoho let, měli vzestupy a měli pády, chtěli spolu být a pak zase nechtěli. Když jsem pozorovala nevěstu, v jejím výrazu se zračila určitá nejistota.
,,Vona vypadá, že to před tím voltářem každou chvíli votočí, tyjo!" Jak trefně poznamenal strýček.
Jakmile jsem je ale s ženichem viděla stát proti sobě... bylo jasné, že k sobě patří. Měli spory, ale jako by je to jen víc spojilo a utužilo jejich vztah. Ani jeden z nich to nevzdal.

Byl to neskutečně krásný okamžik a já se přistihla, jak sahám do kapsy pro kapesník...


Druhá svatba byla trochu jiná. Honosnější a větší, řekla bych, však o nic méně kouzelná. Nevěsta byla oproti té první až překvapivě jistá. Opravdu - za celou dobu svatby (a že trvala pěknou řádku hodin) jsem na její tváři neobjevila sebemenší náznak zaváhání. S ženichem se neznali tak dlouho jako předchozí pár, ale tvořili až neuvěřitelně idylickou dvojici. Jin a Jang, perfektně k sobě padnoucí a doplňující se. Když nevěsta kráčela uličkou k oltáři, bylo nad slunce jasné, že ví, co chce a pro co si jde.

Slzička mi sice tentokrát neukápla, ale říkala jsem si: To je bomba, tohleto. 

To by asi už stačilo k mým planým svatebním úvahám, už Vás nebudu zdržovat. Nevím, co to je za zvyk, ale zkrátka nemůžu nic nechat bez komentáře nebo alespoň menší úvažičky. Achjo.







Mami podrž to srdíčko před nima. Ne, trochu víc doprava, blíž. Ne dál. Sakra. Jo, takhle!!







--------------------------------------------------------------






Dojet, dojetí







Co Vy? Máte rádi svatby? 

17 komentářů:

  1. Přenádhernééé fotky! Já mám o své svatbě jasnou představu!:-)) Nikdy jsem ale na ničí zatím nebyla, tak buď bude první moje sestra (příští rok) a nebo třeba budu na první svatbě na té své :D Ale to nezáleží až tak úplně na mě...:D Každopádně jestli se jí někdy dočkám(e), bude přesně podle mých/našich představ... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé děkuji, Luci, jsem moc ráda, že se Ti líbí :)
      Kdyby byla první svatba ta Tvoje, to by bylo super :D A je krásné, že už máš představu) a vůbec mě vždycky zahřeje u srdce, když vidím dva mladé lidi, kteří se manželství nebojí a kteří se našli :) Přeji Vám hodně štěstí a lásky!

      Vymazat
  2. Ty fotky jsou totálně okouzlující! Super zachycení! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji mockrát! :)) Sice na nich vidím spoustu chyb, ale snad se mi alespoň povedlo zachytit tu atmosféru)

      Vymazat
  3. Ty fotky jsou bomba, nádherně si vystihla ten určitý moment. Achjo, jak jen to děláš? :) Já osobně byla jen na dvou svatbách, ale bylo mi okolo 10 let, takže jsem to zase tolik nevnímala a přišlo mi to jen jako nějaká obyčejná společenská událost jako vždycky. Můj názor je, že svatba není vůbec špatná věc. Vím, že se spousta lidí nebere s odůvodněním, že pro ně nějaké manželství není důležité, ale právě ten okamžik, kdy si řeknete s partnerem svá "Ano!" je ten kouzelný moment, který si ponesete až do konce života a je škoda o něj přijít jen proto, že v nynější době je moderní být navždy svobodní. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát děkuji!:) Těší mě, že se někomu moje fotky libí, to mi vždycky udělá tu největší radost.
      Nemyslím si, že bych nějak ,,uměla fotit", jen většinou zaujímám roli tichého pozorovatele a snažím se vnímat atmosféru, okolí i detaily.
      Joo, tak takhle malý človíček asi ještě nevnímá, co se kolem děje) Jinak na to máme podobný názor. Myslím, že určité tradice by se měli cenit, ať už je doba jakákoliv. Třeba rodina a svatba. Je hezké, když partneři vědí, že se mají rádi a že spolu chtějí být, ale v tom případě - proč to nepotvrdit něčím ,,vyšším" jako svatebním svazkem :)

      Vymazat
  4. Ty fotky jsou nádherný, a to co si napsala snad ještě víc!

    No a mně je dokonce 24, a ještě jsem na žádné svatbě nikdy nebyla! Už aby to začalo, chci mít záminku, proč si koupit nějaký hezký šaty!! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc, Markét!:) Jsem ráda, že se fotky líbí. Jak to po sobě čtu, možná nebudu až takový cynik :D
      Fakt? Tak to jsi lepší než já. Haha, poslední věta mě fakt pobavila :D :D Správná ženská!

      Vymazat
  5. Fotky jsou nádherný, i to, co jsi k tomu napsala.
    Sama jsem zatím byla na jediné svatbě... a byla kouzelná :)

    http://myway-tofitness.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji mockrát!:)
      Svatby mají takovou jedinečnou atmosféru:)

      Vymazat
  6. To jsou tak nádherný fotky ! :)
    Já jsem za těch 13 let zažila 5 svateb a všechny byly úžasné :) !


    runeatandtravel.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát děkuji,jsem ráda,že se líbí:)

      Vymazat
  7. Jé, Andullie, tak to se moc povedlo! :) Krásné fotky, opravdu, máš talent! Krásně zachycují každičký moment, každičký pocit těch osob! To se mi líbí ;)
    Já za svžch 18 let taky byla jen na jedné svatbě a taky to bylo na konci tohoto léta. Vdávala se mi sestra, takže to bylo dojemné víc než dost. A taky jsem byla svědkyně, což sice není složitý úkol, ale ani jednoduchý. Svatba byla v kostele a byla nádherná. S přítelem byli spolu už strašně dlouho, takže to bylo jasné, ale i tak.. :) Nádhera, prostě..!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát dekujuu,jsi zlatá:))
      A jsem hrozně ráda,že v tom někdo vidí to,co jsem zamýšlela,aby fotky vyjadřovaly:)
      Tak nejsem jediná, co byla dlouho bez svatební zkušenosti:D podle toho,co píšeš,to muselo být úžasné:) o to víc,když se jednalo o vlastní ségru! Tak ať jim to vydrží a jsou spolu šťastní:)

      Vymazat
  8. Ja jsem ve 24 letech byla před 2 lety na svatbě poprvé. Bylo to strašně krásné. :-) Jen mi ty vzpomínky kali fakt, ze cestou ze svatby jsme se, paradoxně, rozešli s přítelem, takže ten den nedopadl moc dobře...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Svatby jsou krásná událost:)
      Tyjo, to me moc mrzí, Leni... Ale určitě to bude v pořádku,čas zahojí rány a najdeš si někoho, s kým budeš šťastná :) držím palce a drž se!

      Vymazat